Lidskost a odvaha smrti navzdory




V koncentračním táboře Osvětim se každý snažil přežít jak to jen šlo. Někdo věřil v blízký konec války, jiný se snažil přežít, aby mohl světu vypovídat o všech těch hrůzách, které tam panovaly a někdo kvůli své rodině. To byly věci které držely ty lidi naživu.

Seržant polské armády Franciszek Gajowniczek měl ženu a dva syny, které byli pro něj vším. To bylo to, co právě jeho drželo při životě. Do lágru se dostal za to, že pomáhal v polském židovském protinacistickém odboji.

V Osvětimi bylo takové pravidlo, že vždy když utekl nějaká vězeň, dozorčí za to odsoudili 10. náhodných vězňů k trestu smrti. Věřili, že tak lidé budou zbaveni ještě více své lidskosti a důstojnosti a budou utíkající vězně nacistům sami udávat. Když přesto utekl nějaký vězeň, tak trest smrti, který dozorci vymysleli byl takový, že nechali 10. lidí umírat o žízni a hladu a uzavírali vzájemně sázky, kdo z těch deseti chudáků vydrží nejdéle naživu.

Tento den právě nastal a mezi dalšími devíti byl také vybrán právě Franciszek Gajowniczek.

Těžko říct, co se mu honilo v hlavě, pravděpodobně přemýšlel, jak rodina bude bez něho žít, víc než nad krutou a trýznivou smrtí.

Najednou se však postavil drobný a nenápadný muž s kulatými brýlemi na nose, který doposud s nikým příliš nemluvil a nikdo přesně nevěděl, co si o něm má myslet. Byl spíše považován za jakéhosi zamlklého podivína, od kterého se je lepší držet dál.

Ani Franciszek ho neznal a nevěděl o něm vůbec nic. Ten muž předstoupil před dozorce a podíval se mu směle do očí ukázal na Franciszeka dokonalou němčinou řekl:

,,Já jsem Maxmilián Kolbe a půjdu namísto tohoto muže. Ten muž má ženu a dvě malé děti, které nadevše miluje.”

,,Prosim?” Podivil se dozorce.

,,Jsem polský katolický kněz. Rád bych proto s vaším dovolením hrdě zaujal jeho místo.”

Dozorce to okomentoval, slovy, že je mu to vcelku jedno jakého polského všiváka z principu zabijí, ale jestli je to jeho vroucí přání, tak mu klidně vyhoví, už jen pro, že je kněz a bude se tudíž moci snaž setkat s Bohem.

Franciszek Gajowniczek zůstal stát jako přikovaný. Nechápal vůbec co se stalo. Člověk o kterém sám věděl tak málo, se za něj právě obětoval.

Věděl ale, že bude zatím žít a možná se setká se svou ženou a dětmi a to bylo to hlavní. Na nacisty odvádějícímu Maxmiliána, ještě na poslední chvíli zakřičel:

Děkuji.., Moc Vám děkuji z celého srdce… Víc už ani nedokázal říct. Maxmilián Kolbe už to nejspíš ani neslyšel, zmizel za zavřenými dveřmi.

Maxmilián Kolbe vydržel mučení ze všech nejdéle a do poslední chvíle ostatní odsouzené k smrti povzbuzoval a utěšoval. Nakonec ho po dvou týdnech hladovění a dehydratace, nacisté jako posledního popravili injekcí fenolu, kterou mu píchli přímo do žíly.

Maxmilián Kolbe jim ochotně nastavil svou ruku.

Franciszek Gajowniczek koncentrační tábor přežil a žil ještě přes padesát let a zemřel až v roce 1995, když mu bylo 93 let.

Podle časopisu Time v roce 1972 více než 150 000 lidí putovalo do Osvětimi, aby zde uctili Kolbeho památku. Jedním z prvních řečníků byl právě Gajowniczek, který prohlásil: “Chci vyjádřit své díky za dar života. A věřte mi, dokud budu dýchat, budu považovat za svou povinnost říci lidem o hrdinském činu lásky Maxmiliána Kolbeho.

 

Johan Peter Hasenclever 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 2 500 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*