Češi se musí naučit žít v nájmech, zbavit se svého fetiše vlastnického bydlení




Sdílet článek:
Žádný strach, budou pak jako Němci či Švýcaři.

Češi trpí fetišem vlastnického bydlení. V zemích, jako je Německo, Švýcarsko nebo Rakousko, které si jinak rádi Češi berou za příklad, přetrvává daleko nižší podíl populace bydlící ve vlastním bytě nebo domě. Nájemní bydlení je tam mnohem rozšířenější než v Česku. A nikomu to nepřipadá jako ekonomický nerozum. Jestliže tuto mentalitu Češi postupně přijmou za svoji také, usnadní jim to život. Navíc učiní věc v mnoha ohledech rozumnou i ryze z ekonomického hlediska.

 

Při dnešní ceně nemovitostí zejména ve městech, jako je Praha nebo Brno, je jejich investiční výnos poměrně nízký. Nabízí se řada výnosnějších investičních alternativ. Roční výnos u nemovitosti v zásadě znamená poměr ročního výnosu z nájemného, které majitel inkasuje jejím pronájmem, a celkových investičních výdajů (zejména nákladů na pořízení dané nemovitostí, ale i na jejích případné rekonstrukce či renovace).

Čím vyšší cenu nemovitosti tedy mají, tím méně výnosné jsou, jestliže nájmy nerostou srovnatelným tempem jako právě ceny nemovitostí. Což v poslední době vskutku nerostou.

Pokud člověk pořizuje nemovitost jako svoji střechu nad hlavou, nikoli jako investici, představuje vlastnictví jistě výhodu, která se projeví zejména v důchodovém věku. O vysokém podílu nemovitostí v osobním vlastnictví, jenž je pro Česko charakteristický, lze tedy uvažovat jako o svého druhu čtvrtém pilíři důchodového systému. Jenže dnešní důchodci se k vlastním nemovitostem dostali často „za hubičku“ zejména v 90. letech. V rámci restitucí nebo tehdejších extrémně výhodných privatizací bytového fondu.

Právě zde spočívá ústřední příčina české obsese vlastněním nemovitosti. Češi se zkrátka namlsali v mimořádné transformační etapě. Jenže ta už se nebude opakovat. Dnešní mladé lidí, kteří zblízka pozorovali, jak se jejich rodiče nebo prarodiče dostávají levně k velmi hodnotnému a rychle zhodnocujícímu majetku, podobná přízeň osudu už nepotká. Měli by proto dvakrát zvažovat, zda jim vyplatí uvazovat k noze kouli v podobě třicetiletého zadlužení a splácení.

Rozumnější než nákup bytu v Praze či Brně může být třeba bydlení v pronájmu v těchto městech a koupě nemovitosti k pronájmu v levnějších městech typu Ústí nad Labem nebo Ostravy. I tam však nyní ceny realit mohutně rostou. Proto rozhodně není nerozumem, když člověk zůstane v pronájmu a uspořené prostředky bude investovat třeba do akcií. Pokud začne investovat do akcií v poměrně mladém věku třeba kolem 35 let, za celý život mu i přes propady burz akcie vynesou mnohonásobně více než vlastněná nemovitost. Z akciových výnosů pak nebude potíž zaplatit si velmi důstojné stáří, byť půjde o stáří v pronájmu.

LUKÁŠ KOVANDA

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 1,69 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

11 Comments

  1. Porovnání s Německem a Švýcarskem kulhá na obě nohy, v obou zemích trvá majetková kontinuita desítky a desítky let, neprošly znárodňováním ani následnou privatizací. A označit restituci za “získání za hubičku” je mírně řečeno neomalené a nespravedlivé.

  2. Tak si, soudruhu Kovando, představte, že ti lidé sami sobě platí nájmy. Už je vám lépe?

    Vy si snad myslíte, že je ekonomicky výhodnější postavit dům, pronajmout ho cizímu člověku, z jeho nájmu zaplatit dům a mít zisk, než si postavit dům pro sebe a pak jej odkázat dětem?

    Mimochodem, momentálně právě v tom Německu řeší neřešitelný problém právě s nájemním bydlením a němečtí soudruzi navrhují vyvlastňování.

    jojo… je to smutné, když největší bohatství dneška představují ty komunistické panelákové byty, postavené v 70-80. letech, tolik vysmívané jistým Václavem Havlem a jeho bandou, přičemž někerým z nich jejich privatizace přinesla miliardy zisku.

  3. Pan Lukáš Kovanda dělá zadarmo propagandu vlastníkům bytového fondu, vlastníkům polností a vlastníkům fabrik. Lidé, prodejte vše a pak se nechte zotročit cenami potravin, pronájmů a výrobků denní spotřeby. Budou z vás dokonalí otroci, kteří si ani neuprdnou a jenom si budou od finančních páníšků půjčovat na nejnutnější životní potřeby. Vracet budou prodejem svých orgánů, prodejem svých dětí do otroctví a na těžbu adrenachromu. Kovanda – propagátor globálního satanismu – zrůda!!

  4. Levice potřebuje vykořeněné lidi, kteří nikde nejsou doma, tudíž nejsou ochotni hájit své zájmy, protože mají mentalitu Forrest Gumpa a před problémy se snaží utéct.
    A srovnejte třeba USA, kde prakticky veškeré pracující vrstvy bydlí ve svém (byť třeba několikrát za život to své prodají a koupí jiné jinde) a v nájmu bydlí akorát socky a jim mentalitou blízcí hipsteři.

  5. Nikto z komentujucich nepochopil, co vlastne autor napisal. O žiadnu ideologiu mu nejde. Hodnoti to čiste z pohĺadu ekonomie a vynosu investicie v priebehu života jedinca.

Napsat komentář: Papy Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*