Táhnou nás do pekel |

Sdílet článek:

Česká politická reprezentace se dá charakterizovat jako substanciální (i optická) ubohost a podlost proti lidem, jejichž zájmy a blaho má reprezentovat, války jsou sice tragické a můžeme se za trpící modlit, popř. na bázi individuální solidarity pomáhat, ale z ozbrojeného konfliktu na Ukrajině se nemůže stát hlavní pracovní náplň lidí, kteří se doškrábali na mocenský vrchol a de facto zcela ignorovat hlavní princip vládnutí, kterým je konkrétní blaho občana, zbavuje je to totiž samotného oprávnění vládnout. Cena energie se jasně promítá do všech ekonomických sektorů a komodit a tudíž její udržení v rozumném intervalu musí být klíčem politiky, kdo to nechápe nemůže vládnout. Ukazuje se, že cena za energii v Česku je odvislá od toho, jak se rozhodne v příštích dnech německý kancléř. V absurdní hře jsme byli prodáni do absurdního područí někomu, proti komu jsme tisíc let bojovali. Česká republika by přitom v situaci normální politiky vycházející z národních zájmů, bez akcentované antiruské nenávisti, měla plyn stejně levný jako Srbové. Je nejvyšší čas při nejbližší příležitosti (podzimní volby) odstavit od moci ty, kteří nám vládnou. Je urgentní vybrat jiné strany a úplně jiné lidi. V českém státě se pravděpodobně ani za rajchu nikdo nezajímal kolik stojí litr mlíka, dnes tato chvíle udeřila.

Evropskounijní politruci a jejich národní apendixy meditují o tom, že nahradí ruský plyn a ropu, dokazuje to pouze jejich omezenou a egoistickou politickou vizi. Zvedne to cenu energie, ale nejen u nich, ale v důsledku západní planetární hegemonie vnutí tuto cenu celému světu, už dnes např. v nepochopitelné logice americký hegemon nátlakem všeho druhu nutí Indii a Indonésii, aby nebraly ruskou ropu a plyn, ale dražší energii od jiných západem prokádrovaných zdrojů.

Funkčním Nord Stream1 proudí do Evropy 55 miliard kubíků plynu za rok. Kapacita dostupných tankerů převážejících LNG je 147 tisíc kubíků, aby se nahradil Nord Stream1, při zohlednění redukce objemu při konverzi z plynné do kapalné podoby, je potřeba 600 cest tankerů, aby odněkud tento objem do Evropy dovezly. Pokud se započítají i pozemské plynovody z Ruska, je potřeba dvojnásobek cest tankerů. Dvanáct set cest tankerů přes Atlantik. V roce 2018 existovalo na světě kolem 470 tankerů, jeden tanker přijde na 200 milionů dolarů a dokáže je konstruovat jen pár loděnic po světě. Nehledě na dopravní náklady na přepravu ropy a plynu a konsekventně vysokou koncovou cenu ropy, dopravní cesty např. přes Suez mají omezenou propustnost. Jediné vysvětlení lze najít v tom, že po koronavirové krizi potřebují evropskounijní mocní vyvolat další, ještě hlubší materiální krizi, aby mohli pomocí “výjimečných” zákonů diktátorsky vládnout.

Japonci sice odsuzují válku a navíc kvůli souostroví Kurily vedou s Ruskem verbální válku, ale vycouvat z investičních akcí v Rusku se nechystají, možnosti odvetných akcí proti Moskvě budou důkladně studovat, řekl ministr zahraničí. Např. dodávky LNG z Ruska jsou pro Japonsko kritické, berou z Ruska kolem 9% svého importu LNG, velká část jde ze Sachalinu, kde se Japonci podílí na investování do zkapalňovacích zařízení. Japonci investují i do gigantického zkapalňovacího projektu Arktik LNG2, zdrojem plynu je naleziště na poloostrově Gydan, plánuje se výstavba tří technologických linek o kapacitě každé 6.6 milionů tun zkapalněného plynu. Celková investice v Arktik LNG2 se blíží 22 miliardám dolarů, kromě japonských bank se účastní i čínské a ruské banky. Případné vycouvání z projektu komentují v Japonsku jako fatální násilí proti vlastní ekonomice, tento druh úvah se v Česku a v EU nepřipouští.