Izrael na cestě k úplnému vítězství

Je důležité, aby celá společnost uznala, že současný stav částečných vítězství, kdy se záložníci musí každé čtyři až šest let vracet na stejné pozice, je neudržitelný a není spravedlivý vůči těmto záložníkům ani vůči celé izraelské společnosti.

Izrael stojí nad propastí rozhodujícího vítězství nad svými protivníky. S obnovením vojenské kampaně v Gaze se Hamás ocitá téměř bez možností a s ještě menším počtem spojenců.

Jeho infrastruktura je zdecimovaná a jeho argument, že válka s Izraelem skončila, se rozpadl. Hútíové jsou mezitím zaměstnáni vlastními boji proti americkým silám. Hizballáh je hluboce zasažen, stáhl se z jižního Libanonu a Sýrie a není schopen Hamásu pomoci. Stejně tak Írán není v současné době v pozici, kdy by mohl Hamásu pomoci nebo ho podpořit. Izrael neochvějně pokračuje ve svých operacích v Gaze, zatímco Hamás se snaží prosadit jakoukoli významnou kontrolu.

Tento rozhodující posun je dále posílen hrozícím geopolitickým zemětřesením: normalizační dohodou mezi Saúdskou Arábií a Izraelem a USA.

Arabský svět se přeskupuje a Hamás – spolu s Íránem a jeho zmocněnci – vidí nápis na zdi.

K tomu se přidal ohromující zvrat: Káhira projevila známky toho, že zvažuje povolit až půl milionu palestinských Arabů „dočasně“ přesídlit na Sinaj. To může být víc než jen změna politiky; může to být přiznání, že Gaza, jaká byla kdysi, již není životaschopná.

Zatím se zdá, zda k tomu dojde, ale pokud by to nakonec byla pravda, byl by to nemalý ústupek. Jádrem této možné změny je prostý fakt, že dokud Hamás odmítne vydat rukojmí a vzdát se kontroly, nemůže v Gaze dojít k žádné smysluplné obnově. Izrael neprokázal žádné známky toho, že by ukončil vojenské operace, zatímco Hamás neprokázal žádnou ochotu odzbrojit, evakuovat nebo vrátit všechna rukojmí.

Mezitím se objevily zprávy, že Somálsko souhlasilo s přijetím palestinských arabských uprchlíků, což dále vylučuje argument, že Gazu nelze zbavit jejích teroristických vládců. Pomalu, ale jistě se skládají dílky dlouhodobého řešení, které jednou provždy neutralizuje Hamás.

S nově jmenovaným náčelníkem generálního štábu IDF Eyalem Zamirem je Izrael připraven dokončit svou misi. Paradoxní je, že hlavní opozice proti izraelskému tažení za vítězstvím pochází zevnitř samotné země. Izraelská levice, část vysloužilého vojenského establishmentu a některé politické frakce se nadále brání plnému uskutečnění tohoto vojenského a strategického cíle. Návrat 198 z 250 rukojmích je však důkazem účinnosti izraelských operací a ochoty Izraele uzavírat „dohody“ s barbarskými nepřáteli, aby zajistil bezpečnost svého lidu.

Je důležité, aby celá společnost uznala, že status quo částečných vítězství, kdy se záložníci musí každé čtyři až šest let vracet na stejné pozice, je neudržitelný a není spravedlivý vůči těmto záložníkům ani vůči izraelské společnosti jako celku.

Širší strategické prostředí toto celkové vítězství jen posiluje. Neochvějná podpora Izraele ze strany Trumpovy administrativy – jeho přímá akce proti Hútíům v Jemenu, kampaň maximálního tlaku na Írán a ochota „otevřít brány pekla“ Hamásu – poskytla Izraeli ideální příležitost dokončit, co začal. Není náhodou, že izraelský ministr zahraničí Jisrael Katz nedávno zopakoval stejný vzkaz: pokud Hamás nevrátí všechny rukojmí do posledního, „otevřou se brány pekla“.

Nyní je více než kdy jindy jasné, že útok Hamásu ze 7. října nebyl jen aktem teroru – byl to akt zoufalství. Viděli, že se blíží normalizace mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, a rozpoznali v ní poslední hřebíček do rakve tzv. arabsko-izraelského konfliktu. Chápali, co to znamená pro jejich vyhlídky na uskutečnění snů o zničení Izraele, a v důsledku toho byl jejich brutální útok posledním pokusem podobným přihrávce „hail-mary“ (v americkém fotbale), aby jej zastavili.

Jak se události vyvíjejí, pozice Izraele se stále odhaluje. Svět je svědkem konečného rozkladu Hamásu, rozpadu regionálních zástupců Íránu a vzniku nového blízkovýchodního řádu. Izrael rozhodujícím způsobem vítězí.

Jedinou otázkou, která zůstává, je, zda si to izraelská společnost dokáže uvědomit a dovolí si vítězství dokončit, nebo zda dovolí vnitřním neshodám promarnit to, co by mohlo být rozhodujícím vítězstvím. Izrael je na posledním úseku dlouhého maratonu a musí být trpělivý, aby si uvědomil, že cílová rovinka je za rohem.