PETR MILER
Politiků snících o krásném světě odtrženém od ekonomické a technické reality tu už bylo dost, žádný z nich ale dlouhodobě neuspěl. Proč si ti současní myslí, že skutečnost ohnou podle svých představ?
Jsme dlouhodobě přesvědčeni, že „elektrická revoluce” v automobilovém světě nemůže proběhnout tak, jak si ji mnozí malují. Má tolik společenských, technických, ekonomických a dalších překážek, že snaha zabránit nárazu tohoto nápadu do zdi je jen hrou o čas. Protože jsme dokola překvapováni tím, co jsou někteří ještě ochotni udělat pro popření reality, nedokáže nikdo soudný říci, kdy k onomu nárazu beztak dojde – může to být za tři roky, za pět, možná za deset. Ale stane se to. A pokud se to nestane přímo, problém vybublá nepřímo a za nerozumné chování některých budeme my všichni potrestáni pomyslným bumerangem někde úplně jinde.
Elektromobily pro naprostou většinu zákazníků nemají žádnou podstatnou přednost oproti spalovacím autům, za kterou by byli lidé ochotni si připlácet. Naopak mají spoustu nevýhod, které by je učinily neprodejnými i za nižší ceny. Většina lidí to vidí, proto u nás také tato auta marně bojují byť o tříprocentní podíl na trhu, jinde ve světě si pak jejich osvojitelé častě „kupují dotace” než samotná auta, která by si jinak nepořídili. Dostat 200 tisíc „jen tak”? No neberte to. Takto uvažuje spousta lidí místo toho, aby si rozumně řekli, že když se něco musí dotovat, je to asi samo o sobě nekonkurenceschopné. Tak proč bych to měl chtít? Oběd zdarma neexistuje, za každou podobnou „slevu” nějakým způsobem zaplatíte.
Důvodů chtít elektromobil je opravdu poskrovnu a slibované přednosti elektrických aut postupně letí ven komínem. Měla to být srovnatelně použitelná a časem levnější auta, nic z toho se zdaleka nestalo. Měla být levnější na provoz díky levnější elektřině, ani to se nestalo, měla pozvolněji ztrácet hodnotu díky své modernosti, ani to se nestalo. A v neposlední řadě měla být méně náročná na servis, a tedy i levnější na údržbu, ani to se neděje. A to zdaleka.
Celou situaci prozkoumala agentura Reuters a došla k přesně opačným závěrům. I když teorie, že elektromobil má méně pohyblivých částí, které vyžadují méně časté průběžné zásahy, je správná, praxe v podobě nižších nákladů na údržbu nepřichází. Majitelé naopak platí násobně víc, k tomu se musí smířit s tím, že na každou opravu čekají zásadně déle.
Důvodů je hned několik. Některé si představíte, jde třeba o následky vysoké hmotnosti, a tedy i nutně vysokého výkonu aut, které se starají o cokoli od rychlejší degradace dražších pneumatik až po bytelnější konstrukci některých částí. Technicky jednodušší navíc nutně neznamená celkově jednodušší, a tak elektrická auta bývá složitější opravit už kvůli výzvám spojeným s elektronikou.
Další aspekty ale zase tak přímočaré nejsou. Problémem je celý uměle vytvořený trh s nimi, který jako v kleštích svírají automobilky. Tesla – a ví, proč to dělá – prakticky nikoho nepouští ke svým náhradním dílům. A kde není konkurence ze strany nezávislých opraven, tam se autorizované servisy nemusí snažit. Už to (spolu s nepřesvědčivým podílem na trhu a nejasnou budoucností) vytváří jakýsi začarovaný kruh, kdy nezávislé opravny ani nechtějí investovat do zázemí potřebného s opravami elektromobilů, když jim výrobci hází klacky pod nohy a zákazníků je minimum. V zemích, jako je Itálie (a tady si klidně můžete dosadit Česko), kde se lidé pro elektromobily neženou, nejsou majitelé nezávislých opraven jako Roberto Petrilli ochotni investovat. Musel by prý vrazit asi 30 000 Eur (asi 733 tisíc Kč) do nezbytného vybavení a nevěří, že se mu kdy vrátí.
Opravy jsou tak drahé a vzhledem k nedostačujícím kapacitám také zdlouhavé. O kolik víc stojí údržba elektromobilů? Žádná oficiální statistika neexistuje, velmi dobré vodítko ale dávají data britské pojišťovny Warrantywise, která poskytuje pojištění mechanických závad, tedy jakousi placenou prodlouženou záruku. Podle mluvčího Warrantywise je taková záruka třeba na Teslu Model 3 více než třikrát dražší než na srovnatelné auto se spalovacím motorem. Náklady na její (neplánovanou) údržbu v celé své komplexnosti tedy logicky musí být asi třikrát vyšší, pojišťovací matematika je velmi racionální vĚc.
Vyšší náklady na údržbu tak zdražují už tak drahé vlastnictví elektromobilu a je to další problém, který bude těžké přemoci. Kolik takových už je? Nebo spíš: Kolik jich ještě bude muset přijít, aby se lidé odpovědní za současné nesmyslné ohýbání reality chytili za nos a začali znovu používat zdravý rozum?
Současné akumulátory nejenže rychle degradují a mají malou kapacitu, ale ještě jsou drahé. Automobilky to nutí šetřit na samotném autě, aby kompenzovaly alespoň část ceny. Výsledkem je šunt. Sice stále dost drahý, ale za to na něm každou chvíli něco odejde. A to se vyplatí.
S rostoucím věkem elektromobilů se ukazuje, že spousta z nich nebude s to sloužit déle než osm let kvůli životnosti svých akumulátorů. Následné nahrazení samotných baterek nebo celého auta dělá z těchto vozů ekologický i ekonomický nesmysl.