Fiala by měl přestat vysílat signály a začít řešit energetickou krizi

Pochopitelně podobná vyjádření rozkolísala akciový trh. Investoři během chvilky přišli o spoustu peněz. Je přitom potřeba vysvětlit, že investory nejsou jen nějací nenasytní spekulanti z Wall Streetu, ale i čeští drobní střadatelé, kteří si v penzijních fondech šetří na důchod. Je nutné jasně říct, že stávající komunikace vlády poškodila drobné investory, aniž by to cokoli přineslo.

Windfall tax se tváří jako spravedlivá, ale není

Mantrou posledních dní se stalo tvrzení, že je nezbytné zdanit společnosti, které se na krizi nezaslouženě obohatily. To zní marketingově dobře, jenže z pohledu makroekonoma to je velmi zrádné. Je pravdou, že vysoké ceny energií nahrávají výrobcům elektřiny. Jenže v každé době něco někomu nahrává a vláda by měla být spravedlivá ke všem. Tak třeba covid nahrál všem, co dělali testy či prodávali roušky. Podobně na tom byly e-shopy. Neměly by být také extra zdaněny? Nebo můžeme jít dál. V posledních letech dramaticky zdražily nemovitosti. Jejich majitelé bez práce zbohatli. Neměli by být také extra zdaněni? Neměli, protože toto je začarovaný kruh, který trestá jakoukoli aktivitu! Ve stejné logice by neměl být extra daněn ani ČEZ.

Kudy ven?

Vláda by měla ihned představit jasný plán, a nikoli jen testovat, jak budou lidé reagovat na možnost zvýšení daní. Kromě extra daně na ČEZ se nabízejí další dvě řešení, o kterých se moc nediskutuje.

První je jednoduché a čisté. Stát jako většinový vlastník ČEZ může zvýšit dividendu. Jestliže Piráti chtějí z extra daně na ČEZ získat 10 až 20 miliard, není problém zvýšit dividendu a částku v tomto rozmezí si ihned vyplatit.

Jenže to není systémové řešení. Protože co se pak stane? Stát vybere více peněz do rozpočtu a následně je na nějaké sociální dávce či sociálním tarifu přepošle lidem. To je zaprvé dost kostrbaté a zadruhé to bude chtít neustále opakovat. Roztáčí se tím nekonečné kolo dotací, které přiživuje inflaci.

V každém případě se touto cestou vydává Francie. Ta je v podobné situaci jako my a můžeme se od ní inspirovat. Kdysi privatizovala 16 % energetického gigantu EDF a s velkou pompou uvedla jeho akcie na burzu. Nyní však potřebuje dostat jednu z největších energetických společností v Evropě pod plnou státní kontrolu. Francouzská vláda se proto chystá zaplatit více než osm miliard eur (197 miliard korun) akcionářům za zpětné odkoupení akcií.

Zestátnění má své háčky

Umím si živě představit, že mnoho lidí prohlásí, že toto řešení není možné, protože je zdlouhavé. Normálně bych jim dal za pravdu, ale Francouzi chtějí soukromý podíl vykoupit už během letošního čtvrtého kvartálu. Technicky je toto řešení jednoduché. Stát k ceně akcie přihodí prémii a bude tím motivovat lidi k prodeji titulu. Pokud by se stát rozhodl pro toto řešení, měl by ihned začít jednat. Času je opravdu málo.

Ano, je pravdou, že znárodnění je pro pravicovou vládu podobným selháním jako sektorová daň. Osobně bych proto preferoval zvýšení dividendy. Nicméně pokud přijmeme tezi, že jsme ve válce a ta si žádá výjimečná řešení, pak dočasné znárodnění ČEZ je systémovým řešením. Státem plně kontrolovaný ČEZ už nemusí usilovat o maximalizaci zisku. Už nebude prodávat elektřinu na burzu a levně vyrobená elektřina půjde přímo lidem. To je skutečná brzda inflace a záklopka proti společenským otřesům. Česká republika tedy může mít levnou elektřinu i v době evropské energetické krize.

Má to však jedno velké ale. A to je cena výkupu. Většinou se odhaduje, že by výkup stál 200 miliard korun, o který by se zvýšil státní dluh. To je průšvih. Zároveň to je ale cena války. Až válka skončí, je možné část ČEZ zase prodat. I když nevím, zda by se do toho ještě někdy někdo pustil, když se ukazuje, jak strategický podnik to je. Vedle toho je otázkou, zda by se nám tato investice brzo nevrátila. Stát bude muset tak jako tak pomáhat lidem. Jen v rámci vládního deštníku proti drahotě už pomohl sto miliardami a nikdo to ani pořádně nepocítil. Výkup akcií ČEZ je jednorázovým výdajem vedoucím k dlouhodobě nízké ceně elektřiny, a tedy konkurenceschopnosti ekonomiky.