Eskalace nebo mír? |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Ruský postup v poli se nedá zastavit, důležité, že Rusové se pomalu prodírají i v Kurské oblasti, jejíž dobytou část proměnili Ukrajinci v nedobytnou pevnost. Rusům se podařilo zredukovat na třetinu původní ukrajinský územní zisk, teď jde o to dobýt Sudžu a Malou Lokňu, v sobotu vzali Sverdlikovo a přiblížili se k těmto cílům.

Trumpovým signálům před převzetím úřadu ruská politika nepřikládala až tak velkou váhu, ale minimálně očekávala povýšení politické racionality, která se zatím moc neprojevuje. Jmenoval generála Kelloga vyjednavačem o ukrajinském míru, ovšem tento člověk připomíná typy amerických ranařů typu Boltona a Pompea, dokonce se zdá, že v některých ohledech je Kellog slabší než lidi Bidenova týmu. Trump předinaugurační vstřícnou rétoriku a signály k Rusku zaměnil za vyhrůžky, v tomto zdaleka nejpodstatnějším problému dnešní doby verbálně pokračuje v předchozí politice, navíc s amatérským hauzírováním o ještě tvrdších sankcích proti Rusku. Svět očekává od Trumpa vycouvání z imperialistické polohy světového hegemona a koncentrování se na vlastní zemi, jsou náznaky hegemonistické přitvrzení s rysy maximálního amerického egoismu. Putin na jeho vyhrůžky nereagoval, jeho odpovědi obvykle nejsou až tak triviální jako žvanění západních kašparů o sankcích a blokádě, nakonec nejtíživější dopad tohoto politického primitivismu západních politiků pociťujeme na vlastní kůži v Evropě. Trumpovy dnešní hrozby nejsou nic světoborného, už dlouho se analyzuje v ruském tisku možnost, že Trump se pokusí vytlačit Rusko z obchodu s ropou, USA se stanou hlavním dodavatelem a budou diktovat cenu, Trump už dal příkaz zvednout těžbu ropy. Bývalý asistent ministra obrany Stephen Bryan píše ve Weapons and Strategy, že Trump bude v brzké době s Putinem jednat a je špatné, že jeho přístup podkopává důvěru Moskvy v Trumpovu roli v mírových jednáních. Trump měl před nástupem k moci velkou výhodu, protože chápal, že snaha poškodit Rusko, jako dělal Biden, je hloupá a neproduktivní, teď riskuje všechny chyby minulého prezidenta.

Trump se na sociální síti Truth Social obrátil k Putinovi s poselstvím: „Dohořte se a zastavte válku! BUDE TO JENOM HORŠÍ, pokud se nedohodnete, nezbude mi nic jiného, než uvalit vysoké daně, cla a sankce na vše, co Rusko prodává USA a dalším zemím..“ Pozoruhodný nesmysl! Trump má právo uvalit clo na americký obchod s Ruskem, ale jen z pozice planetárního hegemona může blokovat obchod Ruska s ostatními zeměmi, něco takového se dá kvalifikovat jako exemplární případ vrcholného imperialismu. Účinnou ruskou odpovědí může být zablokování námořních cest, likvidace podmořských kabelů v Atlantiku atd, např. USA pořád z velké části závisí na ruském uranu.

Pokud místo míru dojde dík Trumpově politice k eskalaci konfliktu na Ukrajině, pak všechno ostatní v jeho politice je málo zajímavé. Eskalace zbortí efekt jeho vládnutí v jiných oblastech, které mohou být zajímavé až bizarní, ale pro svět jsou nulově významné, jako např. jeho rozhodnutí o tom, že vězení jsou jen dvoupohlavní a spousta dalších podobného typu. Velikost Ameriky byla založena na protestantském typu spravedlnosti a na práci a ne na imperialistickém loupení po planetě a blokování rozvoje jiných, pokud Trump zamýšlí takovou politiku, ještě zrychlí úpadek vlastní země.

Trump vyhrožuje sankcemi, ale slibuje i ústupky. Je ovšem otázkou jestli tento styl přinutí Rusko, aby přistoupilo na ústupky, nebo jestli vůbec může na ústupky přistoupit? Trump očekává rychlá řešení, ale tento přístup v ruském případě nefunguje. Po pár dnech Trumpova vládnutí se pozoruje zajímavý jev, řada světových lídrů by ráda viděla, kdyby někdo, jak se říká, ho srazil na zem nebo mu dal za vyučenou a zmírnil jeho obrovské ambice. Klidně to může být Vladimír Putin, který je odolný vůči západnímu nátlaku, zejména v otázkách, které považuje za zásadní pro bezpečnost své země. Putin mluví o rovném a respektujícím dialogu a naznačuje, že nebude souhlasit s vynucenou smlouvou.

Ruská média, která komentují Trumpovo vystoupení v Davosu, nepřikládají jeho sankčnímu hauzírování velkou váhu, oceňují jeho hodnocení role Ruska ve vítězství nad nacistickým Německem. Píší, že Trump se často vyjadřuje dvojsmyslně a je možné, že jeho signály spíš než na Rusko cílí na spojence v NATO, které, jak je jeho zvykem, chce udržovat ve vysokém stupni zmatenosti. Trump hrozí novými sankcemi, ale krátce předtím mluvil o Putinovi jako o moudrém lídrovi. Otvírá to možnosti řadě interpretací a dohadů, je evidentní, že jak západní, tak ruští analytici nejsou schopni dešifrovat, co se za tím skrývá. Petr Akopov v Ria dává Trumpovu řeč v Davosu do souvislostí s jeho předchozími signály o mírovém plánu: Neutrální Ukrajina se západními garancemi, ale bez členství v NATO a Rusko si ponechá dobytá území a částečně se snižují sankce. Podle Akopova, Putin nebude souhlasit s příměřím, které nejde k příčině konfliktu: Západ musí zastavit svůj marš na východ a vzdát se svých plánů na integraci západní části ruského světa do svých struktur.