LIBOR ČÍHAL
Německý ekonom a profesor makroekonomie na univerzitě v Mannheimu Tom Krebs v hovoru s Berliner Zeitung tvrdí, že pokud se v Německu něco nezmění, zemi se místo průmyslová brzo začne říkat turistická země. Německé hospodářství je v krizi, sankcemi proti Rusku ztratila země rozhodující konkurenční výhodu a energetická politika, jak ji vláda praktikuje, je pro ekonomiku i obyvatele velkou zátěží. Politická rozhodovací centra nesou za krizi velkou zodpovědnost. Vládní propaganda tvrdí, že energetická krize je zažehnána, což je falešné tvrzení, německá ekonomika trpí důsledky špatně řešené energetické krize. Ekonomika vstoupila do pásma recese a vláda není schopna reagovat nebo ještě situaci zhoršuje nesmyslnými hádkami, jako je např. zákon o topení.
Spolková vláda není zodpovědná za válku na Ukrajině, ale za špatnou ekonomickou a finančně-politickou odpověď na válku je zodpovědná. Jak mohou ve veřejné debatě lidé, kteří si říkají ekonomové, požadovat, aby se problémy klimatické transformace řešily platbami za CO2, tzn. ještě zdražit fosilní energii. Jenom v pohádkovém světě těchto ekonomů se mohou podniky a lidé rychle a bezbolestně adaptovat na vysokou cenu energie. Je zajímavé, že žádný americký prezident nikdy nepodporoval zavedení ceny za CO2 do ekonomických kalkulací i když i v USA to část ekonomů radila.
Cena za CO2 je falešným instrumentem, tato opatření jsou pro příliš mnoho lidí moc drahá a nemají požadovaný regulační efekt. Strategie trestání selhávají, účinnější by byla politika podpory šetrného chování k životnímu prostředí. Energetická krize si vyžaduje nové instrumenty a nové myšlenkové postupy, což je viditelně nad síly německých ekonomů. V obdobích ropné krize v sedmdesátých letech se věcně diskutovalo, dnes je to horší, překvapuje, že sociálnědemokratická vláda je schopna nekriticky aplikovat většinou jen liberálně-tržní doporučení. Německá ekonomika přešlapuje na místě, stagnace a neschopnost pohybu jsou permanentním stavem, ale ekonomové nemají odvahu stav pojmenovat. MMF potvrdil, že Německo má ze zemí G7 nejslabší růst, ale většina ekonomů bude tvrdit, že to s energetickou krizí nesouvisí. Před ukrajinskou válkou panovala mezi ekonomy shoda, že na konci roku čeká Německo čtyřprocentní růst, v pandemickém období narostly úspory, byla silná poptávka a dodavatelské řetězce se obnovily. A najednou je německá ekonomika šest sedm procent pod prognózou. Ekonomové, kteří tvrdí, že je třeba ještě počkat a růst se automaticky obnoví, nepochopili vážnost situace.
Důvod proč většina ekonomů nedokáže přijít s nějakou perspektivní konstrukci spočívá podle profesora v tom, že většina ekonomů jsou tržně orientovaní fundamentalisté. Profesor říká, že ve vládní komisi pro energii, kromě něho a jedné ekonomky, nikdo nepožadoval nasazení cenových brzd. Podobně v případě inflace, rozumně nastavené cenové brzdy mohly redukovat inflační růst, ovšem mainstreamoví ekonomové tyto přístupy ignorují.
Německá ekonomika se stane Disneyland, většinu průmyslových produktů bude Německo dovážet a jako protihodnotu bude nabízet turistický servis. V Anglii tento proces začal už v osmdesátých letech, Anglie má však na rozdíl od Německa v záloze prosperující finanční sektor. Profesor soudí, že bez průmyslu nelze udržet společenský blahobyt. Stát musí bezpodmínečně nastavit cenové limity na elektrickou energii a být garantem nízké ceny energií, jedině tak lze zastavit de-industrializaci země.
Be the first to comment