Americký sen

Ali Chameini předpovídá, že už to dlouho nemůže trvat a Amerika půjde tam, kam patří, podle něho k čertu, centrum světa se přesouvá do Asie. Už stopadesát let to předvídají španělští vlastenci, minulý týden to v úžasném projevu předpověděl na schůzi v OSN nový kolumbijský prezident Gustavo Petro, podobně Lula atd. Velká myslitelka Arendtová, když se nad tím zamýšlela, odkryla (O revolucích) velkou pravdu na čem stojí současná Amerika, úžasné ideály americké revoluce po revoluci rychle vyprchaly, nahrazeny něčím hmatatelnějším, podle myslitelky americký sen od devatenáctého století není založen na ideálech svobody, ale ideálech blahobytu a konzumu. Do Ameriky se od počátku devatenáctého století neprchalo kvůli pronásledování a z touhy po svobodě, ale z touhy po materiálním blahobytu. V devadesátých letech tvrdil jeden český politický “velikán”, že každý člověk má dvě vlasti, kde se narodil a v USA. Platí to poněkud jinak než zamýšlel, duchovní a vitální vlast má člověk v zemi, kde se narodil, druhou, materialistickou a konzumní vlast má každý člověk v Americe.

Vojenský a dolarový monopol USA vnutí světu velmi svůdnou formu blahobytu nebo aspoň jeho fikci. Většina lidí v USA není až tak nadšena, ale kam odtud. Z Ruska uteklo za poslední půlrok 700 000 mladších lidí, hlavně z centrálních oblastí Ruska, přímým popudem byla mobilizace, ale hlavním motorem jejich odchodu byla ztracená iluze realizovat americký sen někde v centru Moskvy nebo Petrohradu, jako ještě do nedávna. Profesor Ikenberry v článku ve Foreign Affairs píše, že mnozí analytici sice popisují americký úpadek a degeneraci v termínech úpadku tradičních impérií, ale nejde jen o brutální sílu, ale přitahují i ideje, instituce a hodnoty, které jsou vepsány do tkaniva modernosti. Profesor má pravdu, ale stejně jde o typ konzumu, který americká propaganda sugeruje světu jako nejlepší životní možnost. Nikdy v historii se nenajde tak materializovaný a ztrivializovaný životní ideál, jako předkládají světu USA. Americký politický systém není reálný, je to fikce o politickém systému, podobně demokracie a instituce. Devadesát procent nejpřitažlivějšího amerického literárního žánru, krimi, má v zápletce zkorumpovanou policii nebo soudní mašinerii, antihumánní vězení apod. Kvalitě amerických institucí se tak málo věří, že ji nikdo už ani nepopisuje, v analýzách se dává důraz na americkou soft power v symbolických a ideologických termínech mocenské struktury.

5. listopadu popsal Trump svoji zemi jako zemi v úpadku, i Biden mluví o zastavení destrukce země, tedy Chameiniho prognózy musí strašit americké elity. Nedávno publikovala Heritage Foundation 578stránkovou studii “2021 Index of U.S. Military Strength”, studie klasifikuje americkou vojenskou sílu jako “slabší”. “Washington riskuje, že se octne v situaci, kdy nebude mít sílu odpovědět na podstatnější regionální konflikt, protože je v zajetí minoritních aktivit a angažmá.” Amerika je přetížena, nemluvě o irácké krizi, afghánskou porážkou, neúspěchem a hrozným dopadem protiruských sankcí, těžko se dá negovat tvrzení, že nastal úpadek země, která si nárokuje světovou hegemonii. Americká morální autorita z velké části spočívala na referencích o (fiktivní) demokracii, prezentované jako vrcholný typ realizace lidské svobody. Ovšem tyto představy jsou nutně spojeny s politickým systémem, který je dnes v hluboké krizi. Politolog Lucan Way napsal, že zemi očekává dlouhodobá nestabilita politického systému, spojená s ústavními krizemi, politickým násilím a nevylučuje periody autoritativního režimu. Prezident Dotation Carnegie politolog Mariano-Florentino Cuéllar popisuje USA jako frakturovanou zemi, jako souostroví mocných a vzájemně si konkurujících jurisdikcí s určitými společnými vazbami a souborem rozdílných zájmů a hodnot. Tedy rozpadající se impérium, kde materialismus konzumní podoby nemá vitální energii, která by mu zajistila dlouhodobější existenci a přežití.

LIBOR ČÍHAL

(6 votes, average: 4,83 out of 5)

Loading...