Izolovaný

V důsledku rozhodnutí Vladimira Putina napadnout Ukrajinu je dnes Rusko izolovanější než kdykoli předtím. Na jeho ekonomiku jsou uvaleny sankce a nadnárodní korporace se ze země stahují. Zpravodajská média byla ještě více přiškrcena; to, co zůstalo, chrlí paranoiu, nacionalismus a lži. Lidé budou mít stále méně možností komunikovat se světem za hranicemi. A obávám se, že v tom všem se Rusko stále více podobá svému prezidentovi.

Už léta hovořím s vysoce postavenými podnikateli a zasvěcenými lidmi z Kremlu. V roce 2016 jsem vydal knihu „Všichni kremelští muži“ o Putinově nejbližším okolí. Od té doby sbírám reportáže pro případné pokračování.

I když je dění kolem prezidenta neprůhledné – pan Putin, bývalý důstojník KGB, byl vždy tajnůstkářský a konspirativní –, mé zdroje, které se mnou hovoří pod podmínkou anonymity, mi pravidelně dávají za pravdu. To, co jsem slyšel o prezidentově chování v posledních dvou letech, je alarmující.

Jeho uzavřenost a nepřístupnost, jeho hluboké přesvědčení, že je nevyhnutelné obnovit ruskou nadvládu nad Ukrajinou, a jeho rozhodnutí obklopit se ideology a pochlebovači, to vše přispělo k tomu, že se Evropa ocitla v nejnebezpečnějších časech od druhé světové války.

Putin strávil jaro a léto 2020 v covidové karanténě ve své rezidenci ve Valdaji, přibližně na půli cesty mezi Moskvou a Petrohradem. Podle zdrojů z administrativy ho tam doprovázel Jurij Kovalčuk. Pan Kovalčuk, který je největším akcionářem banky Rossija a ovládá několik provládních médií, je Putinovým blízkým přítelem a důvěrným poradcem již od 90. let. Podle mých zdrojů se však od roku 2020 etabloval jako de facto druhý muž v Rusku, nejvlivnější z prezidentova okolí.

Pan Kovalčuk má doktorát z fyziky a kdysi pracoval v institutu, který vedl nositel Nobelovy ceny Žores Alfjorov. Není však jen mužem vědy.

Je také ideologem, který se hlásí ke specifickému světonázoru kombinujícímu pravoslavný mysticismus, protiamerické konspirační teorie a hédonismus. Zdá se, že takový je i Putinův světonázor. Od léta 2020 jsou pan Putin a pan Kovalčuk téměř nerozluční a společně spřádají plány na obnovení Velkého Ruska.

Podle lidí obeznámených se situací prezident v posledních dvou letech zcela ztratil zájem o současnost: ekonomika, sociální otázky, dopady pandemie, to vše ho pouze obtěžuje. Místo toho je on i pan Kovalčuk posedlý minulostí.

Jeden francouzský diplomat mi řekl, že francouzský prezident Emmanuel Macron byl ohromen, když mu pan Putin během jednoho z jejich rozhovorů minulý měsíc udělal dlouhou přednášku z historie. Neměl být překvapen.

Podle pana Putina se Rusko nyní nachází v jedinečné historické situaci, v níž se může konečně vzpamatovat z předchozích let ponížení. V devadesátých letech, kdy se Putin a Kovalčuk poprvé setkali, se oba snažili po rozpadu Sovětského svazu najít pevnou půdu pod nohama, stejně jako celá země. Západ podle nich využil slabosti Ruska, aby zatlačil NATO co nejblíže k hranicím země.

Podle Putina je dnes situace opačná: To Západ je slabý. Jediným západním lídrem, kterého pan Putin bral vážně, byla bývalá německá kancléřka Angela Merkelová. Nyní je pryč a pro Rusko nastal čas pomstít se za ponížení z 90. let.

Zdá se, že v jeho okolí není nikdo, kdo by mu oponoval, kdo by ho rozptýlil. Putin se už neschází se svými kamarády na skleničku a grilování.

V posledních letech – a zejména od začátku pandemie – přerušil většinu kontaktů se svými dřívějšími poradci a přáteli. Zatímco dříve vypadal jako císař, který rád pozoruje cvrkot okolo, zajímá se o drby svých podřízených a štve je proti sobě, nyní je izolovaný a odtažitý, dokonce i od většiny svých starých známých.

Jeho stráže zavedly přísný protokol: Nikdo se s prezidentem nesmí setkat bez týdenní karantény – dokonce ani Igor Sečin, kdysi jeho osobní tajemník, nyní šéf státní ropné společnosti Rosněfť. Pan Sečin prý chodí do karantény na dva až tři týdny měsíčně, a to jen kvůli příležitostným setkáním s prezidentem.

V knize Všichni kremelští muži jsem popsal fenomén „kolektivního Putina“ – způsob, jakým se jeho okolí vždy snažilo dychtivě předvídat, co bude prezident chtít. Tito kumpáni říkali Putinovi přesně to, co chtěl slyšet. „Kolektivní Putin“ stále existuje: Celý svět to viděl v předvečer invaze, když si nejvyšší představitele svolával jednoho po druhém a ptal se jich na jejich názory na nadcházející válku. Všichni pochopili svůj úkol a pokorně se snažili vyjádřit prezidentovy myšlenky vlastními slovy.

Toto rituální sezení, které vysílaly všechny ruské televize, kromě jiného ukázalo, že Putin má své staré gardy plné zuby: jeho pohrdání jimi bylo očividné. Zdálo se, že si vychutnává jejich submisivní fňukání, jako když veřejně ponížil Sergeje Naryškina, šéfa zahraniční rozvědky, který začal koktat a snažil se rychle opravit a souhlasit s tím, co říkal pan Putin. Jsou to jenom kývači, snažil se tím Putin sdělit. Zdálo se, že se rozhodl potřísnit všechny vrcholné představitele země ukrajinskou krví.

Jak jsem již před lety psal, někteří členové Putinova okolí se ho dlouhé roky snažili přesvědčit, že je jedinou osobou, která může Rusko zachránit, že každý jiný potenciální vůdce by zemi zklamal. Toto poselství prezident slýchával už od roku 2003, kdy uvažoval o odstoupení, avšak jeho poradci – z nichž mnozí měli rovněž zkušenosti z KGB – mu řekli, že by měl zůstat. O několik let později Putin a jeho okolí diskutovali o „operaci Nástupce“ a prezidentem se stal Dmitrij Medveděv. Po čtyřech letech se však Putin vrátil, aby ho nahradil. Nyní skutečně a doopravdy uvěřil, že Rusko může zachránit pouze on. Nyní tomu věří natolik, že si myslí, že lidé kolem něj mu mohou tyto plány zmařit. Ani jim nemůže zcela důvěřovat.

Tak jsme se dostali až sem. Izolované a pod sankcemi, osamocené proti světu, Rusko vypadá, jako by bylo přetvořeno k obrazu svého prezidenta. Putinův už tak velmi úzký okruh se bude ještě scvrkávat. S přibývajícími oběťmi na Ukrajině se zdá, že prezident si postavil hlavu; říká, že sankce proti jeho zemi jsou „vyhlášením války“.

Zároveň se však zdá, že věří, že úplná izolace přiměje velkou část nejnespolehlivějších elementů Rusko opustit: V posledních dvou týdnech protestující inteligence – manažeři, herci, umělci, novináři – spěšně opustila zemi; někteří tu zanechali i svůj majetek, jen aby se dostali ven.

Michail Zygar

převzato z webu nociupije.wordpress.com

(3 votes, average: 4,00 out of 5)

Loading...