Francouzský sociolog předpověděl blížící se kolaps západní civilizace




Sdílet článek:

HSP

Spojené státy vedou “liberální svět” do propasti, cituje The American Conservative Emmanuela Todda, autor knihy Porážka Západu. Vzhledem k tomu, jak přesně předpověděl kolaps SSSR, by západní lídři měli dbát na úsudek tohoto sociologa.

Emmanuel Todd
Na snímku francouzský sociolog Emmanuel Todd

Francouzský politický život žije povstáními zemědělců a změnami ve vládě. Populistické straně Národní sdružení Marine Le Penové se v průzkumech daří. Občasné nepokoje na předměstích se staly novou normou. Takové násilné nepokoje nízké intenzity jsou ve Francii jakýmsi stálým jevem a téměř vždy lze v souvislosti s nimi vsadit na to, že na francouzské vnitropolitické frontě se nic radikálně nezmění, píše autor článku Scott McConnell.

Na druhé straně, francouzské intelektuální proudy mohou mít větší význam. Francie je první velkou evropskou zemí (přinejmenším od dob Maďarska), která začala uznávat, že vojenský konflikt na Ukrajině se pro Západ změnil na velkou katastrofu. Prezident Macron nadále zpívá hymny o solidaritě s Ukrajinou a hlavní hlasy levého středu a středopravého spektra nadále podporují bezpodmínečnou pomoc Kyjevu. Trhliny v tomto konsensu se však zvětšují. Minulý rok se ve Francii nejvíce mluvilo o románu Le Mage du Kremlin (Mág Kremlu), který napsal Ital, jako kdyby se pokoušel vžít do role Putinova poradce. Ukrajinští “jestřábi” knihu nenáviděli, zatímco rusofili ji naopak milovali a stala se bestsellerem, který téměř získal nejprestižnější literární cenu v zemi.

A teď Francouz, intelektuální veterán a renomovaný sociolog Emmanuel Todd, v ambiciózní výtce americkému globálnímu vedení posunul ústřední myšlenku zmíněného románu “Kremelský mág” “nedémonizujme Putina” na novou úroveň. V době psaní tohoto článku se Toddova kniha La Défaite de L’Occident (Porážka Západu) již čtyři týdny drží na vrcholu nebo poblíž vrcholu francouzského žebříčku bestsellerů. Todd měl vždy velký okruh francouzských čtenářů, protože jeho první kniha, kterou napsal v roce 1976, kdy ještě jako postgraduální student studoval evropské zemědělské komunity, předpověděla rozpad Sovětského svazu. Michael Lind ve svém předmluvě k anglické verzi knihy After the Empire (Po impériu), zuřivé kritice americké imperiální role ve světě, napsané v době, kdy se Washington vrhal do války v Iráku, označuje Todda v tradici velkého Raymonda Arona za „osvíceného liberála a empiricky zdatného skeptika”. Není to zcela přesné: Todd je polemičtější a, byť bez dogmatismu, podstatně levicovější než Aron. Přesto s ním sdílí zdravou úctu ke společenskovědním údajům a využívá je ve své knize k bourání nejrozšířenějších a nejméně sporných politických narativů Západu.

„Porážka Západu“ začíná popisem překvapení, které nám přinesl ukrajinský konflikt. Mezi nimi vyzdvihuje zejména bojovnost Velké Británie, selhání Francie a Německa při obraně vlastních diplomatických a ekonomických zájmů a efektivnost a vůli bojovat ukrajinské armády. Některé další z těchto překvapení jsou však mimořádně důležité. A právě ty slouží jako hlavní témata Toddovy knihy.

Za prvé, ruská ekonomika úspěšně odolává brutálním finančním sankcím USA a Západu. Sankce, od kterých mnozí očekávali, že Rusko srazí na kolena, se ukázaly jako něco jako papírový tygr.

Za druhé, v létě loňského roku bylo jasné, že Spojené státy a Západ nemají dostatečné kapacity k tomu, aby dodaly Ukrajině dostatek dělostřeleckých granátů. Západ v čele s Washingtonem, který se sám prohlašuje za “arzenál demokracie”, posílený příjmy, které jsou údajně třicetinásobně vyšší než celkové příjmy Ruska, zaostával za Moskvou a její pestrou klikou spojenců. To vyvolává otázku, jak „falešná“ se ukázala být politická ekonomie neoliberálního světa, jak tvrdí Todd.

Za třetí, a to je možná nejdůležitější, ideologická sebeizolace Západu se ukázala, když se rozvinul jeho zprostředkovaný konflikt s Ruskem na Ukrajině. Hlavní demokratické země, jako například Turecko a Indie, od začátku odmítaly akceptovat sankční režim Washingtonu. Jak se konflikt rozvíjel, globální podpora Ruska rostla, a to i prostřednictvím „tichých“ opatření, která pomáhala obcházet sankce, a to nejen ze strany takzvaných darebáckých států, jako jsou Írán a Severní Korea, ale i ze strany zemí, které se považují za amerických spojenců. Velká část světa zůstává buď lhostejná, nebo se staví proti dlouhodobému požadavku Washingtonu přeměnit Ukrajinu na americkou základnu NATO.

Při řešení těchto překvapení Todd objevuje nápadný dogmatismus, který se týká celého spektra západních elit, jakýsi ideologický solipsismus (extrémní subjektivní idealismus, který uznává jen vlastní vědomí jako jedinou realitu a popírá existenci vnějšího světa – poznámka red.), který jim brání vidět svět takový , jaký ve skutečnosti je.

Klíčovým příkladem je hodnocení hospodářské síly Ruska. V roce 2016 John McCain pateticky poznamenal, že Rusko není „nic víc než benzinová pumpa, která se maskuje jako země“. Ať už byla McCainova poznámka jakkoli ignorantská, pravděpodobně polovina členů amerického Senátu někdy řekla něco podobného. Variace tohoto názoru, donekonečna opakované na hlavních platformách amerických médií, byly pevně zakořeněny v psychice Američanů v době, kdy v roce 2014 vypukla první ukrajinská krize.

K vyvrácení tohoto názoru Todd uvádí jednoduchou statistiku.

V letech 2000 až 2017, tedy zhruba od začátku Putinovy ​​vlády, klesla v Rusku úmrtnost na alkoholismus z 25 na 100 000 obyvatel na 8, v důsledku sebevražd z 39 na 13 av důsledku vražd z 28 na 6. Pokud jde o kojeneckou úmrtnost, která je již dlouho celosvětovým zlatým standardem úrovně rozvoje každé země, za Putina klesla z 19 na 1 000 narozených dětí na 4,4. Todd cituje UNICEF a poznamenává, že v Americe je nyní míra úmrtnosti 5,5 na 1 000 narozených dětí.

Todd uvádí několik odvětví, ve kterých Rusko za posledních 20 let dosáhlo ohromujícího pokroku (zemědělství, přístup na internet), a poté začne spekulovat o tom, jak je možné, že Rusko, které má mnohem nižší příjem na obyvatele než Spojené státy, si dokáže nějakým způsobem udržet vysokou míru rozvoje iv době války a vyrábět tolik zbraní jako Spojené státy. Zajímavou indicií je, že 23 % Rusů s vysokoškolským vzděláním studovalo technické obory ve srovnání se 7 % absolventů vysokých škol ve Spojených státech. Výsledkem je, že Rusko s mnohem menším počtem obyvatel než Amerika produkuje více inženýrů než Spojené státy, což mu pomáhá držet krok s “Goliášem”.

Pokud oživení ruské ekonomiky pod Putinovým vedením pomohlo Rusku přežít západní sankce, v současnosti je také faktem, že většina světa ani v nejmenším nevěří, že Ukrajina a Washington představují svobodu a pokrok, zatímco Moskva představuje tyranii. Jedním z hlavních Toddových argumentů je, že Západ v čele s Washingtonem prostě netuší, jak velká část světa odmítá hodnotový systém moderního globalistického neoliberalismu. Tvrdí, že ekonomický model, který umožňuje masovou spotřebu na Západě tím, že stahuje nákladnou průmyslovou výrobu do třetího světa, už elity globálního Jihu nevítají tak, jak tomu bylo před hospodářskou krizí v roce 2008. (Tento model vůbec není příznivě nakloněn ani pracující třídě na Západě.)

Když mluví o zjevných rozporech západního modelu, Todd poukazuje na LGBT revoluci, která znamenala definitivní konec křesťanství jako dominantní morální síly na Západě. V letech 2005 až 2015 prakticky všechny Američany ovlivněné země legalizovaly manželství osob stejného pohlaví a většina z nich zašla ještě dále tím, že normalizovala i zrychlující se šíření transgenderismu. Todd se nezdá být v této otázce obzvláště konzervativní a v rozhovoru dal jasně najevo, že je za „stejná práva“ pro všechny. Jako analytik je však v otázce LGBT neúprosný. Todd tvrdí, že ve velké části světa je striktně patriarchální struktura rodiny, která je v rozporu s „rovnostárnějším“ modelem, který se stává charakteristickým pro Západ a ve kterém mají matky i otcové stejný vliv.

Západ se tak možná stal přístupnějším politickému liberalismu, ale zároveň to vedlo k genderovému radikalismu, což částečně vysvětluje „pochopení“, které vůči Rusku projevují obyvatelé a vlády Íránu (tradičně nedůvěřivého vůči Rusku), Turecka a Saúdské Arábie. Určitý stupeň feminismu se sice rozšířil po celém světě, ale ne v západní podobě. Todd tvrdí, že otázka morálky se pravděpodobně poprvé stala rozhodujícím faktorem v mezinárodních vztazích.

S arogantním sebevědomím, že ztělesňuje mezinárodní morálku, si Západ „neuvědomil, že se stal podezřívavým vůči velké části světa, která se hlásí k rodinným hodnotám, negativně se staví k homosexualitě nebo k lidem, kteří se identifikují nebo jsou vnímáni jako LGBT a ve skutečnosti jsou proti západní morální revoluci”. Rusko si uvědomuje, že jeho homofobní a protitransgenderová politika, která zdaleka neodcizuje zbytek světa, „poskytuje Moskvě významnou měkkou sílu“. Revoluční soft power ruského komunismu, který se kdysi snažil oslovit široké vrstvy evropské dělnické třídy, „ustoupila konzervativní soft power Putinovy ​​éry“.

Pokud je sám Todd v těchto otázkách liberální, v otázce transgenderismu dělá ostrou čáru. Ptá se, jak mohou společnosti, jejichž základní morální koncepty jsou založeny na rozdílu mezi mužskými a ženskými rodiči a ve kterých je rozdíl mezi muži a ženami pojmově stanoven, akceptovat ideologii, ve které se muž může stát ženou a naopak? Tvrdit, že velká část světa by odmítla tradiční hodnoty, znamená podceňovat jejich význam. Velká část světové populace se domnívá, že Západ se „zbláznil“ do transgenderismu. Todd dospěl k závěru, že „tvrzení, že muž se může stát ženou a žena mužem, je proniknuto lží“ a je symbolem „západního nihilismu“, což je termín, který používá k označení nového „amerického charakteru“. A pak se Todd ptá: jak činí vyznávání kultu lži Spojené státy důvěryhodnými jako vojenského spojence a diplomatického partnera?

Mnozí na sociálních sítích viděli memy zesměšňující různé vojenské představitele Bidenovy administrativy – muže oděné v ženských šatech a nalíčené. Zcela jiné je vidět důsledky této nové ideologie, které jsou uvedeny v nejprodávanější knize předního francouzského autora s antropologickým vzděláním.

Todd připisuje úpadek morálky Spojených států konci establišmentu WASP – „bílých anglosaských protestantů“ (termín používaný ve dvacátém století k označení „stoprocentních Američanů“. – Poznámka red.), který formoval a usměrňoval Ameriku po většinu jejích dějin. Protestantismus vytvořil Ameriku. V návaznosti na Maxe Webera mu Todd připisuje dynamiku, kterou dal kapitalismu. Z různých důvodů však tento hodnotový systém upadl v zapomnění. Nová americká vládnoucí třída, mnohem etnicky rozmanitější, necítí žádnou zvláštní náklonnost k americkému národu nebo lidu. Tento argument připomíná zesnulého Christophera Lasche, který ke konci svého života dospěl k závěru, že americká vyšší třída se v podstatě oddělila od amerického národa. Na jednom místě si Todd láme hlavu nad etnickou příslušností různých klíčových amerických představitelů, kteří se podíleli na rozhodování při organizování katastrofy na Ukrajině – Victoria Nulandová, Anthony Blinken – a zdá se, že zmateně rozhazuje rukama.

Jako částečně maďarský Žid Todd poznamenává, že mnozí Židé si prostřednictvím rodinné paměti zachovávají jasnou vazbu na maďarskou kulturu. Ale nikdo neprojevuje takovou náklonnost k Ukrajině. Amerika, uzavírá Todd, už není národním státem, ale nihilistickým impériem, které se neustále bouří proti vlastní minulosti, s vládnoucí elitou otevřeně nepřátelskou vůči tradicím země. Francii a zbytku Západu hrozí po vzoru USA katastrofa. Mnozí konzervativní Američané uznávají pravdivost této diagnózy, ale věří, že nihilismus a režim postavený na lži (Putinův vlastní výraz pro americké impérium) lze porazit a jejich zemi obrátit a oživit. Todd tomu nevěří.

Francii záleží na knihách více než Spojeným státem nebo Británii, ačkoli Toddova otevřená práce neznamená, že Francie bude najednou následovat Viktora Orbána a usilovat o opětovné začlenění Ruska do systému evropských států nebo se vzdá spojenectví se Spojenými státy. Francouzští politici však hodně čtou a už nyní můžeme vidět, jak se všude v kruzích francouzského establišmentu objevují zmírněné verze Toddových názorů. Pokud se prudký obrat francouzské politiky doprava zdá být nepravděpodobný, oživení jistého druhu neogaulismu, skeptického vůči NATO a Americe, se ve Francii zdá být docela možné. A to lze jen uvítat.

Scott McConnel

 

Koho budete volit v evropských volbách?
  • Add your answer
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Be the first to comment

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*