Izrael poráží naše nepřátele, ale jeho „přátelé“ ho zrazují |

Sdílet článek:

MICK HUME

„Izrael poráží naše nepřátele, ale jeho vlastní přátelé ho zrazují“, varuje Mike Hume, šéfredaktor The European Conservative, ve svém úvodníku. „Všichni zaplatíme vysokou cenu, pokud se evropští představitelé nechají strhnout na špatnou stranu v boji mezi civilizací a barbarstvím.“

Minulý týden byli v Židovském muzeu v hlavním městě USA Washingtonu zastřeleni dva mladí zaměstnanci izraelského velvyslanectví islamistickým levičákem, který skandoval „Svobodná, svobodná Palestina“.

Těžko může existovat chladnokrevnější příklad toho, že džihád proti Izraeli na Blízkém východě je zároveň zbraní namířenou na srdce západní demokracie.

Tyto vraždy odehrály v týdnu, kdy mnozí evropští představitelé rovněž účinně křičeli „Svobodnou Palestinu!“ do tváří sužovaného izraelského lidu.

Naši prezidenti a premiéři postavili pravdu na hlavu, když prohlásili, že Izrael je skutečným vrahem nevinných ve své válce proti kultu smrti Hamásu. V důsledku toho evropské elity dodávají odvahu silám antisemitismu a protizápadní nenávisti na Blízkém východě i na celém světě.

Nyní je jasnější než kdy jindy, že z vojenského hlediska Izrael buší na své islamistické nepřátele podporované Íránem – Hamás, Hizballáh, Hútíové… Na globálním politickém a morálním bojišti však Izrael zrazují jeho údajní spojenci na Západě.

Jak řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu po vraždách ve Washingtonu, západní vlády, které útočí na Izrael, „povzbuzují Hamás, aby pokračoval v boji navždy: „Jste na špatné straně lidstva a jste na špatné straně dějin“.

Všichni zaplatíme vysokou cenu, pokud se evropští představitelé nechají strhnout na špatnou stranu v tom, co je v podstatě bojem mezi silami civilizace a barbarstvím, vedeným až do konce.

Protiizraelský obrat oficiální Evropy se každým týdnem zhoršuje. Minulý týden „silná většina“ evropských ministrů zahraničí podpořila „zásadní změnu“ v politice EU vůči Izraeli s cílem vyvinout tlak na Netanjahuovu vládu, aby „ukončila humanitární blokádu Gazy“.

Mezi 17 členskými státy, které podpořily protiizraelský posun, byli nejen obvyklí podezřelí, jako je Francie, Španělsko a Irsko. Tento krok navrhla nizozemská vláda – údajně věrný zastánce Izraele – jako jeden z 11 členských států, které neuznávají imaginární stát Palestina. Přesto.

Tento krok EU přišel poté, co francouzský prezident Emmanuel Macron, britský premiér Keir Starmer a kanadský premiér Mark Carney vydali společnou hrozbu „konkrétních akcí“, které mají Izrael přinutit k „okamžitému zastavení“ vojenské ofenzívy a ukončení „blokády“ Gazy.

To vše vychází ze zkresleného pohledu na izraelskou válku v Gaze. Izrael záměrně nevyhladověl obyvatele Gazy, nepáchá genocidu a nikde neprovádí nezákonnou okupaci. Bojuje proti skutečně genocidním islamistickým teroristům – kteří zabíjejí izraelské Židy jen proto, že jsou Židé – na obranu své národní suverenity a svého lidu.

Jako v každé válce samozřejmě i v Gaze dochází k velkému utrpení civilistů, včetně hladovění. Jak nedávno uvedl server europeanconservative.com, vinu na tom nese Hamás, který válku zahájil 7. října a od té doby využívá civilní obyvatelstvo Gazy jako lidské štíty a jejich smrt oslavuje jako mučednictví. Naproti tomu Izrael vyvinul mimořádné úsilí, aby při své protiofenzívě omezil civilní oběti.

Přesto je Izrael ze všech krvavých konfliktů na světě vyčleňován pro divoká obvinění z genocidy a je jediným státem, který kdy byl Mezinárodním trestním soudem obviněn ze zločinu vyhladovění. Jako vždy se na jedinou demokracii na Blízkém východě a jediný židovský stát na světě vztahují jiná měřítka „humanity“ než na kohokoli jiného. Jak je to možné?

Nová nezdravá přátelství, která se formují v mezinárodní politice, se skutečně projevila, když Hamás vystoupil s pochvalou západních představitelů za „obnovení zásad mezinárodního práva“ proti „vládě teroristy Netanjahua“.

Když vražední islamističtí teroristé takto blahopřejí našim vůdcům, mělo by to jistě naznačovat dvě věci. Za prvé, že „mezinárodní právo“ je ve skutečnosti politickou zbraní, která se používá k podkopání a překonání obrany národní suverenity. A za druhé, že když se vám dostává pochvaly od genocidních nenávistníků Židů, je možná opravdu na čase uvědomit si, že jste na špatné straně.

Nyní se dostáváme do krizového bodu. Ten washingtonský vrah vypadá jako ozbrojené, extremistické křídlo protiizraelských nálad, které sahají až na vrchol evropské politiky a kultury.

Hnutí, které pomlouvá Izrael, v sobě spojuje vše, co je v našich společnostech prohnilé. Je tu antisemitismus, a to jak v jeho starých, tak i nových odrůdách. Existuje levicová politika identity, která prohlašuje, že Židé jsou vždy privilegovaní běloši, které je třeba odsoudit, a Palestinci jsou vždy oběti, které je třeba chválit. A nad vším se vznáší toxický protizápadní pocit, který spojuje islamisty a sebenenávistné liberální elitáře v nenávisti k naší historii a civilizaci.

V reakci na to musíme zpochybnit zkreslené informace, které dominují mediální a politické debatě o tomto konfliktu. Konec války zůstává nejistý. Mělo by však být jasné, že sen západních lídrů o „dvoustátním řešení“ je dnes nebezpečnou fantazií.

Nelze dost často opakovat, že Hamás nechce palestinský stát. Chce zničit Izrael jako součást svého džihádu za globální islamistický chalífát. To je skutečný význam hesla „Od řeky k moři, Palestina bude svobodná“, které od 7. října zní po západních hlavních městech a kampusech. Je to výzva k vymazání Izraele z povrchu zemského a zahnání Židů do Středozemního moře. Jakýkoli požadavek na izraelské příměří bez vyhlazení Hamásu znamená kapitulaci před kultem smrti, který přísahal, že „znovu a znovu“ zinscenuje další masakry ze 7. října.

Izraelci nejen bojují a porážejí své nepřátele. Válčí také s našimi nepřáteli. Globalisté jimi pohrdají, protože Izraelci trvají na obraně své národní suverenity, hranic a lidí.

I proto bychom my všichni v Evropě, kteří tyto životně důležité principy hájíme, měli bezvýhradně stát na straně izraelského lidu. Jsou v první linii globální války za demokracii. Měli bychom jim dát najevo, kdo jsou jejich skuteční přátelé a spojenci.