Jak se demokratům hodí nelegálové…

Nemůžeme pominout fakt, že tito lidé žijí v USA nelegálně, tedy setrvávají na území Spojených států vědomě v rozporu se zákonem a mnozí tím páchají úmyslný trestný čin.

Levní nelegálové

Jde obyčejně o federální přečin, za který hrozí nejméně trest vyhoštění a dlouhodobý zákaz pobytu na území USA. Dopouštějí se ho všichni dospělí nelegálové, vyjma těch, kteří jsou do Spojených států zavlečeni. Těch je na podle odhadů kolem 100 tisíc.

To je však jen jedna strana mince problému udílení občanských práv v New Yorku pro ty, kteří by jimi z principu disponovat neměli. Odpůrci trestání nelegálních přistěhovalců podotýkají, že pokud tito lidé pracují, platí daně a nepáchají trestnou činnost, ocitají se v postavení, které by jim mělo zabezpečit nerušený výkon občanských práv, včetně práva hlasovat v místních volbách.  Nelegálové však nedisponují všemi občanskými právy, neboť je jim omezena svoboda pohybu mimo jurisdikce, které je před federálními předpisy chrání.

Američané jsou vůči nelegálům obecně velmi shovívaví. Tato tolerance vychází z historického kontextu přistěhovalecké povahy země a tak pokud nepáchají jinou trestnou činnost, jsou trpěni i desetiletí bez toho, aniž by jim deportace skutečně hrozila. Tento pohled pro nás formalisticky vychované, je jen těžko pochopitelný, neboť jde o syndrom táhnoucí se napříč politickou orientací Američanů.

Snaha přimhouřit oči nad přítomností nelegálů je dána spíše tradičním rozdělením území USA na Sever a Jih – Jižané jsou ti, kteří nelegálního přistěhovalce spíše tolerují. Dobře je tato geotolerance vidět na republikánské Floridě, kde se předloni zvedla obrovská vlna nevole, když chtěl republikánský guvernér Ron DeSantis zavést povinnost pro zaměstnavatele zjišťovat u svých zaměstnanců státní příslušnost. Větší část Floridy tenkrát hovořila o diskriminaci a o nepatřičné byrokratické zátěži, takže si dobře myšlený nápad guvernér DeSantis rychle rozmyslel a celé své úsilí ukončil rozpačitým úsměvem.

Člověk by snad rád podotknul, že jde o jakési přesušené piliny jižanského otroctví, ale popravdě půjde spíše o protiváhu k Severu, který je chtě nechtě přeci jenom průmyslovější a socioekonomicky stabilnější. Jih ekonomicky dohání Sever i v dnešních časech částečně levnou pracovní silou z řad nelegálů.

Když jde o pár hlasů…

Nelegální přistěhovalci získali v posledním roce navíc nálepku těch, kteří se stali prostředkem k manipulaci s volebním výsledkem. Vzhledem k jejich obrovskému počtu a nepatrnému rozdílu vítězných hlasů v řádech desítek tisíc, je velmi pravděpodobně, že do politické soutěže skutečně zasáhli. Šlo především o houpající se státy, které nejsou politicky vyhraněné a volí stranické kandidáty střídavě, bez jednoduchého stranického klíče. Klasicky jde o státy na levém a pravém křídle států dělící zemi na Sever a Jih. (Třeba Arizona a Georgia.)

V tomto ohledu tedy můžeme rozhodnutí města New York zhodnotit, jako nebezpečnou politickou tendenci. Je jasné, že ve státě, který dlouhodobě ovládá Demokratická strana USA a kde zvítězil republikánský prezidentský kandidát naposledy v roce 1984, nemohou nelegální přistěhovalci prezidentskou volbu v konečném součtu ovlivnit. Důkazem tohoto tvrzení je konstatování, že Donald Trump ve státě New York prohrál v roce 2016 nad Hillary Clintonovou vysoko 39 ku 59 procent a nad Josephem Bidenem v roce 2020 v poměru hlasů 38 ku 61 procent.

Jde však i o ostatní federální zástupce v Kongresu USA. Kongresové obvody číslo 1, 2, 11, 21, 22, 23, 24 a 27 jsou dnes čistě republikánské. Celkem stát New York zastupuje ve Sněmovně reprezentantů USA 27 poslanců a z toho 19 demokratů. Je tedy velmi podstatné, komu jednotlivé volební komise umožní volit a zda republikánské volební okrsky si tuto převahu do budoucna udrží.

Okrsek číslo jedna zastupuje republikán Lee Zeldin. Jde o bohatý městský obvod s cca sedmi sty tisíci obyvateli. Pět procent z nich jsou černoši.  Donald Trump v tomto okrsku vyhrál v roce 2016 nad Clintonovou o 12% a v roce 2020 nad Bidenem o čtyři procenta. Okrsek číslo jedna ve státě New York však nezahrnuje samotné město.

To se ale netýká jedenáctého kongresového obvodu, ve kterém, stejně jako v prvním obvodu, žije kolem sedm set tisíc obyvatel. Jde o okrsek, který je tvořen výhradně částmi města New York (Staten Island, Brooklyn, včetně čtvrtí Bay Ridge, včetně čtvrtí Bath Beach a Dyker Heights). Jde o obvod, ve kterém žije asi 7,5% Afroameričanů.

Jedenáctý obvod v Kongresu zastupuje republikánka Nicole Malliotakisová, která je současně také jediným republikánským zástupcem města New York v Kongresu. Jde také o jedinou část města, ve které zvítězil Donald J. Trump nad Josephem Bidenem (55 : 44%).

Obava, že volební komise umožní ve federálních volbách volit nelegálním přistěhovalcům, když jim to v komunálních povolila, je jistě oprávněná. Město New York se navíc potýká s neaktualizovanými volebními seznamy, ve kterých stále figurují tisíce voličů, kteří by měli dosahovat věku nad sto let nebo se narodili před rokem 1900. Město své seznamy neaktualizuje ani u odstěhovaných osob, kterých musí být také obrovské množství.

Jako Irové a Italové?

Ronald Hayduk, profesor politologie na San Francisco State University v Kalifornii, připodobňuje zděšení Američanů nad rozhodnutím městské rady v New Yorku povolit hlasovat nelegálním přistěhovalcům, k dobám, kdy mohli hlasovat jen bělošští muži a navíc jen vlastníci nemovitostí. A také připomíná, že do roku 1926 některé státy umožňovaly nelegálům nejen volit, ale i kandidovat. A nakonec připomíná, že v 19. století nově příchozí Irové, Němci, Italové nebo Židé také měnili charakter míst, kde se usadili.

Profesor Hayduk je členem redakční rady serveru „Socialismus a demokracie“, což je, jak si můžeme sami přečíst, především „intelektuálně přísný a marxistický“ magazín.

Haydukova teze, že ve spravedlivém světě nejde o pohlaví, rasu, státní příslušnost, národnost, věk nebo jiný sociální statut, tak musíme hodnotit nejen z pozice obecně liberální, nýbrž především okem komunistického intelektuála, kterému jde výhradně o všechny (ale nikoliv o někoho konkrétního).

Podle profesora Hayduka lze srovnávat irské a německé přistěhovalce z 19. století s dnešními přistěhovalci z Konga a Pákistánu. Pochopitelně nelze, neboť Spojené státy dnes již rozhodně nejsou světový průchoďák. Irové a Němci byli vládou Spojených států do země pozváni, aby svou pracovitostí a jinými křesťanskými návyky pomohli obsazovat nová území a vybudovat zemi, která nebude trpět neduhy jejich původních domovů. Dnešní přistěhovalci jsou však do USA zváni jen Demokratickou stranou, a to výhradně proto, aby pomohli s budováním socialistické společnosti velkokapitálu, který za pomoci vysokých daní postupně zotročí většinu Američanů.

Demokraté se již dávno netají svými socialistickými plány přeměnit Spojené státy v oázu výhradně velkých firem, ve kterých budou pracovat všichni Američané za sice jednotnou, ale spravedlivou mzdu. Pologramotní přistěhovalci, neorientující se ve spleti společenských norem v pro ně roztodivných Spojených státech, mají Demokratické straně odevzdat svůj volební hlas, aby k potřebným politickým změnám došlo co nejdříve. Sebevědomý a svých práv si cenící Američan na ostrý zvuk strun demokratického socialismu netančí, protože se snaží u politického kandidáta hodnotit předně jeho daňovou politiku. Ostatní se považuje za politický balast, který však umí dobře rozlišit.

Jen přes mou mrtvolu!

Tento okamžik amerického politického vzdělání však žel podmiňuje i tradice společenského aktivismu na obou stranách spektra, která přináší nejedno chybné rozhodnutí (např. zvolení prezidenta Baracka Obamu). Američané se zkrátka umí nadchnout pro všelicos, co je pro nás z různých důvodů nepochopitelné. Ať už jde o tradici služby v expedičních válkách nebo mládežnické čištění řek nebo třeba vzepření se policejní brutalitě.

Rozmach myšlenky demokratického socialismu ale naráží na robustní bariéru ozbrojených Američanů, kteří ve většině věří, že je to právě jejich vlastní zbraň, která je jako jediná účinně chrání před vládním otroctvím. Držení zbraně, jako hluboce zakořeněná a historií ověřená svoboda s sebou pochopitelně nese i různé excesivní projevy např. v podobě nápadně časté střelby na amerických školách, a které se z vnějšího pohledu skutečně jen velmi těžko obhajují. Uvnitř Spojených států jde ale v podstatě o potvrzení oprávněnosti a aktuálnosti této svobody.

Budoucí horký konflikt uvnitř Spojených států může tak eliminovat jen přiměřeně silný konflikt vnější. Tato odzkoušená válečnická patologie Američanů, může jako jediná odvrátit zrak od evidentně a silně protichůdné a právě v dnešních časech gradující politické orientace. Časy miligramového zvažování politické převahy na federální úrovni mají Američané za sebou. Teď přichází na řadu těžká závaží, které mají protistranu na protější straně váhy vystřelit pokud možno mimo zorné politické pole. S tímto přístupem však přišla první Demokratická strana, když podváděla při posledních volbách a současně nedodržuje při kongresovém vyjednávání zavedené zvyklosti. (Mnozí demokraté v Kongresu otevřeně a s obavami hovoří o tom, že jim to nyní Republikáni i s úroky vrátí …)

Osm set tisíc newyorských nelegálů (podle některých odhadů jde však o dvojnásobek uváděných počtů) jsou jen další vlaštovkou z hejna demokratických výmyslů, které u republikánů vzbuzují další a další obavy. Volič bez dokladu totožnosti totiž může stihnout v jeden volební den odvolit v New Yorku, Marylandu, New Jersey, ve Vermontu, Connecticutu i v Massachusetts. Z New Yorku je to totiž všude kousek. A když bude dostatek autobusů, mohou pomoci třeba i ve váhající Georgii…

Na obrázku je profesor Ronald Hayduk. Domnívá se, že vykořenit systémový rasismus lze jen za pomoci razantního zdanění bohatých („měli by nést odpovědnost za vytvoření svých nadměrných zisků“).