Francie: Masová imigrace muslimů a zbabělost vládní garnitury |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Masová imigrace muslimů do Francie a pravděpodobně i ekonomický rozklad země začaly za prezidentování liberála Giscarda d´Estainga a pozdější socialisté a chiracovci, kteří se střídali ve vládnutí, imigrační influx povyšovali a zemi ekonomicky zdevastovali. Ve zpětné retrospektivě pouze Le Pen a komunistický lídr Georges Marchais byli důsledně proti masové imigraci, jejich důvody se samozřejmě lišily. Georges Marchais, který se v osmdesátých letech jevil i z Československa starou komunistickou veteší, se dodatečně ukazuje nejen velmi prozíravým v imigračních otázkách, ale i v ekonomice, pokud by mu Francouzi naslouchali, byli by dnes zemí bez imigrantů a se silným průmyslem. Jak je zvykem, příčiny posledních nepokojů muslimské mládeže ve Francii mainstream vidí v sociálních problémech imigrované populace, o civilizačním střetu mluví antimainstreamové analýzy. Francouzské společnosti mladí muslimové ukázali, co si o ni myslí: Molotovovy koktejly a jsou jim odporné její mravy a hodnoty. Obvykle velmi adekvátní filozof a spisovatel Finkelkraut vidí v jejich destruktivním počínání důkaz radikálního nepřátelství k francouzské podstatě, Francie se podle něho libanonizovala. Žurnalista Jeremy Stubbs píše o vzpouře imbecilů. Náhled na násilné události od ředitelky France Télévisions Delphine Ernotte naplní Čecha uspokojením, bigotnost není kvalitou na níž má monopol ČT, madame Ernotte se domnívá, že Francie je příliš bílá a příliš hetero, televizi ordinuje vizi lepší, kvalitnější společnosti. Mladí násilníci si vzali za záminku spravedlnost pro Nahela. Francouzům ukázali, co dovedou, a naznačili, že příští jejich vystoupení už může být pro Francii závěrečným.

Mladého gangstera Nahela uctila poslanecká sněmovna minutou ticha, ve středu jedenáctého zemřel po těžkém zranění sedmnáctiletým výrostkem imigračního původu 72letý Philippe Mahot. V jedenáct večer požádal blízko svého domu stojící skupinku tří mladíků o ztišení, jeden z nich ho smrtelně zranil, v krvi ležícího zraněného si všiml až po půlnoci kolem jedoucí automobilista. Nenásledovala žádná minuta ticha v parlamentu nebo na kulturních festivalech, nereagovalo SOS rasismu, neočekává se žádný pochod pokrokové Francie, žádné školení politického a mediálního mainstreamu o rasové nespravedlnosti. Mainstreamová média už začala varovat před nebezpečím, že událost zneužije krajní pravice ke svým temným záměrům. Ministr vnitra prohlásil, že pachatelé budou potrestání, což je zábavná reakce, co jiného by se mělo stát. Předáci mainstreamové operetní pravice strany republikánů podobně: “Ať promluví justice.” Deformovaná francouzská justice má jiné priority než je spravedlnost, justice a státní aparát jsou hlavně “protirasistické”, už 40 let amnestují imigrované násilníky a otvírají jim možnosti. Proč? Odpovídá na to info-server Egalité-Reconciliation: “Vládnoucí oligarchie má v imigrovaném póvlu svou silnou armádu, je to rezerva Kapitálu nebo bank. Jsou to banky, které sponzorují a justičně kryjí “antirasismus”, který v podstatě není než zbraní proti etnickým Francouzům.” Eric Zemmour charakterizoval smrt Philippa Mahota jako “francocidu” a vyzval Francouze, aby povstali.

Promptně reagoval lídr socialistů Olivier Faure, který ještě před odsouzením vraždy, odsoudil Zemmoura a le Penovou za slova o francocidě.

Před rokem byl před školou v Marseille, kam si šel vyzvednout děti, zabit lékař Alban Gervais, k smrti ho ubodal Mohamed L. Řidiče autobusu Philippa Monguillot smrtelně zranili tři muslimové. Tribune juive píše, že tato úmrtí se v novinách uvádí v rubrice “různé”, žádný další novinářský zájem tyto události nedoprovází. Nenásleduje žádná společenská revolta, ale nezájem. Židovské noviny píší, že ticho, které halí tyto a podobné smrti je znakem temného období v kterém žijeme, je to velmi znepokojující znamení, které nemůže nechat člověka klidným. Přijde doba, kdy se bude muset dětem vysvětlit proč k tomu došlo. Jak jim říct, že je zabily příšery, které jsme zplodili, obětem prořízly hrdla za popěvku “Allah Akbar”. Barbaři, kterým pořád někteří chtějí říkat děti. Jak budoucím vysvětlit lhostejnost, kterou vyzařují média, jak omluvit naši spoluúčast na všem a hlavně naši zbabělost.