Elitní generace |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Systém, který nastolilo v západní Evropě hnutí buržoazní mládeže v osmašedesátém, trvá s malými obměnami dodnes, tento systém v průběhu let destruoval tradiční hodnoty, ale parazitoval na materiálních a duchovních hodnotách předchozích generací, jak musely být mohutné když teprve dnes pozorujeme jejich terminální vyčerpání. Systém osmašedesátníků vyvolal krizi v západních společnostech, která trvá dodneška. Velký italský intelektuál a umělec Pier Paolo Pasolini jako velký umělec viděl dál než teoretici a samozřejmě politici, už na konci šedesátých let předvídal liberální fašismus, kterým dnes vrcholí evropská krize, která má kořeny v osmašedesátém. Pasolini zesměšňoval falešné protesty buržoazní mládeže zhýčkané levičáckou kulturou, považoval hnutí 1968 za velký podvod. V hnutí viděl plod maloměšťáckého zoufalství, fobii z chudoby, společenské selhání a příznak jakési velmi vážné duševní choroby. Pasolini nebyl bojovníkem proti konvencím a neotvíral brány evropskounijnímu pokroku, jak se dnes snaží podsouvat liberální levice – populista a reakcionář Pasolini trpěl nostalgií po archaickém světě, např. básně psal v starém furlanském dialektu. Katolík, komunista a anti-antifašista, zesměšňoval pohodlný antifašismus bojující s mrtvým fenoménem, který nikoho neděsí, měl vizi vulgární malicherné epochy, kdy se brutální násilí snoubí se Sodomou a v EU se potvrzuje i tato jeho nejkrajnější vize. Pravice ho kvůli homosexualitě odsuzovala, ale kvůli tomu ho taky už v 1949 vyloučili z komunistické strany.

Pasolinim se velmi rychle po jeho smrti začala zabývat pravice a dnes je jejím velkým pojmem. Pasolini zpochybňoval buržoazní i levicové dominantní myšlení, byl proti potratům a proti konzumní unifikaci. V sedmdesátých letech jeho dílo přijalo za své pravé publikum. V Itálii, kde je téma Pasolini velmi živé, levicoví a liberální konformisté, kteří nejsou schopni porozumět Pasoliniho autentičnosti, mluví o drzosti pravice, která si Pasoliniho přisvojila. Levice i liberálové redukovali Pasoliniho na objekt občasných formálních oslav, ale pro teoretiky pravice je Pasolini velkým inspirativním zdrojem.

Vlastní generace osmašedesátníků, jejíž zbytky v evropské politice stále působí, není negovaná nastupujícími generacemi, jak bylo vždycky obvyklé, ale naopak posilovaná, v podivném automatismu se nastupující generace ztotožní s ideologií a hodnotami roku osmašedesát, důvody tohoto jevu nejsou zřejmé. Generace osmašedesátníků a post. nerozumí ani dějinám, ani společenské evoluci. Nerozumí ukrajinské válce, ale ztotožnila se s prapory čistého fašismu batalionu Azov, v jednom šiku neoliberálové, eurosociopati a ukrajinští fašisté, přitom výhrady k ukrajinským chlapcům se svastikami měl i Obama, nazval je násilníky.

Generace osmašedesát to jsou všechny generace počínaje těmi, kteří revoluci 1968 nastartovali. Původně pod heslem „zakážeme zakazování“, dneska cenzurují sociální sítě a terorizují evropské obyvatelstvo. Tato generace zakázala politické působení Rumunu Georgescu a Marine Le Penové, jejichž největším přečinem je vlažný postoj k válce s Ruskem. Po úspěšném majdanském převratu organizovaném EU se gruzínský osmašedesátník Saak’ashvili stal gubernátorem oděské oblasti, tehdy tam upálili v domě odborů 30 Rusů, komu se podařilo úspěšně vyskočit z hořící budovy oknem, byl zastřelen. Termín liberálfašismus perfektně popisuje evropskounijní systém, který nastartoval osmašedesátý, kdo setrvává v jeho referenčním hodnotovém systému, nemůže nic pochopit.