PETR VLK
O americkém gigantickém zadlužení píši velmi často. To téma si o to prostě říká. Protože jestli jednou americká dluhová bublina splaskne, svět čeká něco jako III. světová. Jen bez radioaktivního záření, jaderného spadu a nukleární zimy. Jakkoliv tohle všechno ten pád amerického dluhu na planetu klidně s sebou může vygenerovat. Je doopravdy čeho se bát. Protože jestli to nastane , tak nás to, až na čisté dlužníky postihne těžce všechny. Nelze se proti tomu zajistit. Alespoň já nějakou slušnou možnost nevidím. Pokud ovšem nejste nejtvrdší odrůdou prepperů a už dnes nežijete zcela soběstačným životem někde v jeskyni v hlubokých lesích.
O americkém dluhu začínají psát mnozí. Kupodivu ne TASS nebo moskevská Pravda. Ale renomovaní západní ekonomové a novináři. A jejich statě tisknou ikony západního informačního mainstreamu. Jako v tomto případě, pro mne už nikoliv překvapivě britský The Telegraph. Dokonce v redakčním článku, který z mého pohledu nemá chybu
America will keep spending money like a drunken sailor until the world stops funding it
podle překladače
Amerika bude utrácet peníze jako opilý námořník, dokud je svět nepřestane financovat
Washingtonské nekontrolované půjčování je důkazem dekadentní společnosti, která ztratila veškerou sebekázeň
Nikdy předtím USA nevstoupily do hospodářského poklesu s kombinovaným deficitem federálního, státního a místních rozpočtů ve výši téměř 8 % HDP. Je to celosvětová nehoda, která jen čeká, až nastane.
Veřejné účty by měly být v této fázi cyklu, po letech dlouhé ekonomické expanze, téměř vyrovnané. Pokud se USA z tak zdevastovaného výchozího bodu dostanou do vážné recese, číslo by mohlo snadno explodovat do nepředstavitelných středních -nácti, bez ohledu na to, kdo v listopadu vyhraje volby.
Chronické zvyšování dluhů v tomto rozsahu by jistě narušilo světový apetit po amerických státních dluhopisech a oslabilo schopnost americké vlády bojovat proti dlouhodobému propadu pomocí proticyklických stimulů. Mělo by to silné dominové efekty prostřednictvím světového dolarizovaného finančního systému, který by si pohrál s celou architekturou globálních úvěrových kontraktů spojených s výnosy amerických dluhů.
„USA byly vždy speciální, ale nyní testují limity. Všechno zatím drželo pohromadě, ale poslední dvě aukce státní pokladny byly velmi slabé a my to bedlivě sledujeme,“ řekl Torsten Slok, hlavní ekonom společnosti Apollo Global Management.
Fiskální přebytek byl latentním teoretickým nebezpečím, dokud americká ekonomika vzkvétala. To se dostalo do ostřejšího zájmu po strachu z recese v USA tento měsíc. „Ve špatné ekonomice klesají daňové příjmy a rostou dávky v nezaměstnanosti. Tehdy vidíte fiskální riziko,“ řekl ekonom Slok.
Už neexistuje žádná nouze, která by ospravedlnila současný rozsah válečných půjček. Dalo by se říci, že průmyslové a čisté technologické přezbrojení proti Číně má agresivní příchuť. Ale Ronald Reagan uzbrojil Sovětský svaz a vyhrál studenou válku s kombinovanými deficity, které se na konci 80. let pohybovaly pod 2 % HDP, což zahrnovalo výstavbu 15 bojových skupin letadlových lodí.
Reagan opustil úřad s hrubým federálním dluhem pod 50 % HDP. Dnes je to 122 % a jde parabolicky nahoru.
Ve velkém národě je dnes mnoho zmaru, ale Amerika tlačí na své štěstí. Strukturální půjčky v tomto měřítku na financování spotřeby jsou důkazem dekadentní společnosti, která ztratila veškerou sebekázeň.
„Trhy by mohly v určitém okamžiku zpochybnit fiskální udržitelnost. Ze zkušenosti víme, že věci vypadají udržitelně, dokud najednou nepřestanou fungovat,“ řekl Claudio Borio, zkušený ekonom z Banky pro mezinárodní platby. Byl příliš taktní, než aby ukázal na USA, ale můžeme s jistotou hádat, o kom mluvil.
O tom, zda se USA blíží recesi či nikoli, se vede žhavá debata. Rostoucí maloobchodní tržby v červenci opět rozptýlily obavy, ale tento nákupní nápor byl možný jen proto, že míra osobních úspor klesla na 3,4 procenta, stejně jako tomu bylo v posledních měsících roku 2007 před vypuknutím velké recese. Když je míra úspor tak nízká, je snap-back ještě těžší. Je to varovné znamení, nikoliv znamení síly.
Přikládám větší váhu příznakům vyčerpání v pozdním cyklu na americkém trhu práce. Propouštění může velmi rychle spustit sněhovou kouli recese, pokud Federální rezervní systém USA nezabrání procesu proaktivními opatřeními. Dosud tak neučinil.
Politika Fedu v „závislosti na datech“ jej ponechává jako rukojmí zaostávajících ukazatelů – tzn. inflace v sektoru služeb – a téměř zaručuje, že bude reagovat příliš pozdě, jakmile se ekonomika překlopí.
Americké státní dluhopisy jsou stále světovým bezpečným aktivem v globální krizi nebo šoku z recese. Trhy stále touží po likvidních státních pokladničních poukázkách, bankovkách a dluhopisech, když nastanou vážné problémy. Dlouhé dluhy mohou generovat velké zisky pro investory, protože nominální výnosy (ne nutně reálné výnosy) tvrdě klesají při hospodářském poklesu. Ale to je taktická „oportunistická“ hra pro hedgeové fondy.
Kritickým problémem je to, co se stane měsíce a roky po poklesu, když galaktické zvyšování dluhů sytí nedůvěřivý trh. Téměř jisté je, že USA budou muset platit stále vyšší výpůjční sazby, aby přilákaly kupce. To zrychlí začarovanou zpětnou vazbu, která již nyní kazí dynamiku amerického dluhu.
Fitch Ratings odhadují, že kombinovaný americký federální, státní a místní deficit byl loni 8,8 procenta HDP a letos bude 8,2 procenta. Úrokové náklady dosáhnou do roku 2025 10,3 procenta výnosů, což je trojnásobek mediánu země s hodnocením AA. Cokoli nad 10 % je červené varování.
Bezprostředními příčinami jsou nefinancované daňové škrty Donalda Trumpa a nefinancované výdaje Joea Bidena. Hlubší příčinou je růst nedotknutelného blahobytu střední třídy pro silné ročníky, zejména důchodů a zdravotní péče po 65. roce.
Rozpočtový úřad Kongresu říká, že schodek bude činit 1,6 bilionu dolarů (1,24 bilionu liber) v tomto fiskálním roce, 1,8 bilionu v příštím roce a 2,6 bilionu dolarů do roku 2034, pokud se Kongres nechopí bolestivé iniciativy. To předpokládá nastartovat trend ekonomického růstu. V recesi by to bylo mnohem vyšší.
Čistý úrokový náklad je již nyní větší než americký obranný rozpočet. Před deseti lety to bylo 1,2 procenta HDP. Letos to bude 3,4 procenta a bude neustále stoupat.
Zahraniční centrální banky snižovaly své držby amerických státních dluhopisů již několik čtvrtletí: některé byly nuceny prodávat, aby ochránily své měny, jiné jednaly z geopolitických důvodů nebo aby usilovaly o lepší výnosy. Zabavení ruských rezerv v tvrdé měně ze strany G7 vyděsilo centrální banky globálního Jihu.
Čína za poslední dva roky snížila svou dolarovou pozici z 939 miliard dolarů na 767 miliard dolarů . Podíl zahraničních centrálních bank na trhu amerických státních dluhopisů klesl z 25 procent v roce 2019 na letošních 14 procent. Soukromí kupci zatím zaskakují, ale i to už provází pochyby.
Rozsáhlé japonské penzijní fondy a životní pojišťovny zvolna začaly repatriovat finanční prostředky zpět, protože Bank of Japan konečně zvyšuje úrokové sazby, čímž zmenšuje výnosovou mezeru, která udržuje obchodování s jeny oproti dolaru. Americké ministerstvo financí se již nemůže spolehnout na to, že tento požadavek na blue chips pohltí emise amerických dluhů. Možná nejsme daleko od bodu přechodu, kdy se Japonci stanou čistými prodejci.
Americký dluhopisový fond Pimco o hodnotě 1,9 bilionu dolarů se již diverzifikuje z amerického dluhu do relativních bezpečných přístavů Austrálie, Kanady a dokonce Velké Británie – pozoruhodná změna v post-Trussově vnímání, nebo nám možná říká, že epizoda s Trussovou nikdy nebyla tím, čím se zdála být.
Podle mého názoru bude Fed znovu nucen zakročit, aby nakoupil americký dluh, přičemž tentokrát bude hrubou silou potlačovat výnosy ze státních bondů, jako to činil po devět let mezi rokem 1942 a dohodou mezi ministerstvem financí a Fedem z roku 1951.
Tehdy násilně omezil výnosy krátkodobých pokladničních poukázek na 0,375 procenta a dlouhodobých dluhopisů na 2,5 procenta. Vzhledem k tomu, že inflace běžela na 20 procentech, na konci se jednalo o prachobyčejné vyvlastnění stávajících držitelů dluhopisů. Ale to byla alespoň dočasná výhoda, než si Amerika dá svůj dům do pořádku. Amerika tentokrát nic takového nedělá.
Fed bude mít problém zdůvodnit návrat ke kvantitativnímu uvolňování (QE) tak brzy poté, co vypustí inflačního džina z láhve. Nikdy však nepodceňujte schopnost chucpe centrálních bankéřů. Fed by mohl namítnout, že musí jednat, aby zastavil budoucí pokles inflace výrazně pod 2 procenta nebo aby odrazil deflační dovozní šok z Číny. Samozřejmě by se vyhýbal termínu QE a nazval by to dynamickou kontrolou výnosové křivky nebo nějakou takovou podobnou krásou vypůjčenou od Bank of Japan.
Nákupy dluhopisů by ve skutečnosti byly zjevným měnovým financováním státního dluhu. Čisté zametání prezidentství Trump 2.0 by si to mohlo vynutit změnou zákona o Federálních rezervách. Prezidenství Harrisové by z nutnosti skončilo téměř stejně.
To, co začíná jako permanentní fiskální nepořádek, se vyvine v permanentní monetární nepořádek. To je místo, kam nyní Amerika míří svižným klusem.
Žádná jiná země nebo blok zatím není schopen ukotvit mezinárodní měnový a úvěrový systém. Žádná jiná měna není připravena nahradit dolar. Všichni budeme muset žít s opilým hegemonem.
Autor:
******
Tohle si střihne The Telegraph. Představa, že by něco podobného publikoval někdo v Česku, ať už Kovanda nebo Pikora o analyticích velkých bank nebo dokonce i rádoby ekonomických novinářích zdejších redakcí je stejně směšná jako nesmyslná. Smí se ještě jakž takž kritizovat Evropa a její zadlužení , ale sloup kolektivního Západu – USA , nikoliv.
Fiala, Stanjura, Jurečka, Bartoš, Pekarová, Rakušan a další tahle cháska má plná mluvidla toho , jak nelze zadlužovat budoucí generace, ale také jak jsme vzorně bok po boku s USA na věčné časy….Jak můžeme být bok po boku s největším a tudíž zdaleka nejnezodpovědnějším světovým hazardérem a dlužníkem? Tohle mi hlava nebere!
Ano už bankrot takové předlužené Itálie by představoval obrovskou ránu světovému/kolektivně západnímu finančnímu světu. Ale šlo by jen o odřené koleno ve srovnání s něčím podobným v USA. Opakuji – tohle by zasáhlo i Křováky v poušti Kalahari nebo mongolské pastevce na okraji poušti Gobi. O všech ostatních nemluvě.
A ani náznakem to nevypadá, že by s tím někdo chtěl cokoliv dělat. Protože kandidát na prezidenta nebo prezident, který by to byť jen zkusil, by se stal v USA okamžitě škodnou bez sebemenší šance. Volič /až na českého troubu, co na sobě nechá dříví štípat/ prostě chce za každou cenu svůj blahobyt. I když je na nesplatitelný dluh. A když mu jej někdo upře, tak s ním zatočí. Začarovaný kruh. Bohužel s celoplanetárními důsledky.
(42 votes, average: 2,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment