Dvě tváře proroka Mohameda

Prorok Mohamed se narodil v 6. století našeho letopočtu na Arabském poloostrově na místě dnešní Saúdské Arábie. Arabský poloostrov byl v té době obklopen dvěma velkými říšemi. Na západě a severu ležela Byzantská říše, která vznikla rozdělením Římské říše, na východě perské impérium dynastie Sásánovců, velký rival říše byzantské.

Na arabském poloostrově neexistovala centrální vláda. Území ovládaly různé kmeny, které mezi sebou bojovaly o moc. Prorok Mohamed se narodil do vlivné a bohaté rodiny kmene Kurajšovců, který ovládal Mekku, jež byla již v té době významným náboženským centrem.

Mohamed důvěryhodný

Mohamedův otec zemřel ještě před tím, než se narodil, jeho matka zemřela, když mu bylo šest let. Vychovával ho strýc Abu Talib, který byl obchodníkem. Mohamed jej doprovázel na cestách a postupně si vybudoval pověst dobrého obchodního partnera. Dostal přezdívku „Pravdomluvný” a „Důvěryhodný”.

Když bylo Mohamedovi 25 let, dal se do služeb bohaté čtyřicetileté vdovy jménem Chadídža. Udělal na ni takový dojem, že mu nabídla manželství.

První zjevení

V roce 610, když bylo Mohamedovi 40 let, k němu podle islámských tradic poprvé promluvil Bůh. Jeho žena Chadídža ho ujistila, že se jedná o skutečnou vizi a stala se jeho prvním následovníkem. Další boží zjevení následovala a o tři roky později začal Mohamed svoje zjevení šířit mezi lidi. Mnoho následovníků nezískal, ale postupem času začínal růst jeho vliv.

Mohamedova kritika náboženství, které vyznával vládnoucí kmen Kurajšovců, začínala ohrožovat jejich obchodní příjmy plynoucích z toho, že Mekka byla místem hojně navštěvované svatyně Kába. Arabský historik z 8. století Ibn Ishaq to popisuje takto: „Nezačali prorokovi odmlouvat až do okamžiku, kdy začal urážet jejich modly.”

Mohamedovi muslimové se stali terčem pronásledování. Někteří uprchli do Afriky na území dnešní Etiopie, kde založili malou kolonii.

Přesun do Medíny

Mohamed s hrstkou následovníků odchází z Mekky do Medíny, která leží 350 km severně od Mekky. Odchází poté, co mu v roce 619 umírá žena Chadídža a strýc, který ho vychoval. Proto je rok 619 v islámské tradici rokem smutku.

Medína se stává novým centrem vyznavačů islámské víry a Mohamed duchovním a politickým vládcem Medíny. Následuje období výbojů a válek.

Vojenská vítězství

Slávu a pozornost ostatních arabských kmenů přinesla družině proroka Mohameda bitva u města Badr, ve kterém muslimové z Medíny porážejí výrazně početnější válečníky kmene Kurajšovců z Mekky.

Do své smrti v roce 632 se Mohamed osobně účastnil více než dvou desítek válečných dobrodružství. Jím vedení muslimští bojovníci vyhladili židovský kmen Banú Kurajza. Popis událostí přinesl muslimský historik Ibn Ishaq, který žil v 8. století. Židé z kmene Banú Kurajza se po třech týdnech v obležení vzdali Mohamedovi a souhlasili s tím, že o jejich osudu rozhodne nezávislý arbitr. Arbitr ignoroval žádosti o shovívavost. Muže odsoudil k smrti, ženy a děti poslal do otroctví. Mohamed rozhodnutí schválil, neboť podle něj bylo v souladu s boží vůlí.

Válečné období vyvrcholilo v roce 630 n.l. Prorok Mohamed dorazil s velkou muslimskou armádou k branám Mekky, odkud před osmi lety odešel. Obyvatelé Mekky se vzdali a většina z nich konvertovala na islám.

Dvě tváře proroka

Dvě tváře proroka Mohameda se odrážejí v Koránu. Všechny kapitoly Koránu jsou označeny podle místa svého vzniku. Dřívější kapitoly, které spatřily světlo světa během života proroka Mohameda v Mekce, jsou označeny jako kapitoly mekkánské, ty pozdější nesou označení medínské.

Medínské kapitoly Koránu jsou výrazně militantnější. Poprvé se v nich objevuje výraz džihád a svatá válka.

Mekkánské kapitoly Koránu vyzývají k mírovému soužití s ostatními: „Nebudiž žádného donucování v náboženství.”

(Kapitola 2.256 Koránu, zkráceno. Překlad je z české verze Koránu vydané v roce 2007.)

Medínské kapitoly vyzývají k boji nebo násilné konverzi: „Až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoli je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy. Jestliže však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužny, nechte je jít cestou jejich, vždyť Alláh je věru odpouštějící, slitovný. ”

(Kapitola 9.5. Zde použit výraz Alláh z anglické verze, v české verzi je výraz Bůh.)

Pokud vám to přijde jako dobrý nápad, oceníme libovolný příspěvek, klidně i ve formě SMS v ceně polovičního kafe, neboť dotace nechceme a reklamy nevedeme. Děkujeme, odkaz níže.