Ani ekonomie nemusí být nudná |

Sdílet článek:

Ekonomika v Česku až na výši platu a cenu za chleba lidi vesměs nudí, zásahy státu do české ekonomiky se z velké části omezují na vybírání daní a rozdělování vybraných prostředků, dalším zásahem může být pohyb úrokovou mírou centrální bankou a pak už téměř nic. Občan má oprávněný pocit, že ekonomiku státu může řídit stará vajtingrová a vybírá si v tomto smyslu mezi televizí doporučovanými partajními týpky “demokraticky” volené zastupitele, o tom že by ekonomický zásah měl být výslednicí excesívního intelektuálního snažení na pomezí teorie a praxe na ministerstvu financí nikdo nic neví, tuto pravomoc delegovali do Bruselu. Zajímavost tématu je přirozeně podmíněna problémem, kterým se zabývá, v poslední době bezesporu jedno téma usurpuje lidskou představivost, je spojeno s problémem, který nemá paralelu. Přežije ruský stát fatální sankce, které západ proti Rusku nasadil? Sankce nejsou korektní z mnoha důvodů, např. o podobných záležitostech jako je ukrajinský konflikt rozhoduje pouze Rada bezpečnosti OSN, NATO nebo EU v tomto smyslu nejsou kompetentní, navíc nikdo nepočítal jejich bomby a mrtvé. Rozsah sankční katastrofy, které Rusko čelí, dokazuje fundamentální amorálnost, kterou světu vnutil liberální globalismus. Verbální fasáda o svobodě maskuje totální závislost států na libovůli západních mocenských center.

Samotní autoři sankcí, kteří se skrývají za fasádou slabých západních politiků, možná špatně odhadli dopad sankcí do vlastních řad. Rusko je jasně slabší, ale neznamená to, že nemůže mít silné údery. Zmrazení velké části valutových rezerv ruské centrální banky uložených v západních bankách, které si místo injekcí do vlastní ekonomiky v evidentně vadné politice za desetiletí nastřádala, znamenalo velký úder reputaci dolaru a eura. Je to velké varování asijským ekonomikám, co se s nimi může stát, když se znelíbí západním mocipánům, proti jejich libovůli neexistuje v současném finančním modelu žádná obrana. Např. Saúdská Arábie začala okamžitě jednat s Čínou o přechodu svého ropného byznysu na juany.

Západ zmrazil konta většiny ruských bank a omezil jejich finanční aktivity, aby se vůbec umožnilo splácet dodávky za ruské suroviny, dolarové nebo euro operace může provádět velmi malý počet ruských bank, kterákoliv z nich může ze dne na den padnout do sankčního spisku. V dolarech a euro nemůže většina ruských bank obchodovat, navíc export do Ruska ze západu se téměř zastavil, tedy západní měna logicky ztrácí na ruském trhu význam. Obchodování v čínských juanech mimo Čínu podléhá spoustě restrikcí, Ruský prezident přikázal přejít s nepřátelskými západními zeměmi v exportu plynu na rubly. Kde subjekt kupující plyn může přijít k rublům? Přímo v Rusku na valutové burze, ovšem kdo vymění rubly za dolar, euro, libru když k ničemu nebudou? Pouze hrstce ruských firem, jejichž počet se krátí téměř každý den, sankce dovolují obchodovat se západem. V jistý kritický moment stupně zájmu o západní valutu v Rusku, by pro západ bylo rozumné, přejít na rubly v celé šíři svého obchodování s Ruskem a obchodovat s rubly mimo Rusko. Pokud se prokáže stávající trend sankcí a záměr obchodovat za rubly se prosadí, Rusko může přejít v celé šíři zahraničního obchodu na rubly, aniž by potřebovalo prostředníka v čínské měně.

V Rusku existuje spousta firem a komerčních organizací, které si půjčily u západních věřitelů, např. i u amerických penzijních fondů. Některé z těchto organizací nemohou kvůli sankcím dluh splácet, dokonce se odhaduje, že výše zadluženosti privátních organizací vůči západním věřitelům je stejná jako zmrazená aktiva ruské centrální banky. Přestat splácet dluhy by byla adekvátní ruská odpověď na západní sankce, ovšem západ při lavinách protiruských lží si dobře uvědomuje, že Rusko nejedná amorálně. Nesplácet penzijním fondům by nebylo morální. Jednou z možností je splácet dluhy západním věřitelům v rublech, což by prezidentův záměr obchodování v rublech umocnilo. Je evidentní, že ve finanční válce mají ztráty obě strany, nejen Rusko.