Politolog Oskar Krejčí ukazuje na konkrétních číslech, jak velké jsou vojenské výdaje NATO a Ruska, ale také jak Západ pomáhá Ukrajině.

Ještě hlasování v Senátu, podpis prezidenta a dokonáno jest: iracionalita v podobě povinnosti vydávat na takzvanou obranu částku ve výši nejméně dvě procenta hrubého domácího produktu se stane zákonem. O moudrosti Senátu netřeba pochybovat a také prezident ten nesmysl jistě podepíše. Vždyť už minulý týden při návštěvě centrály Severoatlantické aliance v Bruselu prohlásil, že „stát, který nesplní cíle, ke kterým se zavázal, ohrozí naprosto bezprostředně bezpečnost všech ostatních“. Myslel tím ona dvě procenta – a víc…

NATO versus Rusko

Válka na Ukrajině rozdělila informace o vojenských výdajích na dvě části: před začátkem ruské intervence v únoru 2022 a po ní. Dohledat a porovnat údaje o roce 2021 je snadné. V případě NATO se lze obrátit na internetové stránky této organizace, kde jsou oficiální čísla přehledně zpracována v dokumentu Defence Expenditures of NATO Countries (2014-2022). Podle tohoto zdroje byly v roce 2021 vojenské výdaje států Aliance celkem 1153,6 miliard dolarů. Britský Mezinárodní institut strategických studií, který se chlubí tím, že při počítání používá stejnou metodiku jako NATO, ve své studii TheMilitary Balance 2022 uvádí, že v roce 2021 byly vojenské výdaje Ruska 62,2 miliardy dolarů. To by znamenalo, že v předvečer války na Ukrajině, kdy už bruselské elity a jejich reprezentanti v Česku volali po tom, aby se navýšily vojenské výdaje kvůli nebezpečí z východu, výdaje NATO byly 18,5krát větší než vojenské výdaje Ruska.

Zmapovat vojenské výdaje za minulý rok je obtížnější, neboť v průběhu války se mnohá čísla ztrácejí v utajení a jiná zase dodávají podobu klamavých bojových informací. Citovaný dokument centrály Aliance Defence Expenditures of NATO Countries (2014-2022) odhadl souhrnné vojenské výdaje států Aliance za rok 2022 na 1175,2 miliardy dolarů. V případě Ruska je situace komplikovanější. Citovaný Mezinárodní institut strategických studií ve své nejnovější ročence přinesl odhad 87,9 miliard dolarů. Někdy se ovšem uvádí – s ohledem na ono slavné highly probably – i dvojnásobek. To by znamenalo, že v roce 2022 byly výdaje států Severoatlantické aliance 13,4krát – nebo 6,7krát – větší než vojenské výdaje Ruska.

Toto porovnání je samozřejmě pouze orientační. Přesnější srovnání by vyžadovalo ukázat rozdíly v platech vojáků, náklady vojenskoprůmyslového komplexu, především reálné ceny výroby plus zisky, ale i plýtvání či korupci v dané oblasti a podobně. Navíc válka na Ukrajině názorně předvedla, že přetavit reálné vojenské výdaje na úspěšnou strategii a taktiku není automatická záležitost. Přesto však uvedená čísla naznačují, kdo by se měl v případě konvenční války mezi NATO a Ruskem víc obávat o výsledek a případně jako první použít jaderné zbraně.

Ramsteinská skupina

Koncem minulého týdne hostil ministr obrany USA na letecké základně v německém městě Ramstein, kde se také nachází velitelství leteckých sil USA pro Evropu, zástupce států, které nejvíce pomáhají Kyjevu. Jednalo se už o jedenáctou schůzku této skupiny, první se konala loni v dubnu. Tentokrát se dohody týkaly především zbraní na pozemní protileteckou a protiraketovou obranu, ale též opravárenských závodů pro dodané zbraně. Podíl Česka a Slovenska na této pomoci může naznačit, jaký je reálný význam těchto zemí na poli orném i válečném.

Německý Kielský institut pro světovou ekonomiku pravidelně zveřejňuje informace o stavu pomoci Ukrajině, Ukraine Support Tracker. Podle tohoto zdroje během prvního roku války byla Ukrajině slíbena pomoc ve výši 156,59 miliard eur, z toho:

• vojenská pomoc ve výši 72,09 miliard eur (z Česka 0,57 miliard a Slovenska 0,21 miliardy eur);
• finanční pomoc ve výši 71,73 miliard eur (v rámci toho z Česka 0,00 miliardy a Slovenska 0,00 miliardy eur);
• humanitární pomoc 12,78 miliard (z Česka 0,37 miliard a Slovenska 0,01 miliardy).

Největším pomocníkem Kyjeva byla v prvním roce války skupina anglosaských zemí, tedy USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie a Nový Zéland (v souhrnu 85,37 miliard eur), následovaná státy a institucemi Evropské unie (v souhrnu 61,93 miliard eur) – což je údaj, který mnohé naznačuje. Připojený graf znázorňuje údaje o pomoci Ukrajině od vybraných států. Dlužno dodat, že po skončení jednání Ramsteinské skupiny se ozval náměstek ukrajinského ministra zahraničních věcí a tvrdil, že jeho země potřebuje desetkrát větší pomoc a vyzval partnery Kyjeva, aby „překročili všechny umělé červené linie“ a věnovali 1 % svého hrubého domácího produktu na dodávky zbraní Ukrajině.

Mantra „2 % HDP“

V atmosféře, která v Česku panovala řadu měsíců před ruskou intervencí na Ukrajině, žádná věcná diskuse o úrovni vojenských výdajů nebyla možná. Po začátku války již vize vojenských výdajů na úrovni dvou procent hrubého domácího produktu zcela ovládla vládnoucí politickou vrstvu i mainstreamová média. Říká se, že toto číslo zaznělo už během přístupových rozhovorů – nelze zapomínat, že Česko bylo přijato do Severoatlantické aliance několik dní před začátkem aliančního bombardování Jugoslávie. Tato vize se pak dostala do závěrečné deklarace přijaté v září 2014 na summitu ve Walesu. Tehdy se zástupci Česka i Slovenska zavázali, že vojenské rozpočty se budou postupně zvyšovat tak, aby nejpozději v roce 2024 dosáhly dvou procent hrubého domácího produktu. Z textu této deklarace vyplývá, že 20 % z vojenských výdajů by mělo jít na nákup nových zbraní plus vojenský výzkum a vývoj.

S postupem času se z požadavku vydávat dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu stala skutečná mantra – magický, posvátný zvuk, jehož opakováním se dosahuje uklidnění a který pomáhá soustředit se. Absurdita mantry „2 % HDP“ je dána tím, že nic nevypovídá o tom, zda takto určená částka na obranu je příliš velká, nebo příliš malá. Rozumné stanovení výše vojenských výdajů potřebuje definovat reálné hrozby a rizika, ale i možnosti, a podle toho vybrat nástroje, pomocí kterých by se jim mělo čelit. O výběru vhodných spojenců nemluvě. Jenže dosáhnout potřebné shody v takto položených otázkách není mezi současnými státníky Západu možné. Proč by se ale mělo diskutovat o konkrétních zbraních či o záměrech jiných států, když všechno lze skrýt za mantru „2 % HDP“? Navíc při věcné diskusi by mimo jiné hrozilo nebezpečí, že by se někdo mohl ptát, o co je Česko bezpečnější než Rakousko, které není v NATO.

Skutečnost, že se mantra „2 % HDP“ jeví jako pravda, je dána jednoduchostí a skupinovým opakováním. Mechanickým memorováním hesla „2 % HDP na obranu“ se podařilo dosáhnout toho, že byl stanoven konkrétní cíl, jenž dokázali příslušní politici uchopit. Hluboké přesvědčení o tom, že jednají správně, které dnes tito politici dávají najevo, není dáno tím, že jde o racionální čin. Toto přesvědčení vyvěrá z pocitu, že daná mantra zaznívá ve skupině úspěšných, jež jim umožňuje dosáhnout jiných požadovaných cílů. A to i těch kariérních; ostatně do pozic, kde se rozhoduje o vojenských výdajích, se těžko může dostat někdo, kdo hymnus oslavující „2 % HDP“ dlouho nepěje. Osobní či skupinová užitečnost je vydávána za pravdivost, zájem se zahalil do pláště pravdy. Hrozivé je, že takto lze vládnoucí politické vrstvě namluvit snad cokoliv. Jenže tím, že se z hlouposti stane zákon, na pravdu se nezmění. Zatím milovníci mantry „2 % HDP“ vypadají jako hasiči, kteří volají, že je nutné likvidovat požár, který pomáhali založit a jehož plameny nadále snaživě udržují.