Armagedon nebo pošetilost?

Angličané tradičně nesnášejí přehnané extremistické výroky, připomínají jim náboženské fanatiky. A nebylo těch hysterických hyperbol o konci světa málo, premiér působil, jako by se zbláznil, sjezd zahájil výrokem, že je za minutu dvanáct, „hodiny zkázy tikají v zuřivém rytmu sta miliard motorů, výhní a turbín, jež obalují planetu neviditelným dusícím příkrovem kysličníku uhličitého.” „Den posledního soudu se blíží” (doomsday) a lidé se mají zřejmě kát a postit.

Johnson už poslední dobou média rozčiluje. Odkud se bere u ateistů takový apokalyptický zápal? A to pokrytectví, když odletěl do Londýna, aby stihl večírek se svými bývalými kolegy z The Daily Telegraphu. Ostatně soukromých a vládních letadel parkovalo v Glasgow na čtyři sta. Nedala se snad uspořádat konference online?

Levicový deník The Guardian přispěchal s poznámkou, že nejbohatší jedno procento lidí na světě emituje šestnáct procent skleníkových plynů. Nepochybně se za zelenou politikou skrývá i nenávist vůči tržnímu hospodářství. Americký prezident Joe Biden, jenž během zasedání pospával, zřejmě zapomněl, že před svým příjezdem „naléhal na Saúdskou Arábii, aby okamžitě zvýšila produkci ropy”.

Novináři se přímo předstihovali v uštěpačných poznámkách a ironických komentářích. Jak je to možné, když všichni, až na pár klimaskeptických serverů, drastickou zelenou politiku podporují, někteří možná z obavy o svou kariéru? Mají snad tajné pochyby, že zvýšená koncentrace skleníkových plynů v ovzduší možná tak zlá není? Není snad dobře, že se Země zazelenala o 30 procent? Jak známo, futuristické modely předvídající pohromu jsou nejisté. Nebo si komentátoři uvědomují absurditu astronomicky nákladné zelené politiky Británie, jež vypouští něco málo nad jedno procento světových emisí a způsobila by v zemi chudobu?

Podle průzkumu deníku The Daily Mail 64 procent Britů souhlasí s potřebou oxid dusíku snižovat, ale jsou ochotni přispět pouze 5 librami týdně (150 korun). Dilema mezi chudobou a politikou dekarbonizace je ovšem největší v Indii. Po covidových karanténách se tam 240 milionů lidí propadlo do bídy. Indie urgentně potřebuje zvýšit produkci elektřiny do roku 2050 na čtyřnásobek, má-li dokončit elektrifikaci, a má pátá největší ložiska uhlí na světě. Na rozdíl od Číny, která staví vedle uhelných elektráren také nukleární, se Indie chystá otevřít jedenačtyřicet nových dolů a stane se největším znečišťovatelem světa.

Co s tím naděláme? A přece jen se jedna cesta nabízí, 190 států podepsalo dohodu o konci spalování uhlí (do roku 2030) a konference našla 14 miliard dolarů pro státy, které ukončí kácení pralesů. Sliby sice nejsou vymahatelné a největší spalovači (Polsko, Jižní Korea a Jižní Afrika) těžko splní polovinu, ale budiž.

Přestat ale likvidovat lesy má ohromný význam, už jen pro záchranu biodiverzity, s tím snad souhlasí každý. A co kdybychom si raději uchovali hospodářství a začali, jak se o tom už delší dobu mluví, masivně vysazovat stromy na každé mezi a zahrádce. Všichni přece víme, že nám slunce a vítr nikdy potřebnou elektřinu nedodají.