Ruské volby: Jak to dešifrovat?

LIBOR ČÍHAL

V Rusku v neděli k žádnému překvapení nedošlo, navíc se ani nečekalo a především v Evropě z toho mnozí vyvozují, že šlo o volební potěmkinovskou komedii. Výsledek se dá číst i v jiném kontextu, nemůžeme se domnívat, že české parlamentní volby v roce 1996 jsou stejným aktem politického procesu jako v 2022, tenkrát šlo o akt v demokratickém systému suverénního a svým způsobem významného státu, nyní jde o totálně zmanipulovanou nedemokratickou kamufláž v bezvýznamném protektorátě, kde volební akt už ztratil kapacitu vybrat i částečně optimální lidi k vládnutí.

Smysl včerejších ruských voleb je třeba hledat v dynamice politické přítomnosti. Předně ruské volby byly výrazem antiliberálního hlasování, v chápání velké většiny Rusů je Putin absolutně antiliberálním a antiamerickým kandidátem, což se ovšem samotného Putinovi nemusí líbit. Rusové neodpovídali na otázku, má-li dál vládnout autoritativní prezident, kdy se z procenta účasti vyvozuje prezidentova legitimita a možnosti jeho vládnutí, včera hledali odpověď na jinou otázku, kdo je povede do války se Západem. Pokud bychom hledali nějakou paralelu, mohli bychom ji najít v římské historii, v chvílích největšího nebezpečí pro stát, byl jmenován diktátor. Včera Rusové nepotvrdili autoritativního prezidenta, ale identifikovali vůdce, podobně jako v Římě, dočasně vybaveného zvláštními pravomocemi. Aby se zachránil stát, zájmy státu musí být nadřazeny úplně všemu, to je pokyn lidu. Takto by měli západní lídři číst výsledek ruských voleb, v Césarově historii se bere jako málo zajímavý fakt, aby zachránil stát, zabil polovinu Keltů na švýcarském území. Autoritativní prezident nemůže použít atomovou pumu bez konzultací s nějakým širším tělesem, včera dali Rusové mandát člověku, aby po konzultaci s Bohem, rozhodoval sám o všem. Stejně jako v Římě i v Rusku je tento mandát limitován dobou nejvyššího ohrožení státu.

Západní politická kultura je založena na managementu politických problémů, ne na hledání řešení, jinak bychom dnes nemohli čelit iminentnímu válečnému konfliktu. Jakýsi management nás koncem devadesátých let dotlačil do NATO, nejenže to nebylo nutné, ale nikdo se ani neptal, co to znamená, na politickém povrchu se zdálo, že je to dobré, protože americká letadla a oficíři vypadali lépe než ruští. Podobný management nás dovedl do EU, daroval obchodní banku Nomuře, spořitelnu Rakušákům atd., kdybychom tenkrát hledali řešení ekonomických a bezpečnostních perspektiv, nemohli bychom podlehnout fikci rychlého a neperspektivního managementu. Efektivní politika k Rusku není na dnešním Západě ani možná, v Asia Times píše australský profesor Mark Edele, že Austrálie si omylně dovolila eliminovat ruská studia na univerzitách, nyní neexistuje ruská gramotnost a chápání ruské politiky.

Přišel čas to obnovit, musíme podporovat ruskou gramotnost a porozumění zemi, která zůstane významných světovým hráčem, Západ musí kriticky posoudit chybné předpoklady, které znemožnily efektivní politiku k Rusku.

Západní mainstream samozřejmě lehce najde důvody Putinova volebního triumfu, ale důvody mají západní kořeny, už před lety udělala západní propaganda z Putina planetárního satana. Označit ruské bezpečnostní obavy za něco důvodného, zakládá na nebezpečí, že dotyčný nebo politická strana bude označen za ruskou pátou kolonu. Putina podvést, podrazit oloupit je považováno na Západě za morální. Kde jinde než v podvodu leží důvod českého členství v NATO, Merkelová s Hollandem záměrně lhali o Minských dohodách, vedlo to k válce a nikdo je nesoudí. Studená válka neskončila totálním poddáním Moskvy, jak dnes západní propaganda prezentuje, ale skončila dohodou mezi Gorbačovem a západními lídry, ti dokonce slíbili, že na území bývalé NDR nebudou umístěny jednotky NATO. Neutralita stála v preambuli ukrajinské deklarace o nezávislosti v 1990 a v ústavě 1996, v roce 2019 Kyjev neutralitu vymazal.

Rusko bylo vyloučeno z expandujícího Západu, který nebyl ochoten k nejmenším kompromisům své hegemonistické aspirace. Ruský lid v této situaci identifikoval svého vůdce.

Vůdce Legy Mateo Salvini ruské volby komentoval slovy, pokud jde lid volit, má vždycky důvod, bereme na vědomí volbu ruského lidu, doufejme, že 2024 bude rokem míru. Salvini nemluví o zmanipulovaných volbách pod nátlakem jako jeho kolegové v koaliční vládě.

Putinovo volební skóre 87% a 77% volební účast oprávněných překonala procenta v 1991, kdy euforičtí Rusové volili svého prezidenta ještě v rámci existujícího SSSR. Komentátoři novin Svobodnaja pressa (SP) vidí důvod volebního výsledku v tom, že ruský svět se konsolidoval kolem vojenské operace.

Na otázku SP, jak oslaví volební úspěch, prezident odpověděl, že pobeseduje s generálním štábem. Mediální specialista Dmitrij Jelovský říká, že Putinův štáb hodně vsadil na volební účast, pochopil, že mnoho jeho příznivců nehodlá přijít k volbách. Roli hrála ideologická mobilizace, lidé se chtějí účastnit historie, mají pocit, že se dnes v Rusku tvoří dějiny. Putin je v tomto vidění autorem mocného historického přelomu Ruska. Spousta Rusů uvítala ruskou tvrdost na mezinárodní aréně, lidé mají dost kašovité zahraniční politiky, se všemi se za každou cenu přátelit. Rusko ukázalo zuby. Politický filozof Vladimír Blinov se domnívá, že výsledek dává prezidentovi bianco šek. Volby ukázaly světu, jak velkou podporu Rusů má Putinův kurs, nikdo z jeho zahraničních oponentů se nemůže pochlubit podobnou národní podporou. Rusko se definitivně vrátilo na svou vlastní cestu, kterou Jelcinem v devadesátých letech opustilo.

(30 votes, average: 3,20 out of 5)

Loading...