Elektromobily jako příklad propadáku, jehož kořeny lze vysledovat k lockdownům

Každé varování se ukázalo jako pravdivé. Vidíte to v každém příběhu ve zprávách. Je to za každým titulkem. Je to v nesčetných rodinných tragédiích. Je to ve ztrátě důvěry, v rozvratu průmyslu i demografii. Stopy lockdownů jsou hluboce zapsány v každém aspektu našich životů, způsoby zjevnými i méně viditelnými.

Ve skutečnosti byly výsledky ještě horší, než kritici předpovídali, jednoduše proto, že chaos trval tak dlouho. Existují zdánlivě nekonečná opakování tohoto tématu. Ztráty ve vzdělávání, rozbití infrastruktury, bující kriminalita, obrovské dluhy, inflace, ztráta pracovní morálky, rostoucí krach komerčních nemovitostí, pokles reálných příjmů, politický extremismus, nedostatek pracovních sil, závislost na návykových látkách a mnoho dalšího. To vše lze vystopovat k osudnému rozhodnutí.

Titulky o zdánlivě nesouvisejících záležitostech se vracejí ke stejnému, oklikou. Dobrým příkladem jsou zprávy o krachu elektromobilů. Zmatek, dezorientace, špatné investice, nadprodukce a šetření – spolu s šílenou ambicí násilně přeorientovat stát i svět z ropy a zemního plynu k větrné a solární energii – to vše lze vystopovat k oněm osudným dnům.

Jak praví The Wall Street Journal: „Ještě před rokem se automobilky snažily uspokojit horkou poptávku po elektrických vozidlech (EV). Během několika měsíců se však dynamika obrátila a oni museli dupnout na brzdu toho, co pro mnohé představovalo totální tlak na elektrickou transformaci.“ Při čtení příběhu je zřejmé, že reportér bagatelizuje celkový rozsah debaklu.

To neznamená, že by Tesla krachovala, pouze má definovaný segment trhu. Technologie EV se prostě nemůže stát a ani se nestane hlavním způsobem, jakým Američané jezdí. Na chvíli se to mohlo zdát jinak, ale to bylo způsobeno faktory, které přesně vycházely ze zadržované poptávky způsobené lockdowny a obrovskými chybami v zásobovacím managementu.

Když se ohlédneme zpět, lockdowny udeřily na jaře 2020 a dodavatelské řetězce byly násilně ochromeny. To mohl být velký problém pro výrobce automobilů, kteří se dlouhodobě spoléhali na zásobovací strategii just-in-time, ovšem právě v té době se zhroutila také poptávka po cestování.

Dojíždění za prací bylo zakázáno a dovolené také. Ve stejné době zaplavily autoprůmysl předem dojednané vládní dotace a povinné kvóty pro elektromobily, které byly později Bidenovou administrativou ještě navýšeny.

Jak poptávka stoupala, dealeři rozprodali své staré zásoby aut a chtěli od automobilek další, jenže čipy potřebné k dokončení vozů nebyly k dispozici. To pokračovalo i v následujícím roce, kdy ceny ojetých vozů stoupaly a zásoby byly vyčerpány.

V době, kdy se na podzim roku 2021 situace stala zoufalou, výrobci rozpoznali zvýšenou poptávku po elektromobilech a začali přestavovat své továrny na větší kapacitu. Bývaly dokonce doby, kdy se auta dodávala bez posilovačů řízení, jen aby se uspokojila poptávka.

Nějakou dobu se mohlo zdát, že šílené období, které jsme právě prožili, přineslo úplně jiný způsob života. Jakýsi druh iracionality, zrozený ze šoku a úžasu, zachvátil průmysl i kulturu. Ústředním bodem byl elektromobil.

Zdálo se, že tato poptávka se v roce 2022 prosadí s tím, jak Američané brali všechno, co se namanulo, a byli ochotni dát šanci i novým serepetičkám. A tak to pokračovalo, protože stále více automobilek investovalo do výroby větší zdroje, těžilo z masivních dotací a chtělo být v souladu s novými pravidly pro snižování uhlíkové stopy.

Nebyl žádný zvláštní důvod si myslet, že by se něco mohlo zvrtnout. Ale pak další rok začal odhalovat nepříjemné pravdy. Chladné počasí dramaticky zkracuje dojezd elektromobilů. Nabíjecí stanice nejsou na delší cesty tak snadno dostupné, nabíjení trvá déle, než by jeden čekal, a plánování takových záležitostí jen krade čas. Kromě toho mohou být účty za opravy extrémně vysoké, tedy pokud vůbec najdete někoho, kdo to udělá.

Tesla jako výrobce všechny tyto nepředvídané události plánovala, ale ostatní výrobci automobilů už o poznání méně. Velmi rychle si elektromobily získaly špatnou pověst na mnoha různých frontách.

„Loni v létě začali prodejci upozorňovat na neprodaná elektrická vozidla, která jim zabírají plochy. Ford, General Motors, Volkswagen a další přešli od frenetického utrácení za elektrovozy k odkládání nebo snižování počtu projektů,“ napsal Journal. „Dealeři, kteří prosili výrobce automobilů, aby dodávali více elektromobilů a rychleji, je nyní odmítají.“

„[Stručně řečeno] masivní přepočítání se způsobilo, že průmysl se ocitl v pěkné šlamastyce a čelí potenciálnímu přebytku elektromobilů a poloprázdným továrnám, přičemž globálně musí splňovat stále přísnější ekologické předpisy.“

Řada dealerů dnes prodává auta se ztrátou, jen aby se vyhnuli nákladům na jejich držení na skladě. Tohle byl opravdu jeden velkolepý propadák jednoho odvětví. A navíc to ani nevypadá, že se blýská na lepší časy. V těchto dnech se zdá, že se všichni vzdali jakékoli šance skutečně přeměnit masu amerických aut na EV. Všechny trendy poslední doby se ubírají jiným směrem.

Elektromobil je na druhou stranu zbožňován řadou jedinců:

1.  jako druhé auto,
2.  pro zámožné příměstské dojíždění,
3.  kteří vlastní domy,
4.  mohou nabíjet přes noc a
5.  mít auto na benzín jako zálohu pro mrazivé počasí a výlety mimo město.

To znamená, že trh se stává přesně tím, čím by měl být – pouličním golfovým vozíkem s parádními funkcemi – a ne nějakým paradigmatickým případem pro „velký reset“. To se přes všechny dotace a daňové úlevy prostě neděje.

„Souběh faktorů vedl mnoho manažerů automobilek k tomu, aby uviděli potenciál pro dramatický společenský posun k elektromobilům,“ napsal Journal, včetně „vládních nařízení, firemních klimatických cílů, vzestupu čínských výrobců EV a cen akcií Tesly, která se zhruba 600 miliardami dolarů stále převyšuje starší automobilky. Jenže nátlak zvenčí přehlédl jednu důležitou složku: spotřebitele.“

Ekonomika USA, k velké nelibosti mnohých, skutečně stále primárně spoléhá na spotřebitele, že se budou rozhodovat ve svém nejlepším zájmu. Když se tak nestane, žádná výše dotací rozdíl nevyrovná.

Tento příběh je nemožné pochopit bez odkazu na šílené iluze způsobené lockdowny. To je to, co poskytlo výrobcům automobilů čas, aby se přeorientovali. Poté uměle zvýšili poptávku po přepravě po dlouhé době, kdy byly zásoby vyčerpány.

Pak celý ten směšný étos „velkého resetu“ přesvědčil idiotské manažery korporací, že už nikdy nic nebude jako dřív. Možná bychom nakonec docílili 15-minutových měst poháněných slunečními paprsky a vánkem spolu se systémem sociálních kreditů, který by úřadům umožnil odebrat nám schopnost kdykoliv řídit.

Nakonec se ukazuje, že celé to divadlo, včetně falešné prosperity ekonomiky lockdownů umožněné tiskem peněz a groteskně obřími vládními výdaji, bylo neudržitelné. Dokonce i sofistikované automobilky se nechaly nachytat a teď za to platí velmi vysokou cenu. Nový trh závisel na nákupní panice, která se ukázala jako dočasná.

Stručně řečeno, iluze o těchto otřesných politikách se zhroutily. Zrodily se z politiky ničící svobodu pod pláštíkem kontroly virů. Příležitosti se chopil každý se zvláštním zájmem, včetně nové generace průmyslníků, kteří se snažili vytlačit ty staré silou.

Stále více je zřejmé, jaká to byla katastrofa. A přesto se nikdo neomluvil. Málokdo připustil chybu. Velcí kápové, kteří zničili svět, jsou stále u moci.

Z nás ostatních zůstali obětní beránci, kteří platí převysoké účty za opravy za auta, která nejsou optimální pro jízdu z jednoho města do druhého a zase zpět za chladného počasí, které by tu už nemělo být, kdyby měli klimatičtí proroci pravdu. Ukázalo se, že měli stejnou pravdu jako ti, kteří nám slíbili, že už nebudeme potřebovat „fosilní paliva“ a že kouzelné očkování ochrání každého před zabijáckým virem.

Jakéto úžasné iluze se zrodily z tohoto bláznivého a destruktivního období. V určitém okamžiku se už odborníky nenechají oklamat ani generální ředitelé společností.

Jeffrey A. Tucker