Institucionální změna české evropské politiky

Sdílet článek:

Nedávné porcování dosud neuloveného medvěda, tj. představování potenciálních ministrů případné vlády koalice Piráti/Starostové (PIR/STAN) kromě personálií odhalilo také plán na zřízení ministerstva pro EU. Chtělo by se říct – sláva, konečně někdo věnuje EU agendě důstojnost a pozornost. Jenomže vznik nového ministerstva, které by představovalo zásah do české koordinace EU záležitostí, je mimořádně nešťastný nápad.

První důvod je věcný – evropská agenda je dávno domácím a průřezovým tématem, který se ve státech EU nejčastěji (a nejefektivněji) koordinuje pod úřadem premiéra. Ten je totiž klíčovou postavou pro Evropskou radu, nejdůležitější instituci EU – minimálně tedy pro a z pohledu členských států. Není tedy důvod utvářet pozici, pro kterou lze jen obtížně hledat partnery v EU a která nemá adekvátní reflexi na úrovni politického systému EU. Jistě, lze namítnout, že některé země, třeba Švédsko či Francie, ministry pro EU mají. Jenže ti zpravidla fungují jako juniorní ministři pod premiérskými úřady. S ničím takovým nemá česká státní správa zkušenost a není důvod ji podstupovat.

Druhý důvod se pak týká funkčnosti české evropské politiky. S tou souvisí její institucionální stabilita – jedním ze smyslů národní evropské politiky je celková koordinace chování daného státu v EU, například meziresortní. A ta se skutečně dělá těžko, pokud se hlavní řídící orgán jmenuje co pět let jinak, sídlí pod jinou střechou a má jiné vládní postavení. Česká evropská politika si těchto změn užila dost a skoro až přespříliš. Ve valné většině se přitom jednalo o změny zbytečné a nešťastné. Zatímco po-vstupní částečný přesun evropské agendy a koordinace z ministerstva zahraničí na Úřad vlády dával smysl, protože vstupem do EU ztratila evropská integrace punc „zahraniční politiky“, následné šarvátky kolem státních tajemníků pro evropské záležitosti, zakotvení agendy pod místopředsedou vlády či ministrem a další už ne. Vznik nového ministerstva by tak byl pouze pokračováním tradice „změna pro změnu“, která je ovšem v tak komplexní a složité agendě, jako je evropská politika a její koordinace, nesmyslná.

Mimochodem, pozoruhodné jsou vůbec představy PIR/STAN o tom, co by nové ministerstvo mělo dělat. Podle vyjádření Radima Sršně, člena Výboru regionů a nominanta na případné ministerstvo, je důvodem vzniku nového resortu „potřeba konzistentního postoje vůči EU a podstatně lepší schopnost prosazovat české zájmy na půdě EU“ či „podstatně lepší koordinace evropských fondů“. Nové ministerstvo by tak zcela jistě zasahovalo do rolí evropské sekce Úřadu vlády – totéž platí o další představě Radima Sršně, že je potřeba organizovat vysvětlovací kampaň, která by vyvracela mýty o evropské integraci. Proto ale není potřeba utvářet ministerstvo – odbor komunikace o evropských záležitostech je dlouhodobou součástí evropské sekce.

Návrh na vznik nového ministerstva pro EU tak spíše než výsledek nějakého koncepčního uvažování Pirátů a Starostů představuje výkřik do tmy a revoluci pro revoluci. Kvalitativní změna k lepšímu by se nekonala, spíše naopak. Koneckonců, nejde škodolibě nedodat, že ani mentální nastavení reformátorů české evropské politiky moc neopustilo některé zažité vzorce. V duchu české stranické tradice, která EU agendu vždy upozaďovala, totiž umístila koalice PIR/STAN svého kandidáta a jeho post až na samotný konec ministerského přehledu…