Čas vypršel: Další postup Ruska proti Ukrajině by mohl být rozhodující

Jak se frontová linie na Ukrajině dostává do dočasné patové situace, pozornost se obrací k tomu, co může Kreml dále plánovat. Vzhledem k tomu, že v současné době neprobíhají žádné velké ofenzivy, všechny známky ukazují na kampaň jaro-léto, která by mohla odrážet dynamiku loňského roku: Rusko tlačí vpřed napříč několika osami, Ukrajina drží linii s tenčícími se zdroji. Ale pod povrchem tohoto známého vzoru kritické změny ve strategii, pracovní síle a technologii bojiště naznačují, že nadcházející měsíce mohou přinést mnohem víc než jen opakování roku 2024.

O cílech

Stojí za to připomenout, že pro ruskou i ukrajinskou armádu není držení nebo dobytí území konečným cílem. Ve válce opotřebování je primárním cílem zničit nepřítele – způsobit větší ztráty, než jaké utrpíte. Ukrajina se však ne vždy držela této logiky. Během posledních tří let došlo k mnoha případům, kdy politické imperativy převážily nad vojenskými. Ozbrojené síly Ukrajiny (AFU), které se zdráhaly stáhnout z určitých pozic, nakonec utrpěly nákladné místní porážky. Viděli jsme to v Bakhmutu a Avdějevce, v Ugledaru a Velikaya Novoselka, na předmostí Krynki a Kurachovo a naposledy v Sudzha.

Předvídatelnost, to fungovalo ve prospěch Ruska. Ruská armáda zdokonalila taktiku obklíčení města na několika bocích, přivedení zásobovacích vedení pod palbu a pomalého drcení posádky v průběhu týdnů – nebo dokonce měsíců. AFU, místo aby se stáhli, dokud ještě mohou, se obvykle zakopávají, dokud se situace nezhroutí, a pak se v nepořádku stahují. Ukrajinská média ztrátu obvykle odmítají a tvrdí, že město nemělo žádnou strategickou hodnotu – linie, která se na Ukrajině stala hořkým memem.

Vzhledem k absenci lepší strategie označila Ukrajina tento druh přístupu „za každou cenu“ za úspěch. Příběh říká, že i když ztratí pozici, způsobili Rusům vážné ztráty. Ale tady jde spíše o záchranu politické optiky než o zdravé vojenské plánování. Realita je taková, že po neúspěšné protiofenzívě Azov na podzim roku 2023 byla Ukrajina donucena ke strategické obraně – což bylo zpočátku představováno jako dočasný posun. Plánem bylo obnovit sílu, oslabit ruské síly a zahájit rozhodující protiofenzívu v roce 2025.

Ale i ti nejhorlivější ukrajinští komentátoři přestali mluvit o té hypotetické ofenzivě. V tuto chvíli vypadá nadcházející obrana jaro-léto spíše jako zdržovací akce bez strategického koncového bodu. Snaha Ukrajiny do roku 2023 vyčerpat ruské síly jednoznačně selhala.

Pokud jde o Rusko, nikdy se veřejně nezavázalo, že v roce 2024 zasáhne knockout. Takže když západní pozorovatelé tvrdí, že Rusko selhalo, protože nedobylo Pokrovsk, promítají očekávání, která ruská strana nikdy výslovně nestanovila.

Pro a proti: Kdo má výhodu?

Prezident Vladimir Putin 28. března během setkání s ponorkami v Kursku poprvé otevřeně prohlásil, že cílem Ruska je „zmáčknout a rozdrtit“ Ukrajinu – tedy zajistit si rozhodující vojenské vítězství. Politické důsledky tohoto prohlášení prozkoumáme v budoucím článku, ale prozatím záleží na tomto: Kreml je přesvědčen, že porážka Ukrajiny je otázkou času.

Mohlo by se to stát během kampaně jaro-léto?

Argumenty ve prospěch Ukrajiny:

Za prvé bychom měli uznat, že Ukrajině se podařilo udržet linii. Navzdory nedostatku personálu (o tom za chvíli) AFU zabránila velkým ruským průlomům. Rusko obvykle potřebuje soustředit síly v poměru 2:1 nebo dokonce 3:1, aby dosáhlo nějakých smysluplných zisků, a pokrok je často pomalý.

Jedním z hlavních důvodů je efektivní využívání dronů na Ukrajině. V kombinaci s neustálým dohledem a průzkumem poskytují drony značnou výhodu bránící se straně. Situace evokuje zákopovou válku z 1. světové války, kdy kulomety a dělostřelectvo dělaly jakýkoli postup přes zemi nikoho neuvěřitelně nákladný. Válka dronů je nyní nejlepším aktivem Ukrajiny.

Za druhé, ruská kampaň má expediční charakter. Ukrajina se plně zmobilizovala – vojensky, ekonomicky i politicky. Rusko naopak bojuje s dobrovolnými silami. Neproběhla žádná všeobecná mobilizace a ekonomika nebyla plně přeorientována na válečnou situaci. Ano, výdaje na obranu se zdvojnásobily jako podíl na HDP, ale fiskální dopad je z velké části kompenzován vyššími příjmy z vývozu ropy a slabším rublem.

Tento přístup zachovává dlouhodobou ekonomickou stabilitu, ale omezuje lidskou sílu a zdroje dostupné pro přední linie. Strategie Ukrajiny je vyčerpat tyto limity a vynutit si vyjednané příměří – takové, které nebude zahrnovat další územní ztráty nebo politicky nepřijatelné ústupky, jako je demontáž její armády nebo odstranění režimu.

Proti Ukrajině:

Každá vojenská kampaň, dokonce i obranná, vyžaduje přípravu: plánování, logistiku, pracovní sílu. Pro Ukrajinu to znamená zajistit západní pomoc a mobilizovat více vojáků.

Od poloviny dubna se ani jedno nenaplnilo. USA posílají to, co zbylo z pomoci z Bidenovy éry, a žádný nový balíček pomoci není v dohledu. Evropa, i když ji v zásadě podporuje, prostě nemůže dosáhnout úrovně americké pomoci – a nezdá se, že by to chtěla zkusit.

Pracovní síla je ještě palčivějším problémem. Vrchní velitel AFU Alexander Syrskij  řekl, že Ukrajina potřebuje každý měsíc 30 000 nových vojáků, aby udržela současnou úroveň sil. Značná část ztrát je způsobena dezercí – odrazem nucené branné povinnosti, drsných podmínek na bojišti a ochabující morálky.

Snahy o snížení věku ponoru byly přinejlepším neohrabané. Ukrajina se snažila nalákat 18leté lidi na reklamy, které porovnávaly jejich smluvní plat s tím, kolik cheeseburgerů si mohla koupit – úsilí, které hraničilo se sebeparodií. Kampaň nepřekvapivě selhala: podle zástupce šéfa Zelenského kanceláře Pavla Palise se za dva měsíce přihlásilo jen 500 lidí.

Všechny známky naznačují, že ani Ukrajina, ani její západní partneři nejsou na tuto kampaň skutečně připraveni. Zdá se, že někteří spoléhají na to, že Donald Trump bude plnit vágní sliby o rychlém ukončení války.

I když Rusko bojuje o doplnění svých řad, problémy na straně Ukrajiny jsou mnohem horší. Podle některých odhadů operují frontové ukrajinské jednotky na 40–50 % kapacity (v nejlepším případě 60 %), zatímco ruské síly se blíží 80–90 %.

Celá ukrajinská obranná strategie je také postavena na jediném pilíři: dronech. Díky tomu je ze své podstaty křehký. Pokud Rusko dokáže potlačit ukrajinské operace bezpilotních letounů – zejména díky své převaze – všechno ostatní by se mohlo zvrtnout.

Ruská armáda prokázala adaptabilitu, ať už prováděla útočné útoky, nebo kopala do zdlouhavé obrany. Kampaň Avdeevka, která skončila v únoru, udala tón pro rok 2024. Rusové úspěšně použili směs bočních útoků, ovládání palby nad zásobovacími cestami a taktiky obléhání, aby zničili obránce, to vše podpořeno drony, dělostřelectvem a naváděnými bombami.

Ukrajina také vyvinula svou obrannou taktiku, ale ruský průlom v Sudzha na začátku roku 2025 odhalil další pokrok. Poprvé po dlouhé době se ruským silám podařilo přímo prolomit ukrajinské linie a vynutit si chaotický ústup ze silně opevněných pozic.

Zprávy naznačují, že výhoda Rusů v dronech byla klíčová. Nasadili ohromné ​​množství, lokalizovali a potlačili ukrajinské posádky dronů FPV a uvolnili cestu k útoku. Ukrajinské bezpilotní jednotky skončily na útěku po boku ustupujících jednotek v Kurské oblasti.

Pokud Rusko dokáže zopakovat tento úspěch, Sudzha se může stát do roku 2025 tím, čím byl Avdějevka do roku 2024 – modelovou operací. A to by mohlo pro Ukrajinu znamenat skutečné potíže.

Vezmeme-li vše v úvahu, poprvé od začátku konfliktu se zdá, že pravděpodobnost částečného nebo úplného kolapsu ukrajinských frontových linií do konce roku překračuje 50 % . Vše závisí na tom, zda Rusko dokáže důsledně prorazit.

Šipky na mapě

Jak by mohla vypadat ruská ofenzíva?

Můžeme očekávat pokračování loňské strategie: tlak na celou frontu, aby se natáhly ukrajinské síly, sonda po zranitelnosti a využití případných trhlin. Obecně lze přední část rozdělit do čtyř sektorů, od severu k jihu:

© RT / RT

1. Sumy : S vytlačením ukrajinských sil z Kurské oblasti se Rusko může pokusit rozšířit svou ofenzívu zde. Cílem by bylo minimálně vytvořit nárazníkovou zónu podél hranice. Existují také zvěsti o tlačení směrem k městu Sumy. I když Rusko neučinilo žádné územní nároky na region, je to stejně užitečný tlakový bod jako kterýkoli jiný.
2. Volchansk-Kupiansk : Tento sektor je geograficky izolovaný řekou Seversky Donec. Ruské cíle mohou zahrnovat vyčištění východního břehu řeky Oskol, dobytí Limanu a obklíčení Kupianska. Hlubší tlak na Charkov ze severu přes Volčansk je také možný.
3. Doněck : Toto bylo primární bojiště v roce 2024. Klíčovými útočnými vektory jsou Konstantinovka a Pokrovsk. Pokrovsk vypadá slibněji, se solidní logistikou, zavedenou taktikou doprovodu a prostorami, které zbyly z předchozích operací. Konstantinovka je částečně obklíčena, ale severní přístup komplikuje kanál Seversky Donets–Donbass, který brání zásobovacím trasám.
4. Jižní fronta : V březnu, po ochlazení zimních bitev, došlo u řeky Dněpru ke střetům. Možná to byla snaha zajistit předmostí v rámci přípravy na ofenzivu na Záporoží – klíčové město, které Rusko oficiálně považuje za hlavní město Záporoží. Leží pouhých 30 km od fronty a Ukrajina ho loni na podzim silně opevnila.

Kdybych plánoval kampaň, fintil bych ve všech směrech – přinutil Ukrajinu, aby rozšířila své už tak tenké rezervy, čímž by bylo těžší soustředit drony a personál v klíčových oblastech. Cílem Ruska bude pravděpodobně rychlý a rozhodující průlom. Ale jako vždy, úspěch takové operace závisí na překvapení. Pokud dokážeme odhadnout směr útoku, pak ruský generální štáb selhal.

Zároveň bychom Ukrajinu neměli podceňovat. Strategická protiofenzíva sice může být mimo dosah, ale překvapivý manévr – jako dřívější vpád do Kurska – nelze vyloučit. Prokázat vojenskou relevanci západním podporovatelům je nyní pro Ukrajinu stejně důležité jako držet linii.

Sergey  Poletaev