Totalita je vrcholem sociálního inženýrství

Sociální inženýrství se řídí několika principy, z nichž dva jsou zcela klíčové. První principem je princip vševědění. Definoval ho americký ekonom a novinář L. Read v roce 1965 ve svém eseji o nepřátelích svobodného trhu.

L. Read v eseji píše, že z podstaty věci je člověk omylný. Bez ohledu na to, kolik znalostí za svůj život nashromáždí, je omylnost základní charakteristikou lidské bytosti. Uniknout nevědomosti je věčný proces, který nikdy nekončí. Protože je věčný.

Princip vševědění

Nicméně nevědomost není největším problémem svobodné společnosti. Největším nepřítelem je nevědomost o nevědomosti. Lidé, kteří neví, co neví. Tito lidé jsou představiteli vševědění a z definice v sobě skrývají sklony k totalitnímu přemýšlení. Neví-li, co neví, nejsou v řízení ostatních omezeni pochybností, zda je to, co chtějí vnutit jiným, správně.

Vševědění je základní myšlenkou sociálního inženýrství a ospravedlněním zásahů do záležitostí druhých. Jeho definice by se dala shrnout do dvou vět: „Víme, co je pro tebe dobré, ale nestačí nám tě přesvědčit o správnosti našeho názoru. Dotlačíme tě silou, abys udělal, co chceme.”

Na princip vševědění přímo navazuje druhý klíčový princip.

Princip zákona na všechno

Princip vševědění nemůže vést k ničemu jinému než k přesvědčení, že zákony vyřeší všechno.

Ekonomika nejede, jak všichni doufali? Řešením je zákon, podle kterého se budou někomu dávat peníze, aby jeho firmy vyráběly více a radostněji. Lidé žijí v chudobě? Co zkusit zákon, který chudobu zruší?

Princip zákona na všechno je v přímém protikladu s principem, který francouzský ekonom první poloviny 19. století Frédéric Bastiat nazval absolutním principem. Ve svém článku „Svoboda obchodní směny” popisuje myšlenky, které ho napadly při příjezdu do Paříže.

Absolutní princip

„Jak je možné, že každý den je na tak gigantickém trhu dostání vše, co je žádáno. Co je tou duchaplnou a tajemnou silou, která řídí obdivuhodnou pravidelnost pohybu zboží? Tou silou je je absolutní princip, princip svobodné obchodní směny. Určitě je mezi zdmi Paříže mnoho utrpení, ale tvrdím, že je jisté, že libovolná intervence státu by znásobila toto utrpení.”

Jízda na tobogánu

Princip zákona na všechno vede k děsivé jízdě na toboganu, při které druhý zákon řeší problém, který vyvolal první zákon, třetí druhý a tak stále dál.

Malé a střední podniky neustále zatěžované novými regulacemi ztrácejí na dynamice. Stát to posoudí jako nový a oddělený problém. Řešení: Dotační programy.

Nový problém: Podniky nesprávně vyplňují žádosti o dotace. Řešení: Příspěvek konzultačním firmám.

Nový problém: Všechny žádosti lžou stejně dobře a stejně hezky barevně. Musí rozhodovat korupce. Řešení: Antikorupční program.

Nový problém: Antikorupční program se ukáže býti zkorumpovaný. Řešení: Parlamentní komise.

Princip státního řešení na všechno může snadno předstírat úspěch, protože jsou-li jednotlivé zákony posuzovány odděleně, vypadá to, že problém vyřešily.

A co byste tedy udělali?

Co je socialismus, ptá se L. Read ve svém eseji. „Socialismus je maření dobrovolné obchodní směny lidmi, kteří neví, jak málo ví.” Aby způsobil značné škody nemusí dojít se své finální fáze, kdy zcela ovládne jednu stranu transakce, stranu výrobce.

L. Read dává i návod, jak odpovědět na otázku, jak byste to tedy zařídili, když se do toho nebudeme montovat.

„Nevím, nikdy to nebudu vědět a nikdo to nikdy nebude vědět. Nikdo před sto lety nevěděl, jak se vyvine svobodný trh, který přenáší mluvené slovo z jednoho města do druhého. Před sto lety se lidský hlas šířil rychlostí zvuku, ale pouze na vzdálenost, ve které mohl jeden slyšet druhého. Dnes se šíří rychlostí světla na libovolné místo na zeměkouli. Nikdo nemohl v roce 1865 předvídat, jak se situace vyvine za sto let.”

Frédéric Bastiat zřejmě předvídal dotační programy, když přišel se svým nejznámějším citátem: „Když se parazitování stane pro nějakou skupinu ve společnosti způsobem života, během času pro sebe vytvoří právní systém, který to posvětí, a morální pravidla, která to budou oslavovat.”