V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu. Lederer prosí: “Bože, dej, ať udělám kšeft za 10.000 $.” Vedle něj Kohn: “… dej, ať udělám kšeft za 5$.” A tak to jde dokola – jeden za 5, druhý za 10.000… Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů a podává je Kohnovi: “Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina.”
Jsou lidé jako já, kteří uvěří slibům klimatologů, že když budu poctivě jíst hovězí každý den (i když mám radši kuře), a bude se proto pěstovat hodně krav (který budou vypouštět hodně metanu) bude tím v budoucnu tepleji.
Každý den se snažím jezdit autem se spalovacím motorem co nejdelší trasy, protože mi bylo slíbeno, že to pomůže a bude tepleji. Beru auto i na nákup a jezdím s ním i do města, rád s ním stojím v zácpě, vozím děti kam si jen přejí. Zásadně odmítám, když mi kamarádi nabídnou, že mě svezou, raději vždy jedu vlastním autem.
Snažím se hodně konzumovat, nakupuju všechny možný věci, co vůbec nepotřebuju, ale u kterých vím, že byly určitě vyrobeny na druhé straně světa a přivezl mi je někdo na lodi, co spálí tisíce tun těch nejhorších zbytků, co si jen dokážu představit.
Každou dovolenou letím minimálně na jih Evropy, ale když to peněženka dovolí zaletím si i dál, protože mi bylo slíbeno, že když budou tvořit co největší uhlíkovou stopu, budou mírnější zimy.
I přes všechny sabotéry z řad různých autistických aktivistů a neziskovek, kvůli kterým mám problém přesvědčit své okolí, aby také na oteplování zapracovalo, nepolevuji a topím doma na 23 stupňů bez svetru jen v tričku. Naprosto podporuju vládní strategii dovážet plyn na lodích, co zase spálí tisíce tun těch nejhorších topných olejů na námořní míli.
Podporuju každý dubajský Cip nebo COP nebo jak se jmenují ty večírky, kde všichni něco emotivně o budoucím teplu vyprávějí, hlavně když tam každý z těch 70 tisíc lidí včetně našeho premiéra, co tomu oteplení taky věří, letí vlastním letadlem. Jo, to mu schvaluju, maká, aby bylo teplo a my už nepotřebovali vůbec plyn. Chtěl bych na tomhle místě podpořit i ministra vnitra Rakušana, který kritizuje ty, co “nevěří” na změnu klimatu. Já na ní věřím ministře, ale štvou mě ty řeči tý Markéty, co radí lidem aby netopili a vzali si svetry. Ta to oteplení fakt sabotuje.
Snažím se pane Fialo a pane Rakušane a přispívám k tomu, aby to oteplení proběhlo co nejrychleji. Ale musím říct, že moje víra byla poslední dva dny a především dnes hluboce otřesena. Nedá se lítat, nedá se jezdit.
Premiére Fialo, zeptejte se tam v tom dubajským teple, večer, když chlastáte se všemi těmi cipy, jestli nekecali a jestli to všechno nedělám zbytečně. Pokud nás totiž ti klimatologové i ty autistický aktivisti včetně těch neziskovek všechny napálili, což by bylo opravdu sprostý, hodně sprostý, tak na to všechno fakt kašlu.”
Nový trenky k Vánocům
Vypadal jsem v tom jak starej baleťák s tříselnou kýlou. Prostě primabalerín z Národního hadra……… nejedna labuť by za mnou otočila dlouhý krk.
Tak jsem dneska po dlouhé době vlezl do obchodňáku Tesco, páč jsem potřeboval zakoupit nějaký fešácký trenky, abych manželce nedělal v Olomouci ostudu. Slipy prostě ignoruju, to bych se cítil jak hroch navlečený do o tři čísla menšího potápěčského neoprénu a dlouze jsem váhal mezi trenkami a boxerkami, ale oni v tom 2XL většinou nemají moc velký výběr.
Ovšem kápnul jsem úplně náhodou na celkem ucelenou řadu kalhot typu teplákové džíny na gumu. Prostě takový ty gatě, co vypadají jak džíny, ale v podstatě jsou to měkoučký a pohodlný tepláky. Takže můžete i do Národního v pohodlné teplákoviny, teda pokud si k tomu dáte sako.
Přinejhorším vypadáte, že jste jen další výstřední kokot, co si hraje na 3XL reinkarnaci Leoše Mareše.
Vzal jsem tu největší velikost i tak mě děsila cedulka” slim fit” a vlítnul jsem do kabinky , že to jako vyzkouším. No nebudu to moc natahovat, nějak jsem se do toho narval a mrknul se do zrcadla . Snažil jsem se moc nedýchat, protože ty prc-hózničky na mně byly narvané jak příliš malé střívko na jitrnici. Navíc to mělo na stehnech nějakou frajerskou skládanou aplikaci, která asi opticky zeštíhlovala nožky a zdůrazňovala mohutnost pytlíku se střelivem.
Vypadal jsem v tom jak starej baleťák s tříselnou kýlou. Prostě primabalerín z Národního hadra……… nejedna labuť by za mnou otočila dlouhý krk.
Odhrnul jsem si v kabince ten závěs a povystoupil z ní ven , abych se mohl vychutnat z větší dálky. Jak se tam tak nakrucuju a prohlížím se v zrcadle, jede kolem machr z oddělení zeleniny s vozíkem plným polských brambor.Hodil po mě očko a prohlásil na celé Tesco:
“Prdelka jak lusk kámo, ty jsi celej mladej Harapes.”
Tak jsem zase zalezl do kabinky a usoudil, že kdybych se v tomhle prošel po Dolním náměstí , tak po mě bezdomovci budou házet odpadky a lapí mě odchytová služba olomoucké Zoo v domnění , že jim z výběhu zdrhnul nějaký postarší vypelíchaný a vyskánkaný Chocholouš.
Průser byl, že jak to byl ten Slimfit děsně na tělo, tak já to zaboha z sebe nemohl sundat, protože ta skládaná zeštíhlující aplikace se mi prostě zakousla do stehen a ty gatě nechtěly, dolů. Zpocenej jak prase a nasranej jak tygr, jsem dokázal asi po desetiminutovém zápasu stáhnout aspoň jednu nohavici a vysvobodit z kaťat pytlík se střelivem. Poskakuju si takhle v kabince po jedné noze a v tom ztratím balanc, chytám se závěsu na kabince a nakonec logicky vypadnu na plac pod kola nákupních vozíků důchodců, nakupujících zrovna Santovské čepice a vánoční svetry s norským vzorem.
Ležím si tak v těch postarších loňských boxerkách na podlaze v Tescu a hledím do těch halogenových světel pod stropem a přemýšlím, že ta strašná ostuda, že teď už mi zbývá jedině hrdinská sebevražda. Když v tom se nade mnou objeví chlápek z oddělení zelenina ovoce podá mi ruku a prohlásí:
“Ty vole, zase ty vánoční nákupy tak neprožívej, těch gatí máme vzadu ještě celou paletu!”
No tak jsem se zvednul, zalezl zpátky do kabinky, serval nemilosrdně gatě ze zbývající nohy, mrsknul je na věšák a zmizel do sněhové vánice. Já prostě do těch supermarketů chodím nerad a ty předvánoční nákupy nejsou holt moje životní parketa.
A pár tweetů od Dojnice:
- Advent je čas, kdy se k vám na ulici vrhají lidé, které byste nejraději nepotkali, a zuřivě vám pumpují rukou z výkřiky “hlavně to štěstíčko a zdravíčko!”
- Ježíši, kolik toho bílýho svinstva tam nahoře ještě mají?
- Příběh pergoly na Hlavním nádraží se vyvíjí přesně v duchu Cimrmanovy frustrační kompozice: prvek očekávání se střídá s prvkem zklamání.
(11 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář