Bruselský dvojí metr

Tato snaha pokračovat v jejich skrytém financování vyvolala pochopitelně velké rozhořčení. Neudrželi se ani naši politici, a to dokonce ani ti, které lze označit jako „proevropské“. Jako třeba paní ministryně obrany Jana Černochová (zde) nebo Miroslav Kalousek (zde). Nehoráznost to pochopitelně je a ujišťování, že EU zajistí, aby peníze doputovaly k civilistům a nesloužily k vraždění Izraelců, jsou jen kecy, kterým nikdo soudný nemůže věřit. Nicméně se ukazuje, že za tímto krokem nestojí starostlivost Bruselu o osud civilistů, ale prachsprostá vypočítavost. Dvě největší unijní země – Německo a Francie – totiž nedávno uzavřely obří kontrakty na dodávky plynu s Katarem. A ten je jen tak mimochodem jedním z největších sponzorů Hamásu (zde). Němci a Francouzi tak nebudou mrznout a na Izrael budou nadále dopadat bomby nakoupené za peníze, které přitečou z EU.

Ale abychom si tady nehráli na jediné spravedlivé, tak si položme otázku, odkud vlastně bereme plyn my. Ve zprávě Ministerstva průmyslu a obchodu se toho moc nedočteme (zde). Podle ní k nám proudí veškerý plyn přes Německo, přičemž pochází z Norska, Belgie a Nizozemí. Jenomže z těchto zemí ho těží pouze Norsko. Odkud se tedy bere ten z „Belgie a Nizozemí“? To se člověk z ministerské zprávy nedozví. Vtírá se myšlenka, jestli nakonec nepochází z Ruska, přičemž je jeho pravý původ zastřen řadou prostředníků a překupníků (zde). Což by samozřejmě vrhalo na všechna ta prohlášení našich politiků o „odříznutí se od ruského plynu“ úplně jiné světlo.

A politici s námi pravděpodobně nehrají úplně poctivou hru ani ohledně financování Palestinců, protože naše země na hru o „kontrole nezneužívání peněz pro Gazu“ přistoupila nejspíš také. Postoj našeho zástupce na neformálním zasedání ministrů zahraničí EU k této otázce je totiž zahalen rouškou tajemství (zde), což samozřejmě vyvolává otázky, zda i prohlášení našich politiků o podpoře Izraele nejsou jen prázdné kecy. Navíc, když tento alibistický postoj podpořil i Senát (zde). Peníze Palestincům posíláme prostřednictvím EU samozřejmě už teď. Byť to Ministerstvo zahraničí na svých stránkách v nedatovaném příspěvku popírá (zde):

„Vzhledem k tomu, že ČR je čistým příjemcem se strany rozpočtu EU, neplatí, že by podpora Palestinské autonomii pocházela z daní českých občanů.“

To je pochopitelně lež jako věž. Podpora Palestinské autonomii se totiž vyplácí z rozpočtu EU, do kterého přispívají všechny členské státy. Z něj se pak podle nastavených pravidel čerpá. Většina jde formou různých programů, dotací a dalších plateb zpět členským zemím, ale něco se posílá i mimo EU. Třeba právě Palestincům. Část našich daní se nám tedy vrací v každém euru dotací, které z EU čerpáme, a část je i v každém euru, které putuje teroristům.

Ale zpět k odlišnému postoji EU k Rusku a ke Gaze. Unie sama sebe vmanévrovala do situace, kdy se bez plynu neobejde. Zakázala si uhlí, kterého má dost, ale je fuj. A rozhodla se, že na cestě do „zelené“ budoucnosti ji doprovodí plyn, přestože je nejspíš ještě více fuj než uhlí (zde) a musí ho dovážet. A jako na potvoru i ze zemí, kde vládnou různí ničemové. A tak se EU ze své vlastní vůle chytila do pasti. Když Rusko napadlo Ukrajinu, tak si ještě mohla dovolit ohánět se „hodnotami“, udělat na něj dlouhý nos a přestat odebírat jeho plyn. Ovšem v případě masového vraždění Izraelců teroristy z Hamásu vzala svá radikální prohlášení o zastavení penězovodu do Gazy rychle zpět a dotace dokonce ztrojnásobila. A lze se jen dohadovat, zda se tak stalo na základě toho, že bylo unijním hlavounům ze strany Kataru „domluveno“, nebo zda se sami lekli své rozhodnosti a stáhli ocas mezi nohy proaktivně.

Tak to prostě bývá. Když se někdo zaplete s lumpy, a to dokonce tak, že ho mají v hrsti, tak se dříve či později dostane do situace, kdy tancuje, jak oni pískají. A pak je možné úplně všechno. Třeba jedno vraždění odsoudit a praktickými kroky dát najevo, že nejde o prázdné žvásty, a u jiného vraždění zůstat jenom u těch žvástů. Říká se tomu dvojí metr.

Nebo také pokrytectví…