Stav nouze je historicky známá věc. Nabízí minulost nějaké ponaučení?

Historie nabízí řadu příkladů vyhlášení nouzového stavu. Z nedávné doby je to Kanada a Egypt.

Nouzový stav v Kanadě

Zákon o nouzovém stavu z roku 1988 může být použit pouze v případech národního ohrožení, které zákon definuje ve čtyřech širokých kategoriích, z nichž jedna představuje ohrožení veřejného pořádku. Podle zákona musí být „takové povahy, že může způsobit škody na životě nebo majetku tak závažné, že se jedná o národní stav nouze.“

Zákon o nouzovém stavu byl v Kanadě poprvé a naposledy použit při takzvané říjnové krizi v roce 1970, kdy quebečtí separatisté unesli kanadského politika a britského diplomata.

V reakci na protesty řidičů kamionů, kteří více než týden demonstrovali v několika kanadských městech na protest proti povinnému očkování, vyhlásil kanadský premiér Trudeau stav nouze přes nesouhlas guvernérů jednotlivých provincií. Vyhlásil jej se zdůvodněním, že vozy takzvaného konvoje svobody blokují centrum Ottawy a představují hrozbu vážného násilí. Policie přitom nehlásila žádné škody na majetku nebo ohrožení na životě či zdraví.

Zablokované účty

Po schválení stavu nouze kanadským parlamentem byly některým účastníkům protestů zablokovány všechny peněžní prostředky na účtech. Podle vlády to zákon umožňuje u všech občanů, kteří přímo nebo nepřímo podporovali konvoj svobody.

Premiér Trudeau stav nouze po týdnu odvolal s tím, že již není nutný. Není možné zjistit, zda je uvedený důvod shodný se skutečným, ale na sociálních sítích se objevilo několik odlišných zdůvodnění. Možná se vláda obávala negativní reakce občanů na drastická opatření; premiér si nemusel být jistý, že vyhlášení stavu nouze bude posvěceno kanadským senátem nebo se dostal pod tlak kanadských bank, které si údajně stěžovaly, že lidé začali masově přesouvat peníze jinam, obávaje se flexibilní definice „nepřímá podpora účastníků konvoje“.

Možné ponaučení: Pokud zákon umožňuje vyhlášení nouzového stavu z důvodu ohrožení veřejného pořádku, vždy se najde způsob, jak momentální situaci vtěsnat do definice ohrožení.

Nekonečný nouzový stav v Egyptě

Egyptský prezident zrušil v říjnu roku 2021 stav nouze, který byl v platnosti čtyři roky. Byl vyhlášen v dubnu 2017 po teroristickém útoku, který zabil desítky křesťanů. Od té doby byl obnovován každé tři měsíce, přestože článek 154 egyptské ústavy říká, že stav nouze lze vyhlásit na pouhé tři měsíce a obnovit lze pouze jednou. Všechny parlamenty obnovení nouzového stavu schválily.

Egypt žije ve stavu nouze v podstatě nepřetržitě do roku 1981, kdy byl zavražděn prezident Anwar Sadat, strůjce mírové dohody s Izraelem. Jedinou výjimkou od roku 1981 jsou léta 2011 až 2017, kdy byl stav nouze zrušen po svržení prezidenta H. Mubaraka.

Egyptský zákon o stavu nouze je z roku 1958 a dává bezpečnostním složkám možnost zadržovat kohokoli, koho označí za podezřelého, zabavovat majetek, zakazovat shromažďování, to vše bez soudního dohledu. Zadržení kohokoli na neomezenou dobu bez soudního příkazu je přitom v přímém rozporu s jedním ze základních výdobytků moderní civilizace, který vychází ze středověké právní praxe známé jako „Habeas corpus“.

Habeas corpus

Zjednodušeně řečeno ustanovuje Habeas corpus zákaz zadržení a uvěznění osoby bez zákonného důvodu, který posvětí soudní proces. Poprvé se zmínka o něm objevuje ve 12. století. „Žádný svobodný muž nemůže být zadržen nebo uvězněn bez zákonného posouzení svých spoluobčanů nebo zákonů země.“ Kodifikován byl v článku 38 jednoho z nejvýznačnějších dokumentů raného středověku vydaného roku 1215 pod názvem Magna Carta.

Možné ponaučení: Nouzový stav je velice lákavý, neboť umožňuje snadné vládnutí. Kdo je proti, půjde sedět. Bez soudu.