Argentinská vláda pokračuje v osekávání přebujelého státu

Subjektivní výběr ze světového a argentinského tisku na téma ekonomických reforem argentinského prezidenta Javiera Milei. Zdroj všech informací v odkazech na konci článku.

(1) Ekonomika

V srpnu vzrostly ceny o 4,2 % a celkem v roce 2024 o 95 %. Srpnová inflace byla vyšší, než předpovídala argentinská vláda, nicméně podle posledních údajů klesla v září na 3,5 % a je nižší než v USA. Cena argentinských dluhopisů vzrostla od zvolení Javiera Milei na trojnásobek a dolarová depozita stoupla na dvojnásobek.

Vláda se zavázala, že bude dávat přednost ochraně neslabších skupin společnosti. Uvedla, že výrazně zvýšila tři hlavní sociální dávky: univerzální přídavek na dítě, příspěvek na potraviny pro nejchudší a takzvaný plán „1000 dní”, což je podpora dětí v prvních třech letech života. Vláda také přestala využívat různé sociální organizace, které zprostředkovávaly rozdělování státní pomoci.

Investiční banka JP Morgan uvedla v říjnu, že ekonomická aktivita v Argentině překonává její odhady a ekonomika by mohla ve třetím kvartále vzrůst o téměř 7 % poté, co se v prvním kvartále propadla o 3,4 %.

Pozn. autora: Regulatorní šílenci opakovaně podceňují explozivní sílu lidské tvořivosti v „honbě” za lepším životem. Není lepšího příkladu než z komunistické Číny, kde jedna neuvěřitelně malá reforma zachránila zemi od hladomoru.

(2) Motorová pila

Javier Milei ve volbách sliboval, že si do vlády přinese „motorovou pilu”. Od nástupu k moci propustila argentinská vláda přes 33 tisíc úředníků a propouštění začalo jeden měsíc po jejím ustavení. Cílem vlády je zrušit až 70 tisíc úřednických míst ve státním aparátu, což je „jediný udržitelný způsob, jak snížit daňovou zátěž”.

Pozn. autora: Propouštění začalo jeden měsíc od nástupu do vlády. Tedy bez analýzy. Přesto je to racionální a správné rozhodnutí, protože je-li pravděpodobnost, že je něco k ničemu, vyšší než řekněme 80%, je analýza ztráta času. Tady platí třikrát řež a nic neměř. Stejně to bude asi správně.

Argentinská vláda prodává více než 400 vládních objektů s cílem optimalizovat správu aktiv, které vláda nepovažuje za klíčové. První nemovitostí, která přijde na trh, bude bývalé sídlo ministerstva pro genderové záležitosti.

Pozn. autora: Kupující pravděpodobně ušetří za výstavbu genderově neutrálních toalet.

(3) Regulace

Vláda zřídila nové ministerstvo pro rušení regulací. Její ministr Federico Sturzenegger uvedl, že v prvém kroku rozdělil zhruba 4.200 zákonů, které platí v Argentině, na tři skupiny: vyhodit, změnit a nechat. Dosud došlo k deregulaci v autobusové a letecké přepravě, ukončení kontroly cen nájmů a povinnému předepisování levnějších generických léčiv.

Ministr tvrdí, že v každé oblasti, ve které došlo k rušení regulací, klesly následně ceny zboží a služeb. Deregulace není podle něj jenom o svobodě. „Věříme, že svobodní lidé, kteří spolu svobodně obchodují, sami naleznou nejvýhodnější dohodu pro obě strany.”

Pozn. autora: Každý občan této republiky by dokázal během pěti minut přijít s několika regulacemi, které jsou na nic. Třeba proč jsou řidičské průkazy vydávány na pět let, když se po pěti letech neději nic jiného, než že si občan musí zažádat o nový?

(4) Bankrot nebude

Hodnocení argentinského státního dluhu se dostalo z nejhoršího pásma a investoři se již nedomnívají, že bankrot Argentiny je jediným řešením jejího zadlužení. Riziková přirážka k úrokovým sazbám, kterou investoři požadují, mají-li půjčit Argentině, klesla pod 10 % a je nejnižší od roku 2019. Argentinu ovšem ještě čeká dlouhá cesta, než se bude moci vrátit na světové kapitálové trhy.

Pozn. autora: Lidé, kteří na něco sázejí vlastní peníze, se také mohou mýlit, ale alespoň mají velkou motivaci se nemýlit. Bez této motivace mají názory na cokoli relativně malou hodnotu. Respektive jsou to takzvané expertní bláboly.

(5) Opozice

Bývalá vládní strana, nyní opozice, říká, že Argentinci chtějí větší a kvalitnější stát než jeho osekanou verzi, kterou jim nabízí Javier Milei. Navíc dramatické snížení výdajů státu podle nich neuvolní produktivní síly společnosti, ale povede k poklesu ekonomiky.

Přestože proběhla řada pouličních protestů, uvádí Financial Times, že odpor veřejnosti proti vládním opatřením byl menší, než předpokládali političtí komentátoři. Odbory opakovaně vyzývaly k protestům a stávce, ale pouze několik z těchto výzev vedlo k větší akci.

Pozn. autora: Když velká část národa žije z toho, že bere peníze pracujícím, přijde dříve nebo později okamžik, kdy lidé pochopí, že tudy cesta nevede, a stávkovat budou pouze ti, kterým se nelíbí, že jim pracující již nechtějí nic posílat.

(6) Ideologické rozmary

Vláda se rozhodla nepodpořit finančně tradiční „pride” pochod LGBT komunity. S přihlédnutím k tomu, že více než polovina obyvatel Argentiny žije v chudobě, musí být veřejné prostředky použity na urgentní výdaje ve prospěch obecného blaha, a ne na podporu „ideologických rozmarů”, uvedl Javier Milei.

Pozn. autora: Odvaha je prostě důležitá.

(7) Zahraniční politika

Javier Milei oznámil na konci října, že odvolal z funkce ministryni zahraničí. Důvodem pro její odvolání byl fakt, že hlasovala pro schválení rezoluce OSN, která ruší embargo Kuby. V prohlášení uvedla kancelář prezidenta, že „nová etapa vyžaduje, aby diplomatický sbor v každém rozhodnutí zohledňoval hodnoty svobody, svrchovanosti a práv jednotlivce”.

Pozn. autora: V každé organizaci, která má nějak fungovat, končí demokracie u dveří do kanceláře. Aneb ten, kdo dostal od lidí důvěru a kdo to vede, má odpovědnost a pravomoc. Ty jdou vždy ruku v ruce. Účty na konci bude on skládat lidem, nikomu jinému.

(8) Nebude to jednoduché

Poslední konflikt mezi státem a odbory se odehrál minulý týden. Na letišti stávkovali zaměstnanci státní společnosti Intercargo, která má monopol na odbavování zavazadel na letišti. Následkem stávky nemohlo zhruba 2000 osob odcestovat nebo vystoupit z letadel.

Vláda následně oznámila, že odbavovací služby budou okamžitě deregulovány, aby je mohly poskytovat i další společnosti a v naléhavých případech budou moci odbavovat zavazadla i bezpečnostní služby.

Pozn. autora: Konkurence je super pro zákazníka, monopol je super pro výrobce. Tak to prostě je. To si lidé musí vybrat.

(9) Pro pobavení

Jedna z oblíbených hlášek argentinského prezidenta zní:

„Jestli je možné tištěním peněz skoncovat s chudobou, je možné rozdáváním diplomů skoncovat se stupiditou.”

Pozn. autora: Tak i v této zemi usilovně zkoušíme obojí a výsledek může každý posoudit sám.

Post scriptum

Pozn. autora:

Javier Milei pochopil jednoduchou věc. Každá regulace je náklad, který je ještě horší než daně. Úkolem ekonomiky je vyrábět věci, které lidé chtějí, s co nejnižšími náklady. Regulace má za cenu svého nákladu eliminovat nějaké riziko v ekonomice. Třeba to, že by si lidé mohli při návštěvě restaurace myslet, že jídlo neobsahuje alergeny. Riziko je eliminováno, mají všude cedulku, že „může”, ale není to zadarmo.

Každá regulace je malá koule na noze všech lidí, kteří vyrábějí užitečné věci nebo dělají něco pro lidi. Když je těch koulí moc, bude výkon jaký, Kefalín?

Bude nižší, kurva, nižší!

Zjednodušeně je odvazování koulí z nohy pracujících lidí podstatou ekonomie strany nabídky neboli takzvané „reagonomics”. Opakem je ekonomie strany poptávky, podle které stát utrácí vypůjčené peníze, aby posílil poptávku.

Regulace jsou horší než daně. Ty se platí jednou za rok, regulacemi se firma musí zabývat denně. Daně jsou jako návštěva zubaře jednou za rok, regulace jsou pijavice, které sají krev každý den. Náklady regulací jsou přímé, nepřímé a neviditelné. Přímé náklady jsou náklady na cedulku s alergeny. Nepřímé jsou úředníci, kteří je vymýšlejí a kontrolují.

Neviditelné náklady

Neviditelné náklady jsou ty, které oslabují tvořivého ducha. Každý okamžik, který musí pracující člověk strávit nesmyslnou činností, je jako polití mrtvou vodou. Několik minut se směrnicí, která je tak nesmyslná, že je pravým opakem smyslnosti, oslabuje tvořivého ducha na dlouhé hodiny.

Javier Milei pochopil, že když pracující lidi zbaví koulí na noze, ekonomika se rozběhne. To je jednoduché a logické. Na Novém Zélandu to dokázalo zázraky. Proč to tak málo lidí chápe?

Neuplatnitelné vzdělání

Proti jednoduché myšlence stojí široká mediálně propagační fronta a vzdělávací systém, který již několika generacím mladých lidí zatajil polovinu informací a poskytl jim v normálním životě neuplatnitelné vzdělání. K poznání, že výkon bude nižší, dospěje i absolvent progresivního vzdělávacího systému, který nastoupí do reálné práce, ale protože většina z nich má neuplatnitelné vzdělání, končí bohužel rovnou ve farmách pijavic na nějakém úřadě pro kontrolu oznámení o alergenech. Nebo, a to je ještě nebezpečnější, v mediálně propagační frontě, kde šíří svoje expertní názory, že více pijavic znamená vyšší výkon ekonomiky.

Sjezd pijavic

Evropa dospěla k závěru, že musí něco udělat se svojí konkurenceschopností. Mario Draghi připravil dlouhou zprávu. V tomto okamžiku se evropské špičky radí v Maďarsku, co s tím. Ale to je úplně stejné, jako kdyby se pijavice slezly na sněmu, protože člověk, kterého vysávají, už tolik nenese. V nejlepším případě řeknou slabším pijavicím, že musí slézt, aby zbylo na velké pijavice.

Proto by si všichni pracující lidé měli přát, aby Argentina a Amerika s deregulacemi uspěla. Pijavice to budou mít těžší i v Evropě.

Upozornění kontrolorům:

Jestli si myslíte, že výraz pijavice je nějakým způsobem přehnaný, budete muset vysvětlit, k čemu je lidem informace, že jídlo „může” obsahovat alergeny. Taková infomace je přeci zhmotněním nekonečného vesmíru úřednické blbosti.