Média a dotace aneb jak píchnout do vosího hnízda

Na začátek bych chtěl říct, že tweetem jsem nechtěl v žádném případě vyhrožovat radikálně levicovému A2larmu ani levicovému Deníku Referendum, jak si někteří domýšleli. To prostě v tweetu nikdy nebylo. Ani jsem tím nechtěl naznačovat možný politický nátlak na komisi a její rozhodování v otázce udělování grantů. Přesto mám určité pochybností o způsobu udělování dotací pro některá periodika.

Dotace pro literární periodika

Ministerstvo kultury každoročně uděluje granty pro tištěná a online literární periodika. O schvalování a výši peněz rozhoduje odborná komise, v níž častokrát sedí lidé, kteří se na vydávání daného média podílejí. Nejedná se přitom o žádné malé finance. V roce 2019 rozdělila komise periodikům s literární hodnotou 15 milionů korun, o rok později to bylo 15 a půl milionu. V roce 2021 přisoudila komise granty na chod těchto médií přes 16 milionů korun.

První kritika Alarmu a A2

První texty o možném střetu zájmů začaly vycházet už v roce 2018 v Respektu nebo ve Forum24. Web A2larm se tehdy svého redaktora Jana Bělíčka zastal a ve svém obšírném textu se snažil vyvrátil všechny možné spekulace. Bělíček byl redaktorem kulturního magazínu A2 v letech 2012 – 2016, poté přešel k webu A2larm, pod něhož oficiálně spadal, ale který neusiloval o dotace. Aktuálně je dokonce šéfredaktorem A2larmu.

„Alarm je tak v poměru k A2 ekonomicky i obsahově zcela autonomní, třebaže nás spojují někteří autoři a přátelské vztahy,“ napsala redakce A2larmu v článku ohrazujícího se proti tehdejší kritice. Ještě v roce 2020 byl Jan Bělíček podle zápisu místopředsedou jedenáctičlenné komise, která o milionech pro projekty rozhodovala. Bělíček je zároveň ve správní radě A2, o.p.s, kam spadá A2 a A2larm.

O granty každoročně úspěšně usiluje kulturní čtrnáctideník A2. Při rozhodování udělení financí pro A2 Bělíček údajně nehlasoval a opustil místnost. Důvodem je potenciální střet zájmů, který se snaží ošetřit příkaz ministra kultury č. 42/2006. Mezi tyto důvody patří blízký vztah s žadatelem, spolupráce s žadatelem a jiné pracovněprávní vztahy s žadatelem, které vylučují osobní zainteresovanost člena či účastníka komise. V zápisech z roku 2019 a 2020, které jsou dostupné na stránkách ministerstva kultury, ale tyto poznámky chybí. Nevíme, kdo se zdržel, ani kdo kdy odešel za dveře.

Zápis z roku 2021 je už transparentnější. V tomto roce se komise skládala z 10 členů plus tří žen za odbor umění, literatury a knihoven. V zápise se uvádí, že za „dveře“ šli hned čtyři lidé, z nichž někteří dokonce vícekrát, protože byli zainteresovaní ve více projektech. Mezi nimi i například Olga Pavlova za projekty spojené s literárním magazínem PLAV a kulturním čtrnáctideníkem A2.

A2larm ve své obhajobě z roku 2018 uvádí, že je v našem kulturním prostředí nemožné, aby některý z členů nebyl navázán na některý kulturní projekt, který o dotace žádá. Jak tedy můžeme vědět, že se členové nedomluví předem a nepodpoří si pak vzájemně granty na své projekty? Opravdu se nedá vyhnout střetu zájmů?

Dotace pro A2

Kulturní čtrnáctideník A2 dostal v roce 2020 dotaci ve výši 2 539 000 korun. Komise tehdy uvedla ve svém hodnocení, že oceňuje úroveň, nicméně prostor věnovaný literatuře je limitovaný. Přesto projektu udělila 90 bodů.

I přes připomínky z předešlého roku dostal v roce 2021 A2 dotaci 2 399 000 korun. Literární témata jsou upozaďována politickými a společenskými tématy. Komise doporučuje klást mnohem větší důraz na literaturu. Přesto dotace byla schválena. „Oddělená“ redakce A2larmu začíná mít na kulturní periodikum daleko větší vliv, než si zřejmě její redaktoři připouští.

Podle webu Borovan.cz za dobu vládnutí Andreje Babiše směřovaly z ministerstva kultury k vydavateli A2larmu.cz peníze o objemu minimálně téměř 8 milionů korun, opět ve formě “literárních” a dalších dotací, píše web.

Bývalý premiér Andrej Babiš přece také neměl vliv na svá média, jenom teda volal do redakce Lidových novin a ptal se, proč nepřišel novinář na jeho tiskovou konferenci. Dalšího úkoloval vyhrabáváním špíny na své koaliční partnery, ale to je poněkud jiný příběh.

A2larm správně podotkl, že tato praxe funguje dlouhé roky a lidé v komisi i v minulosti rozhodovali o projektech, které o dotace usilovaly. Ano, to je dle mého problém. Na druhou stranu je to trošku trapná výmluva ve stylu, když to dělají oni, my můžeme taky. Navíc pokud mají ještě redakci, která se pyšní nezávislou investigativní žurnalistikou.

Přitom kulturní magazín A2 očividně rok od roku upozaďuje literární činnost a zařazuje více politicko-společenských témat, na což už dva roky upozorňovala komise. Pokud neplní svou literární funkci, pak mi přijde téměř dvou a půl milionová dotace pro tento čtrnáctideník poněkud zbytečná.

Deník Referendum a Jakub Patočka

Šéfredaktor Jakub Patočka v bouřlivé diskuzi na Twitteru uvedl, že „jsem zatím prvním člověkem, který dokázal vyhrožovat DR tím, že nás připraví i o ty prostředky, jež nedostáváme.“ Opět si to tento politický oportunista, aktivista a novinář špatně vyložil. V současné době možná Deník Referendum nedostává dotace, ale v minulosti tomu tak podle některých zdrojů bylo.

Před pár lety přišel redaktor serveru Lidovky.cz Tomáš Tománek se zjištěním, že byl Patočka členem ČSSD a měl velmi blízko k tehdejšímu premiérovi Sobotkovi. „Četnými úvazky ve státním sektoru řešil Patočka hlavně napjatý rozpočet svého webového deníku. Práci s platem „z eráru“ dokázal sehnat i svým podřízeným redaktorům, kterým by jinak jen obtížně platil z peněz Referenda,“ píše ve svém článku Tománek.

V druhém textu o Patočkově napojení na české úřady autoři napsali, že si vedl šikovně, co se týče grantů, darů či inzerce. „Finanční podporu na projekty Deníku Referendum v roce 2015 (šlo o reportáže či komentáře) poskytly Nadace ČEZ či Chovancovo ministerstvo vnitra. Inzerci si na webu Referenda zaplatila i společnost Česká energetická přenosová soustava (ČEPS) spadající pod ministerstvo průmyslu a obchodu. Jde o úřady a společnosti, ve kterých v uplynulém volebním období uplatňovala vliv především ČSSD,“ napsali novináři Tománek s Koutníkem v prosinci 2017.

Orbanizace naruby

Podle politické aktivistky, redaktorky A2larmu a komentátorky pro Český rozhlas Plus Apoleny Rychlíkové tady zavádím orbánovský typ myšlení. To je absolutní nesmysl. S omezování svobody slova naprosto nesouhlasím, ale není to přesně to, co se paní Rychlíková snaží dělat? Z mého pohledu zažívají v České republice útlak naopak středopravicoví konzervativci.

Levicoví novináři a aktivisté se snaží tyto konzervativní hlasy vyloučit z veřejného prostoru, což mi nepřijde v pořádku. Způsob práce některých novinářů mi to v poslední době několikrát potvrdil. Poté, co začnou křičet levicoví aktivisté, ozve se „redaktorka“ veřejnoprávní televize a chce se mnou natočit „rozhovor“. Od první vteřiny jeho vedení je jasné, jaký má názor a jak reportáž vyzní. A to nikomu tady nevadí?

Přeji hezký den a veselou mysl!