Einsteinova teorie relativity je nesmysl, tvrdili renomovaní vědci

Einsteinova teorie relativity patří mezi nejzákladnější teorie moderní fyziky. Je to sada dvou teorií. Nejdříve vznikla speciální teorie relativity a o deset let později v roce 1915 obecná teorie relativity, která umožnila pochopení vztahu mezi prostorem, časem a hmotou.

Einsteinovu teorii relativity využívají globální navigační systémy GPS, elektronové mikroskopy nebo urychlovače částic.

Eddingtonův experiment

Empiricky byla Einsteinova teorie potvrzena Eddingtonovým experimentem během totálního zatmění Slunce v roce 1919, kdy teorie relativity správně předpověděla ohnutí paprsků světla ze vzdálených hvězd v blízkosti Slunce. Dalším důkazem teorie bylo vysvětlení odchylky pohybu planety Merkur, kterou Newtonovská fyzika vysvětlit nedokázala.

Vědecký konsensus říká, že je to blbost

Einsteinova světová popularita se v meziválečném Německu nesetkala s pozitivním ohlasem. K moci se deroucí nacistické hnutí označilo teorii relativity za židovskou vědu a organizovalo přednášky, na kterých byly páleny knihy Alberta Einsteina a dalších autorů. Na stranu nacistů se přidali i dva nositelé Nobelovy ceny za fyziku: Phillip Lenard a Johannes Stark.

Einstein se rozhodl v roce 1932, rok před nástupem Adolfa Hitlera na pozici kancléře, utéci do USA.

V roce 1931 publikovali v Německu knihu, která nesla název „Sto autorů proti Einsteinovi”.

V jejím úvodu se píše doslova:

„Sugestivní síla neustále opakovaného výrazu, zavádějící a nepochopené fráze o relativitě, a snobský obdiv k napůl pochopenému paradoxu omámí jednoduchou a zmatenou mysl.”

Kniha se odvolává na dřívější dopis 19 vědců, kteří uvádějí: „My podepsaní rozhodně odsuzujeme, že teorie relativity je řešením rébusu světa a že je vychvalována, přičemž zakrývá fakt, že mnoho respektovaných vědců a výzkumníků popsalo teorii relativity nejen jako neprokázanou hypotézu, ale i jako fundamentálně špatnou a logicky neudržitelnou teorii a zavrhli ji jako fikci.”

Autoři knihy pokračují: „Takže před veřejností utajili, že teorie relativity má daleko k prokázanému vědeckému faktu, že nedávno zveřejněné nevyvratitelné argumenty prokázaly, že se jedná o komplex nemožných tvrzení, která si protiřečí a jsou nadpočetná. Cílem této publikace je poskytnout přehled o počtu a vážnosti oponentů a protiargumentů, které stojí proti teroru Einsteinovců.”

Einstein v reakci na knihu odpověděl údajně takto: „K popření teorie relativity jeden nepotřebuje názory sta vědců, ale pouze jeden fakt.”

Vědci ve službách ideologie

Před méně než sto lety se nejprominentnější vědci své doby dali do služeb jednoho ze dvou nejděsivějších totalitních hnutí, jaké lidstvo poznalo. Nebylo to zdaleka poprvé, kdy stáli věhlasní vědci proti pravdě.

Anglický lékař William Harvey popsal v 17. století správně oběh krve a postavil se v té době zažité teorii, že krev vzniká v játrech. Řada lékařů jeho závěry kritizovala, neboť praktikovala populární lečebnou metodu pouštění žilou, která by se uznáním nových poznatků stala zbytečnou. Trvalo dvě desítky let než Harveyho teorii krevního oběhu lékařská věda akceptovala.

V roce 1880 prohlásila největší mikrobiologická kapacita své doby, Robert Koch, že závěrům francouzského objevitele původce malárie, Alphonse Laverana, může věřit pouze naprostý idiot. Objev Alphonse Laverana přijala vědecká obec až o sedm let později.

Dlouhodobé ignorování poznatků Ignaze Semmelweise, který tvrdil, že lékaři si před porodem musí dezinfikovat ruce, stála pravděpodobně životy mnoha matek.

Co může ukázat věda?

Richard Feynman dostal v roce 1965 Nobelovu cenu za kvantovou fyziku. O rok později řekl na přednášce v New Yorku:

„Když vám někdo řekne, že ’věda nám ukázala to a to’, můžete se zeptat, jak to věda ukázala? Jak to vědci zjistili? Nemělo by se říkat, že věda něco ukázala, ale že experiment nebo tento jev něco ukázal. A máte stejné právo jako kdokoli jiný vyslechnout si veškeré důkazy a posoudit, zdali se lze dobrat smysluplného závěru.”

„Myslím, že žijeme v nevědeckém světě, ve kterém veškerá komunikace a televize, knihy jsou nevědecké. Výsledkem je značné množství intelektuální tyranie ve jménu vědy.”

Vědecký konsensus

Pozn. autora:

Výraz „vědecký konsensus” je zhmotněním nevědeckosti. Přeložen do řeči, která se snaží popsat realitu znamená: „Podařilo se buď zkorumpovat, nebo zastrašit dostatečný počet vědců, aby se dali do služeb ideologie.”

To, že se dali do služeb ideologie, pozná velice jednoduše každý laik. Vědec, který souhlasí s cenzurou názorového protivníka, slouží ideologii. Kdyby sloužil vědě, bylo by mu potěšením obnažit argumentační slabost svého názorového odpůrce před širokou veřejností. Stačil by mu k tomu jeden fakt a nepotřeboval by žádný konsensus.

Cenzura je přiznáním ideologie, neboť ještě jednou Richard Feynman: „Náboženství je kultura víry; věda je kultura pochybností.”