Jak ovlivní americké volby válku na Ukrajině? |

Sdílet článek:

HSP

Kurt Volker, bývalý zvláštní zástupce ministerstva zahraničních věcí USA pro Ukrajinu během Trumpova prezidentství, učinil několik prohlášení o tom, co udělá Trump, stane-li se prezidentem

A tato prohlášení vyzněla ve značném nesouladu s populárním vnímáním postoje republikánského kandidáta k válce na Ukrajině, který slibuje její ukončení do 24 hodin a dotažení věci ke kompromisu a dohodám mezi Kyjevem a Moskvou.

Na druhé straně Kurt Volker řekl, že Donald Trump nebude mluvit o žádném kompromisu a v případě vítězství ve volbách bude jednoduše požadovat, aby Putin stáhl svá vojska z Ukrajiny.

Je jasné, že Volker není Trumpovi nejbližší osobou. A jeho vyjádření nemusí odrážet představu prezidentského kandidáta o tom, jak ukončit válku. Zejména proto, že jsou v rozporu s vyjádřeními kandidáta na viceprezidenta Vanceho i Trumpových nejbližších poradců pro zahraniční politiku, jejichž představy se tak či onak týkaly zastavení války na frontové linii.

Volker je však představitelem republikánského stranického establišmentu, ve kterém je v otázce Ukrajiny zjevný a vážný rozkol. A to vyvolává velmi smíšené prognózy o Trumpově skutečné politice v otázce války, pokud vyhraje volby.

Jedním ze symbolů takového rozkolu je ve skutečnosti samotný Volker, přesněji jeho činnost než zvláštního vyslance ministerstva zahraničních věcí pro Ukrajinu.

Připomeňme, že v roce 2016 šel Trump do voleb i se sliby, že napraví vztahy s Ruskem a konečně vyřeší konflikt na Ukrajině .

Ve skutečnosti se však nic z toho nestalo.

Na jedné straně demokraté ve skutečnosti paralyzovali jakýkoli Trumpův pohyb směrem k Rusku obviněními ze spolupráce s Putinem. A prezident USA se za takových okolností stal neschopným jakékoli radikální změny kurzu.

A na druhé straně \”válečná strana\” v Republikánské straně prodala své kandidáty na klíčové posty na ministerstvu zahraničních věcí, odpovědných za ukrajinskou agendu, kteří na své úrovni nakonec zablokovali realizaci politické části minských dohod, které předpokládaly opětovné začlenění nekontrolované části Donbasu do Ukrajiny se zvláštním statutem. Volker v tom sehrál klíčovou roli.

A do funkce byl podle verze rozšířené v politických kruzích jmenován ne bez účasti (i finanční) ukrajinských orgánů.

Před svým jmenováním Volker pracoval pro BGR group, lobbistickou společnost blízkou republikánům. A právě tuto společnost si Porošenko najal, přes Národní radu reforem kontrolovanou Bankovní, aby lobbovala za jeho zájmy.

Volker byl proti Minským dohodám již v roce 2015 a stejnou linii prosazoval i jako zvláštní vyslanec. Zároveň proti nim otevřeně nevystupoval, ale ani nijak nepodporoval ukrajinské orgány v plnění politické části Minska. To vcelku vyhovovalo zájmům „válečné strany“ ve Spojených státech i Porošenkovi, který považoval za nejvýhodnější možnost pro sebe „zmrazení“ konfliktu a odmítnutí reintegrace Donbasu, nevěříc, že by se ho Putin někdy odvážil rozmrazit. Až po začátku plnohodnotné invaze někteří představitelé tehdejších ukrajinských orgánů v soukromých rozhovorech přiznali, že kdyby věděli, že dojde k velké válce, snažily by se minské dohody realizovat v každém případě a za jakýchkoli podmínek.

Tak či onak, ale Volkerova role v tehdejších procesech byla významná a je zřejmé, že nejednal na vlastní pěst, ale odrážel postoj poměrně vlivné skupiny v Republikánské straně.

Skutečnost, že v otázce války na Ukrajině není ve straně jednota, je zřejmá i nyní.

Zatímco kandidát na viceprezidenta Vance, mnozí Trumpovi poradci a jemu blízcí kongresmani jsou za co nejranější ukončení války na Ukrajině na frontové linii a za dohody s Ruskem, jiní republikáni prosazují ještě radikálnější postoje než Biden – žádají zrušení jakýchkoli omezení dodávek zbraní tlaku na Rusko na všech frontách.

Kromě toho bychom neměli zapomínat, že republikáni jsou tradičně hlavními lobbisty amerického vojensko-průmyslového komplexu, jakož i ropného a plynárenského byznysu, který se stal jedním z hlavních beneficientů války na Ukrajině a vytlačil ruské konkurenty z evropského trhu.

V Republikánské straně a v Trumpově okolí zároveň existují i jiné proudy, které se domnívají, že Rusko by se mělo „odtrhnout“ od Číny a v ideálním případě by se mělo stát spojencem Spojených států. Domnívají se, že válka na Ukrajině by měla být co nejdříve ukončena, aby do ní nebyla zatažena Amerika, a obecně by se měli soustředit na řešení domácích problémů, nikoli na vynakládání obrovských finančních prostředků na války po celém světě, čímž by se zvyšoval. už tak obrovský zahraniční dluh.

Která linie – podmínění “volkeři” nebo podmínění “vanové” zvítězí v Trumpově okolí, bude-li opět prezidentem, se však nedá přesně předpovědět.

Pokud to shrneme, Trumpovo volební vítězství by mohlo vést k realizaci dvou extrémních možností .

Pokud zvítězí „Vanceova linie“ a Trumpovi se podaří dosáhnout dohody se Zelenským, Evropou a Putinem, válka za určitých kompromisních podmínek skončí opravdu velmi rychle .

Pokud zvítězí „Volkerova linie“ nebo se Trumpovi nepodaří dosáhnout dohody s Putinem, může začít prudká eskalace .

Pokud zvítězí Kamala Harrisová, je velmi pravděpodobné, že bude pokračovat v současné Bidenově politice „války na pomalém ohni“ – nebude dělat žádné kompromisy s Moskvou, nebude tlačit na Ukrajinu, aby ukončila válku na frontové linii, ale nebude se zapojovat do války s Ruskem , přičemž bude dbát na to, aby nedošlo k eskalaci.

Tato strategie je však na Západě stále častěji kritizována s tvrzením, že vede v první řadě k vyčerpání Ukrajiny a představuje hrozbu její porážky. Existují dvě alternativní (a navzájem diametrálně odlišné) varianty strategie „pomalého ohně“: zvýšení účasti Západu ve válce za současného překročení Putinových „červených čar“ a co nejranější ukončení války prostřednictvím kompromisu. V Demokratické straně USA jsou zastánci obou možností. A ti budou vyvíjet tlak na Harrisovy administrativu. Zároveň, soudě podle publikací v médiích blízkých demokratům, v poslední době převažuje linie brzkého ukončení války nad linií tvrdšího přístupu .

Nakonec existuje i třetí scénář vývoje událostí ve Spojených státech . A sice neuznání výsledků voleb ze strany poražené strany a začátek rozsáhlé občanské konfrontace. Za takových podmínek se Washington rozhodně nebude zajímat o Ukrajinu, a proto se jeho pomoc Kyjevu může téměř úplně zastavit se všemi důsledky, které z toho vyplývají. V širším smyslu může v takovém případě Amerika (alespoň na určitou dobu) opustit nejen ukrajinské záležitosti, ale i evropské záležitosti obecně. A to by mohlo radikálně změnit celý poměr sil na kontinentu. Mohlo by to změnit i postoj několika klíčových evropských zemí k válce, Ukrajině a Rusku.

Je pravda, že Evropa je vyzývána, aby nadále podporovala Ukrajinu stejným způsobem bez ohledu na to, co se stane v Americe . Zatím se však zdá nepravděpodobné, že bez „vedoucí a usměrňující“ role USA si Evropané zachovají „jednotu šiků“. Už nyní v EU stále hlasitěji zaznívají výzvy, aby se válka na Ukrajině co nejdříve zastavila a aby se začaly budovat vztahy s Ruskem. Pokud Washington kvůli vnitřním problémům poleví v pozornosti vůči dění na Ukrajině av Evropě, tyto nálady dostanou ještě větší impuls.

Ale zopakujme, že se tak stane jen v případě nějakých silných otřesů v USA po volbách. Pokud bude přechod moci na nového prezidenta (ať už jím bude kdokoli) relativně klidný, je nepravděpodobné, že by se Washington z vlastní vůle stáhl z evropských záležitostí. Jinou otázkou je, že jeho politika v těchto záležitostech by se mohla dramaticky změnit. Zejména pokud se k moci dostane Trump, což pravděpodobně povede ke zvýšení napětí mezi Spojenými státy a západoevropskými zeměmi, což pravděpodobně ovlivní i jejich postoj k válce na Ukrajině a Rusku.