Příliš mnoho zbytečných slov o smrti




Není to tak dlouho, abychom to zapomněli. Při každém setkání padlo slovo: „Jak se máš?“ anebo „Jak se ti daří?“ Ta doba je pryč. Dnes jedněmi z prvních vět jsou tyto „Už jsi měl covid?“, „Máš test?“ anebo „Už jsi byl očkován?“ Zdá se, že dnes je to jakýsi bontón, ptát se tyto věci. Všude je potřeba mít doklad o bezinfekčnosti, protože dnes se společnost rozděluje na ty čisté a zodpovědné a na ty nečisté a nezodpovědné. Pravdou je, že lidé se v dějinách rozdělovali různě, nicméně dnes musí zdravý dokazovat, že je zdravý a málem, jak je to možné.

Do společnosti se dostal strach, závist a znovu se vrátilo udavačství rádoby zodpovědných občanů. Strach a slova o smrti nám vnutili politici. Slova o tom, že by si jistý politik nevzal na svědomí jako dítě se potkat se svojí babičkou, která díky němu zemře, jsou slova, která jsou za hranou slušného chování. Bohužel se na tyto infekční slova o smrti bezinfekčnost nevztahuje. Útočit takto na děti může jen nemocná společnost.

Hlavním tématem rozhovorů jsou v poslední době covid a smrt. To druhé jako kdybychom objevili něco, co tady nebylo, co je nové. Mortalita člověka je však od nepaměti 100%. Je neuvěřitelné, že jsme si udělali démona z nemoci, která tady je, ale je jedna z mnoha nemocí jiných. Mluvíme o tom, že na covid zemřelo více než 30 tisíc lidí.  Lidé jsou zděšeni a v depresích, zavírají se školy, podniky, lidé se navzájem odcizují. Nikoho nezajímá, že jsou zde nemoci, které prožívají početně svůj „Covid“ každý rok. Ať již jsou to onkologicky nemocní, pacienti s Alzheimerovou nemocí nebo lidé s infarkty a další. Na tyto nemoci umírá mnohem více nemocných každý rok. Co víc dlouhá léta. A nikoho to nevzrušuje v tom smyslu, aby boural ekonomiku, zavíral školy nebo neustále testoval lidi. Ti lidé jsou totiž v tabulce a naše paralyzovaná vyhořelá společnost je ve své „pseudohumanitě“ na to již zvyklá. V případě covidu se objevilo najednou něco, co je jiné, co je mimo tabulku a co je možné sledovat. A na základě těchto čísel je možné začít velký a nový sociální experiment. Sociálně společensko- ekonomický experiment o nové identitě člověka a společnosti. O nových ekonomických vztazích a o vztazích jako takových. To vše na pozadí nového věku, restartu, kde se hravě schovají všechna špatná rozhodnutí firem, ale především státníků a kdy je možné v rámci přidělení peněz na rozjezd ekonomiky získat přehled a ohled nad státy ze strany EU. Ostatně moc vlád ve státech již dávno ustoupila vládě nadnárodních korporací a společenství, které spojili svět, ale na druhé straně rozdělily lidi.

Lidé se bojí. Bojí se sami sebe navzájem díky každodenním zprávám o počtech mrtvých a nově nakažených. Bylo vysloveno mnoho nesmyslných slov o smrti, aby politici a mnohé firmy a jejich majitelé dosáhli svého cíle. Strach, a co víc strach ze smrti, byl, a bohužel vždy bude velmi dobrým artiklem, který umí posouvat věci potřebným směrem. Je smutné, že společnost není prostě stavěna na život, ale na smrt. Kolikrát musel někdo zemřít, aby se věci posunuly dál.

Rozdíl mezi penězi a časem je v tom, že většinou víme, kolik máme přesně peněz, ale nevíme, kolik času nám ještě zbývá…Místo, aby nás toto vědomí osvobodilo k životu, ukázalo se, že život je potřeba žít, a že radost je hybnou silou světa, nás toto vědomí skličuje a paralyzuje. Přemýšlíme, co bude na podzim a již dnes přece víme, že přijde nová vlna a kdo bude umírat. Přece ti, kteří se nenechali očkovat. Fascinuje mě ta jistota, to přesvědčení, že to tak zcela jistě bude. Že zcela jistě nás přece musí čekat něco strašného a velmi neuvěřitelného. Jak to ti lidé s jistotou vědí? Jsou snad Bůh nebo si na něj jen hrají? Vždyť přece oni jako samozvané autority národa mají právo nás strašit se smrtí, když nejsme poslušní a spořádaní, stejně jako tomu bylo za minulého režimu. Je přece potřeba naslouchat samozvaným elitám strachu a smrti. Vždyť přece dnešní svět je postaven na jistotách, na pojištěních toho či onoho, pojištění obyčejné lidské nedokonalosti.  Všichni přece musíme uvažovat správně, jak se předpokládá, protože jinak je to nezodpovědný jedinec, který se raduje ze života. A radovat se ze života je dnes nezodpovědné a bohémské. Stálo by za to, kdybychom místo zbytečného strachu a zbytečných slov o smrti mluvili především o radosti a životě a převzali vlastní zodpovědnost za svůj život a své zdraví, pokud to ještě umíme…

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (9 hodnocení, průměr: 4,44 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*