Falešná korelace v průzkumech veřejného mínění

V průzkumech veřejného mínění se často setkáváme s tvrzením, že preference určitého politika, určitý názor zastávají častěji lidé s vysokoškolským vzděláním. Vzdělání je považováno za příčinu a názor za důsledek. Sice ne explicitně, ale vnucuje se tím myšlenka, že daný názor či preference je kompetentnější než názory a preference lidí bez vysokoškolského vzdělání.

Názory a preference zjištěné v průzkumech, odrážejí s fázovým časovým posunem obsah mediálních sdělení. Např. počátkem prosince 2023 průzkum v České republice zaznamenal prudký propad důvěry (21 %, propad o 21 %) a nárůst nedůvěry (62 %, nárůst o 30 %) k ukrajinskému prezidentovi V. Zelenskému.[1] Tento propad je odrazem posunu v mediální interpretaci války na Ukrajině a role V. Zelenského v ní. Od jeho absolutní adorace se přechází k jeho zpochybňování, a i k přejímání sdělení a informací z alternativního západního tisku, včetně amerického[2], což předtím bylo vyloučené. V současnosti navíc západní a americký mainstreamový tisk publikuje texty, které dříve publikovala pouze alternativa, a i osobnosti hlavního západního politického proudu vyslovují názory a analýzy zcela protikladné dosavadním stanoviskům. Do televizních pořadů v Česku jsou již přizvávání experti, kteří už jen nememorují vládní dogmata, ale je na nich možné pozorovat i známky analytického a kritického myšlení. Takže už můžeme slyšet ne pouze naprosto degradující hodnocení ruské armády, ale i výrok, že ruská armáda je druhá nejlepší na světě, a to dokonce od samotného V. Zelenského.

Západní média a v závěsu česká, jsou ve fází určité revize původních očekáváných výsledků války na Ukrajině, které se ukázaly naprosto nereálné a nyní dochází ke zreálnění mediálního obrazu, což se promítá do veřejného mínění, do důvěry občanů ve V. Zelenského.[3] To se však týká, jen části populace, i když většinové, která není schopna kritického myšlení a nekriticky přejímá toky sdělení, které se na ni valí z médií.

S touto většinou jsou ve shodě i akademici s vědeckými hodnostmi a v řídících akademických funkcích, kteří při svých kariérních aspiracích musí být ve shodě s politickým mainstreamem, který neustále sledují a flexibilně se mu přizpůsobují.[4] Systém je k tomuto chování důsledně vychovává takovými precedenty jako je vyhození ze zaměstnání (Drulák) nebo z akademické funkce (Ševčík)[5]. Nejdůležitější není individuální rozměr těchto kauz, ale společenské poselství: „Takhle dopadnete, když budete myslet a mít své vlastní názory“.  Současně jsou myslící akademici odchylující se od vládních dogmat vystaveni tlaku udavačsko-cenzurních webů, médií a jedinců (elfové, Hlídací pes, Semantic Visions, CZ. NIC, Manipulátoři, Konspirátoři, Forum 24, Krizový informační tým (KRIT), NENALETET.cz).

Stejně jsou na tom tisíce učitelů základních a středních škol. Za odlišný názor byla vyhozena učitelka M. Bednářová. Nejděsivější na celé kauze je, že tato učitelka, mimořádná tím, že myslí, je nezaměstnatelná.[6] To je indikátor stavu českého školství. To je výsledek, všech těch předchozích reforem a nekompetentního vedení resortu školství[7], ale i společenského a politického vývoje. České školství disponuje učiteli takových morálních kvalit, že se nenajde jediná škola, která by chtěla zaměstnat učitelku, která myslí a má své vlastní názory. Tento poznatek o stavu školství a učitelů potvrdila nedávná stávka škol. Učitelka Petra Mazancová z TOP 09 arogantně a dogmaticky zaútočila na jednoho z mluvčích na manifestaci, který má jiné názory než ona. A touto agresivní vložkou si jistě nastartovala skvělou kariéru. Ihned se stala hvězdou mainstreamových médií a po…..  předseda školských odborů F. Dobšík se neprodleně distancoval od kritizovaného vystoupení sdělením: „Kdybych věděl, kdo tam bude mluvit, tak bych tam nešel“. Vtipně to sice připomíná známou větu kloučka z francouzského filmu, ale na předsedu odborů to je poněkud infantilní. Ano, takové odbory, takový odborový předák, to je vizitka současného školství a současných učitelů. Školství stojí na osobnosti učitele, zárukou kvalitního školství je myslící a morální učitel. Bez takových je jakákoliv reforma zbytečná.   

U lidí, schopných analytického a kritického myšlení k takovým prudkým obratům v názorech a postojích nedochází, protože na základě analýzy faktů docházejí k reálnějšímu obrazu skutečnosti. Realita není tak fluidní jako její mediální obraz. Proto čím více vychází reflexe reality z faktů, tím je stabilnější, čím silněji je obraz reality projevem médií, tím méně je stabilní, tím méně je projevem osobnosti člověka.  

Vraťme se však k tvrzení agentur zabývajících se průzkumy veřejného mínění o názorech preferovaných respondenty s vysokoškolským vzděláním. Toto tvrzení by platilo, pokud by vysokoškolské vzdělání bylo rovnoměrně rozloženo ve všech věkových skupinách. Tento předpoklad však není naplněn. Do poloviny devadesátých let šlo studovat na vysokou školu 9–10 % z populačního ročníku, zatímco po roce 2000 to bylo až 60 % z populačního ročníku. V roce 1993 bylo v České populaci 7,8 % vysokoškolsky vzdělaných lidí a s „přitékáním“ absolventů vysokých škol nových populačních ročníků s vyšším podílem absolventů vysokých škol se postupně zvyšovala koncentrace vysokoškolských kádrů v celku populace až na 20,8 % v roce 2022. Těchto dvacet procent je rozloženo v populaci asymetricky, podprůměrně ve starších populačních ročnících, nadprůměrně v mladších populačních ročnících.

Do kvality vysokoškolského vzdělání se promítly dva faktory. V populaci existuje přirozené (Gaussovo) rozložení inteligence, což znamená, že při 9 % z populačního ročníku jsou na vysoké škole studenti s nadprůměrnou inteligencí, při 60 % z populačního ročníku studujících na vysoké škole, studují na VŠ již nejen studenti s průměrnou inteligenci, ale i s podprůměrnou inteligenci. Není tady však kauzalita, protože zde, i když v menší míře, působí i jiné faktory.

Druhý faktor souvisí s financováním vysokých škol podle počtu studentů. Vysoké školy tím získaly motivaci udržet si co nejvíce studentů, což systémově vedlo k poklesu náročnosti studia a úrovně vzdělanosti absolventů. Podle statistiky jsou absolventi vysokých škol ročníků s 9 % vysokoškolských studentů z populačního ročníku stejní, jako absolventi ročníků s 60 % vysokoškolských studentů z populačního ročníku. Obě skupiny mají vysokoškolský diplom, avšak vzdělanostní úroveň starších věkových skupin je vyšší. Výjimkou je pochopitelně počítačová a digitální gramotnost.

Při přípravě průzkumu veřejného mínění agentura sestaví výběrový soubor tak, aby odpovídal ve vybraných znacích základnímu souboru, což je populace ČR. První chyba při informování o výzkumu je tvrzení, že výzkum je reprezentativní. Výzkum je reprezentativní pouze při náhodném výběru, pokud je výběrový soubor sestaven tzv. kvótním výběrem tak, aby odpovídal základnímu souboru podle vybraných znaků, je výzkum reprezentativní pouze pro tyto znaky (obvykle pohlaví, věk, vzdělání, lokalita). Při interpretaci je provedeno třídění druhého stupně a na základě kontingenční tabulky dvou znaků „vzdělání“ a „preference politiků“ vyjde ve výsledcích statisticky zcela korektně korelace mezi „vzděláním“ a „preferencí“. Jde o souvislost mezi zdánlivě příčinnou nezávisle proměnnou „vzdělání“ a závislou proměnnou „preference“.

Ovšem při hlubší analýze by si měl sociolog položit otázku, zda je vzdělání rozloženo rovnoměrně ve všech věkových skupinách. Metodologická skepse je při interpretaci výzkumů na místě. Může nastat situace, kdy pro proměnnou „preference“ i pro proměnnou „vzdělání“ je společnou příčinnou proměnou třetí proměnná, v tomto případě „věk,“ který je skrytý za proměnnou vzdělání. Tato příčinná proměnná „věk“ současně ovlivňuje jak preferenci, tak vzdělání. Potom je tvrzení, že vysokoškolsky vzdělaní mají určitý názor fikcí, ve skutečnosti je tento názor ovlivněn věkem a spíše platí, že daný názor má mladá a mladá střední generace.

Jak tento metodologicko statistický problém vyřešit? Je třeba statisticky analyzovat věkové skupiny v nichž bude vysokoškolské vzdělání zastoupeno stejně. Potom, pokud budou určité názory či preference korelovat se vzděláním, vysokoškolsky vzdělaní budou častěji zastávat určitý názor, tak to bude skutečně vliv vzdělání, protože vliv věku na názor byl vyloučen. Také je možné pracovat s parciální korelací.

Nemohu vyloučit, že některé průzkumy takto s daty pracují, ale vzhledem k tomu, že jsem nikde při interpretaci dat nečetl metodiku vyloučení falešné korelace, předpokládám, že s falešnou korelaci se při průzkumech veřejného mínění nepracuje. Proč tomu tak je?  Může to být z neznalosti, z pohodlnosti anebo falešná korelace z ideologicko politických důvodů vyhovuje.

Falešná korelace je jen jedním z možných zkreslení skutečnosti. Proto je třeba k výsledkům průzkumu veřejného mínění přistupovat obezřetně.

[2]https://mail.centrum.cz/download.php?msg_id=000000002f0c0016c8680260c5a4&idx=1.2&filename=dezol%C3%A1ti%20v%20kongresu%20USA.mp4&r=67.24485592551304

[3]Vládní politici, kteří zůstávají u svých proklamací, bez ohledu na proměnu reality, působí již poněkud jako lidé mimo realitu, či přímo jako blázni.

[4]O intelektuálním a morálním klimatu vysokoškolského prostředí vypovídá „Prohlášení České konference rektorů k vyjádření poslance SPD Jiřího Kobzy“ podepsané doc. Ing. Z Horákem, PhD. Toto prohlášení je v rozporu s akademickou a intelektuální tradicí akademického prostředí.

[5]Z funkce byl navíc vyhozen rektorem spojeným s kriminální kauzou. Tím se vyjevuje podstata společnosti, krást, tunelovat, korumpovat, brát úplatky to je přijatelné, vlastní kritické myšlení je nepřijatelné.

[6]Událost s M. Bednářovou připomíná film „Vyšší princip“. Do školy nepřišlo gestapo, ale J. Kroupa.  Za obzvlášť zrůdné považuji, že rodina Kroupů dokázala vychovat funkčního agresivního udavače již z malého dítěte, který svou učitelku udal. Z rodiny Kroupů mám pocit, že v současných poměrech nahrazuje organizaci Gestapo.

[7]Dříve kvalifikací pro řízení školství bylo absolvování pedagogiky, v současnosti je kvalifikaci absolvování hudební vědy.