Dva scénáře války

Svou výzvou k mobilizaci a fingovanými referendy v okupovaných ukrajinských oblastech Putin sobě i všem ostatním zhatil poslední skutečnou šanci na diplomatický ústup.

Vzhledem k nezákonné anexi a mobilizaci už nemůže doma vyhlásit, že porážka je ve skutečnosti vítězstvím. Putin již nemůže konflikt ukončit a porážku okecat jako úspěšnou „denacifikaci“ Ukrajiny.

Po anexi nebude možné v budoucnu propagandisticky vysvětlovat ukrajinské ofenzívy, které mají za cíl osvobození okupovaných oblastí. Jakékoli osvobozené území bude pro Rusko bezprostřední ztrátou.

Putin a armádní špičky, které mobilizaci vyhlásily, možná doufají, že v konfliktu dosáhnou patové situace, protože odvedenci zalátají mezery na frontě.

Realisticky vzato je to nepravděpodobné kvůli mnoha stejným problémům, jimž čelila „profesionální“ armáda během této invaze.

Pokud se to nepodaří, směřujeme ke scénáři, který má pouze dva pravděpodobné výsledky:

1. Interní tlak v Rusku způsobí tak či onak vládní kolaps, což umožní novému vedení přistoupit k deeskalaci války.

2. Rusko situaci vyeskaluje použitím nekonvenčních zbraní (chemických/jaderných) ve snaze bránit nezákonně anektovaná území, na což pak zareaguje zbytek světa eskalací/odvetou.

Blížíme se k situaci, kdy nezastavitelná síla narazí na neústupný objekt. Ukrajina oprávněně trvá na osvobození celého svého okupovaného území. Současná ruská vláda přitom jeho ztrátu (zejména Krymu) nepřežije.

Ačkoli bychom všichni měli doufat v první výsledek, zcela odmítat věrohodnou hrozbu druhého scénáře by v této bezprecedentní situaci bylo bláhové.

Faktem zůstává, že se nyní nacházíme v bezprecedentní době a nikdo skutečně neví, co se v příštích týdnech stane.

Oliver Alexander, přeložil Viktor Janiš