Agrese Ruska je útočnou válkou

Projev Vladimira Putina 24. února 2022 nebyl jen formálním oznámením jeho invaze na Ukrajinu, ale také obhajobou tohoto použití síly.

Podívejme se tedy, jestli tato obhajoba má šanci agresi Ruska “zlegalizovat” podle mezinárodního práva.

Jako první uvedu klasický zákaz útočné války v článku 2 odst. 4 Charty OSN, který zakazuje použití vojenské síly proti jinému státu.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu také stanovil zásadu, že napomáhání rebelské skupině v cizím státě je zakázáno.

A zde již jednotlivé body obhajoby agrese Ruska:

1. Rusko se nemůže dovolávat práva na sebeobranu podle článku 51 Charty OSN.

Článek 51 stanoví, že „nic v této chartě nenaruší přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dojde-li k ozbrojenému útoku proti členovi OSN“.

Ozbrojený útok proti Rusku nebo jinému členskému státu OSN však Ukrajina nespáchala ani nevyhrožovala spácháním.

I kdyby Rusko mohlo prokázat, že Ukrajina spáchala nebo plánovala spáchat útoky na Rusy v ukrajinských regionech Doněck a Luhansk, článek 51 by nedovolil akci v rámci kolektivní sebeobrany, protože Doněck a Luhansk nejsou členskými státy OSN. Ve skutečnosti se ani nekvalifikují jako státy podle mezinárodního práva.

2. Rusko dále tvrdí, že na východě Ukrajiny je páchána genocida na Rusech. Úmluva o genocidě definuje genocidu jako určité, specifikované akce určené k úplnému nebo částečnému zničení národní, etnické, rasové nebo náboženské skupiny. Neexistují žádné důkazy o tom, že by se Ukrajina zapojila do některé z definovaných akcí, a rozhodně žádný důkaz o úmyslu zcela nebo částečně zničit jakoukoli skupinu na východní Ukrajině.

I kdyby se ukrajinská vláda dopustila porušování lidských práv Rusů na východní Ukrajině, ani Úmluva o genocidě, ani Charta OSN neopravňují smluvní strany ani členské státy OSN použít sílu k nápravě genocidy nebo vážného porušování lidských práv v jiném státě.

Navíc, i kdyby ke genocidě došlo, Rusko by podle mezinárodního práva nemělo právo provádět takzvanou humanitární intervenci. Takovou intervenci musí schválit Rada bezpečnosti OSN.

3. Putin tvrdí, že NATO porušilo svůj slib, že se nebude rozšiřovat na východ. Žádný závazný slib ale nikdy nepadl. 1) I kdyby takový slib padl, Rusko by se však nemohlo dovolávat práva na sebeobranu podle článku 51 Charty OSN jako obranu proti rozšiřování NATO. Žádné takové právo na preventivní sebeobranu mezinárodní právo neuznává.

4. Konečně Putin prohlásil, že Ukrajinu nelze považovat za nezávislý stát. Kromě toho, že Ukrajina splňuje všechna kritéria státnosti, se samotné Rusko v právně závazném Budapešťském memorandu z roku 1994 zavázalo „respektovat nezávislost a suverenitu a stávající hranice Ukrajiny“.

Proto není žádné z ruských odůvodnění opodstatněné.

Ruská agrese je útočnou válkou, tj. masovou vraždou. A kdo schvaluje masovou vraždu je amorální svině.

P.S.: Putin využil velkou část svého projevu k obvinění Západu z podobného porušování mezinárodního práva. To zahrnovalo vojenské intervence Spojených států a dalších v Kosovu, Iráku, Libyi a Sýrii, které byly nezákonné nebo s pochybnou zákonností podle mezinárodního práva.

Předchozí porušení mezinárodního práva nejsou právně relevantní obranou proti novému porušení: jeden zločin neomlouvá další.

1) https://dfens-cz.com/obe-casti-historie-jak-to-bylo-se-sliby-a-smlouvami-rusku-o-nerozsirovani-nato

Martin Štěpaník, bawerk.eu

(2 votes, average: 4,00 out of 5)

Loading...