VLADIMÍR PIKORA
Už delší dobu si říkám, jak se v ČR stává podnikání každým rokem komplikovanější. Tím nemyslím posledních pár let, ale zhruba tak 15 let. Prostě si nemohu vzpomenout na to, kdy naposledy udělal stát něco pro to, aby se tu lépe podnikalo. Mám pocit, že byrokracie a problémů s podnikáním neustále přibývá.
Stát místo toho, aby lidi podporoval v podnikání, neustále přemýšlí, jak hodit podnikatelům další klacek pod nohy. Mám přitom pocit, že to není jen v ČR, ale v celé Evropě. Snad všude se zhoršuje podnikatelské prostředí. Už toho stát na podnikatele nakládá moc. To zvládají jen velké kolosy, které na to mají specializované útvary.
Lidé přestávají podnikat
V mém názoru mě utvrzují data o počtu živnostníků v ČR. Podle databáze českých firem Merk.cz ukončilo podnikání v roce 2023 277 tisíc živnostníků, což je nejvíce od roku 1993. To je šílené číslo. Více než čtvrt milionu lidí usoudilo, že už nechtějí podnikat. Mezi hlavní důvody ukončení podnikání patřilo to, že jsou nyní vyšší náklady i administrativní nároky. Velkým problémem je pro mnohé prý to, že musí využívat datové schránky. To je zajímavé, protože na tom není nic složitého. Nicméně pro starší lidi to asi komplikace je a stát to vesele ignoruje.
Chápu, že v rámci digitalizace je nutné mít datové schránky. Přiznejme si ovšem, že stát sice pracuje na digitalizaci, ale když ovšem dojde na lámání chleba, tak nakonec do formulářů vyplňujete data, které stát buď už dávno má, nebo by je měl mít. Zažívám to často. Naposledy jsem to zažil při výměně občanky. Musel jsem vyplňovat trvalé bydliště, které mám v občance. To jako stát vážně neví? To bylo zcela zbytečné lejstro.
No, a když děláte takto mizernou digitalizaci, myslím si, že by nebyl problém vytvořit nějakou delší časovou rezervu, kdy pár posledních lidí datovou schránku nemá. Myslím, že digitalizace by neměla probíhat tak, že občanům přibydou nové povinnosti. Naopak stát by měl lidi motivovat, aby sami a dobrovolně přecházeli na datové schránky, protože jim to zlepšuje život.
Končí hlavně lidé z restaurací. Tak dlouho jim zvyšovali náklady, až to nedali
Hodně lidí tvrdí, že skončili hlavně ti, kteří vlastně nepodnikají. Nevím. O tom statistika nemluví. Naopak říká, že nejvíce končily restaurace. Hostinskou činnost ukončilo téměř 22 tisíc lidí. To je celkem pochopitelné. Není to ani tak dáno byrokracií, ale špatným podnikatelským prostředím. Ohromně vyskočily náklady a už v roce 2023 bylo jasné, že porostou daně, a to nejen daň z příjmu právnických osob, ale i DPH. Ta přitom ničí zejména pivaře. DPH z točeného piva výrazně vyskočila a pivo logicky zdražila na ceny, které už pro mnoho pivařů nejsou akceptovatelné. Pivo je přitom pro řadu zejména venkovských hospod položkou, která je živí.
Místo toho, aby lidi pili v hospodě, pijí nyní někde v garáži. Není tam zakázáno kouřit, a hlavně to mají podstatně levnější. Pro stát to ovšem znamená nižší inkaso jak z DPH, tak z daně z přidané hodnoty. Dát vyšší DPH na pivo byl strašný nesmysl. Ostatně celá změna DPH byla zbytečná, když stát počítá, že s novou DPH vybere méně než se starou.
Navíc hospodští neustále čelí zbytečnému osočování, že kdo nepřijímá platební karty, je automaticky zloděj. To podle mě tvrdí zejména ti, kteří nikdy nepodnikali. Tak to vůbec být nemusí. Prostě když máte pocit, že se vaše podnikání skoro nevyplácí, tak přece nedáte část tržby karetní společnosti. To prostě rovnou skončíte.
Ačkoli politici mnoho let tvrdí, jak podporují podnikání, já to v praxi nevidím. Stát by měl pro podnikatele něco hmatatelného udělat. Podnikání je tahounem ekonomiky, inovací a pokroku. Stát místo toho neustále po mnoho let nabírá nové a nové lidi. Z veřejných peněz je placeno skoro milion lidí. To je šílené. Tito lidé nepřinesou inovace a hospodářský pokrok. Jasně schovají se v tom i učitelé apod., které potřebujeme, ale zároveň to jasně ukazuje, že se tady nevyplatí podnikat. Prostě lidé přecházejí ze soukromého sektoru do veřejného. To pomůže jen vyššímu zadlužení státu. Naše produktivita tím nevzroste.
(35 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Máme sice čím dál méně živnostníků, respektive lidí kteří jsou k něčemu užiteční, na druhé straně geometrickou řadou přibývá množství absolventů rozmanitých humanitních a společensko šarlatánských oborů. A přiznejme si, tolik Brouků Pytlíků naše země nikdy v minulosti neměla.
P.S. Sekorův Brouk Pytlík je proti nim génius…
Popisujete proces kosolidace, který je v systémech s lidským prvkem všudypřítomný. Lidé ocení sofistikovanou, nákladnou, funkci více, než funkci základní. Proto ve všech lidmi organizovaných systémech dochází v čase k nárůstu koplexity systému nadevšechny meze. Tedy systém se komplikuje až k rozpadu a redefinici.
Kdybych to měl napsat z úhlu podnikatele, když neumíte růst stejně rychle jako požadavky na obor ve kterém podnikáte, je na místě abyste se nadále věnoval podnikání?
Zeptám se, když píšete využíváte UI k doplnění informací? Protože třeba za 150$ na den můžete mít něco, co přečte všechny noviny na světě a poskytne souhrn k čemukoli, na co se zeptáte.
Kvalifikačním předpokladem podnikatele je být lepší než ostatní. Opravdu jste? Protože já utrácím za informace asi 8000kč měsíčně, a nikdy mě ani nenapadlo si od Vás něco koupit. Jak to jak to? 🙂
Myslím, že váš pohled je poněkud arogantní. Možná se budete divit, ale jsou i lidi, kteří ocení víc základní funkci a „nákladné sofistikované“ funkce nesnáší. Znám hodně lidí, kteří si rádi koupí klasické staré auto, nikoli krám narvaný elektronikou a spoustou neužitečných otravujících „sofistikovaných“ funkcí. Pro někoho může být nejdůležitější funkcí v autě „in-car entertainment“, někdo to nesnáší. Stejně tak si někdo kupuje výhradně „značkové“ oblečení nebo třeba hodinky, i když jsou desetkrát dražší než neznačkové se stejnou „základní funkcí“. Vás nikdy nenapadlo si od autora něco koupit, jeho zase asi nenapadlo že vám (a vám podobným) něco prodá.
Mimochodem těžko můžete uplatňovat nějaká ekonomická pravidla na nepředvídatelný systém znásilněný vnějšími mocenskými zásahy, zničující nesmyslnou administrativou, korupcí a klientelismem.
“Velkým problémem je pro mnohé prý to, že musí využívat datové schránky. To je zajímavé, protože na tom není nic složitého. Nicméně pro starší lidi to asi komplikace je…” Ano, je to obrovská komplikace a ne jen pro starší, ti mladší si to jen zatím neuvědomují. První rozdíl je v tom, že o papírovém dopisu se dozvím z lístečku ve schránce, o datovce nijak nebo se musím připojit k netu a k datovce nebo apoň e-mailu (takže o povinnost navíc, hlídej si to, šmudlo). Druhý rozdíl je v tom, že papírový dopis vydrží čitelný stovky let, datovka za 6 měsíců zmizí, pokud si nezaplatíte “trezor” (takže o výdaj navíc, zaplať ovčane). Třetí rozdíl je v tom, že papírový dopis má právní průkaznost tak dlouho, dokud se nerozpadne, ten z datovky nejvýš rok, kdy vyprší platnost el. podpisu odesílatele, pokud si na Czechpointu nezaplatíte autorisovanou konversi 30 Kč per A4 do papírové podoby (takže o výdaj navíc, ztráta času ve frontě, ale zase podpoříš poštu, no neber to). Čtvrtý rozdíl je v tom, že papírový dopis si kdykoliv přečteme, ale datovku bez počítače, elektřiny a internetu ani náhodou.
To je pravda, až na to, že i doručení poštou (tedy Českou poštou) není žádná jistota. Na “lísteček ve schránce” se moc spoléhat nedá, fikce doručení pak dílo dokoná.
U doporučené zásilky by melo být doručení zajištěno a potvrzeno. U obyčejné nikoliv.
Nikoli, fikce doručení je relevantní výhradně pro doporučené zásilky (typicky dopis s pruhem). Doručení obyčejných (nedoporučených) dopisů je zcela bez záruky.