Josef Skála a Marián Magát: podpoří se navzájem?

Zastánci tzv. verbálních, písemných či jinou podobnou formou projevovaných „zločinů“ rádi poukazují na to, že svoboda slova není neomezená. Já s tím nakonec souhlasím. Také bych odporoval např. svobodě vyzývat k vraždění, těžkému ubližování, okrádání atp. nějakých jednotlivců či skupině obyvatel, zvlášť pokud se ničím závažným neprovinili, a byl bych pro určitou, přiměřenou formu trestnosti takového jednání. Do takové svobody, které bych odporoval, však určitě nespadá například hodnocení či přesvědčení o nějakých historických událostech či toho, jak co proběhlo v dějinách, zvlášť pokud jsem pro to schopen předložit relevantní argumenty. Přesně za vyjadřování a šíření takového hodnocení však byla resp. je řada lidí sankcionována. Chtěl bych dnes poukázat na především dva z nich – jeden z České, jeden ze Slovenské republiky.

Josef Skála (*1952) je známý konzervativní komunista a bývalý místopředseda KSČM. V roce 2020 se účastnil debaty s dalšími dvěmi diskutujícími na internetovém Svobodném rádiu, debaty, která se týkala mj. tématu masakru v Katyni. Všichni tři muži byli v soudním procesu ve finále odsouzeni na 8 měsíců s podmínkou na 1.5 roku. Za co? Za popírání, schvalování atp. genocidy. Což je úplný nesmysl, protože v pořadu nebylo popíráno, že by k masakru došlo, ale bylo zpochybňováno, že za ním stála sovětská NKVD, což je diametrální rozdíl. Skála rozsudek považuje za politický, s čímž plně souhlasím.

Marián Magát (*1985) je na Slovensku známý radikální aktivista, nacionalista a anti-bolševik, který dlouhodobě projevuje sympatie k Adolfu Hitlerovi a německé Třetí říši, jejíž dějiny (včetně otázky tzv. Holocaustu) hodnotí v mnoha ohledech zásadně jinak, než „dějepisný mainstream“; stejně tak hodnotí pozitivně období prvního Slovenského štátu. V roce 2020 vydal knihu s provokativním názvem Židokracia, v níž shrnul své postoje, argumenty a přesvědčení nejen k těmto tématům. Začátkem roku 2022 přijel do Čadci (v té době totiž již léta žil ve Švýcarsku), kde byl záhy zatčen, přičemž počítal resp. dokonce dopředu věděl, že k tomuto zatčení dojde. Od té doby, tedy již 2 a tři čtvrtě roku, sedí (odpovězte si sami, zda v souldu s právem) v koluzní vazbě v kobce o několika málo metrech čtverečních, prý aby neovlivňoval svědky (které a čeho?). Okresním soudem byl odsouzen na 6 let natvrdo, nejvyšší soud tento rozsudek po odvolání sice roznesl na kopytech, Magát však přesto dál sedí ve vězení a soud s ním pokračuje.

Skála a Magát jsou tedy lidé z naprosto protikladného a opačného politického a názorového spektra, ovšem oba byli odsouzeni (v Magátově případě stále nepravomocně) za „přečin(y)“ analogického charakteru. Za „zločiny“ zahrnuté pod pojmy jako podpora, propagace, popírání, schvalování atp., v případě Magáta navíc (a především) za zločiny tzv. „extrémismu“. A aniž bych chtěl jakýmkoliv způsobem víc poukazovat na toho či onoho, nelze si nevšimnout, že Magát je trestán mnohem tvrději než Skála; nicméně to teď pro tento článek není tak podstatné.

Říká se, že jestli svoboda slova něco znamená, pak je to svoboda říkat či psát něco, co nechcete slyšet. Pokud někdo tvrdí, že v Katyni nevraždili Sověti nýbrž Němci, nebo že v německých koncentračních táborech sice umírali lidé, ale ne v plynových komorách, je to právě tento případ. Ostatně lze se ptát, proč mají současné režimy takovou potřebu zveřejňování a šíření těchto „kontroverzních“ (z pohledu jejich šiřitelů ovšem argumentačně zdůvodněných) přesvědčení soudně trestat a zakazovat, proč vlastně existují všechny ty „antipopíračské a antischvalovací“ zákony. Nemohlo by to být třeba i proto, že na těchto myšlenkách by tzv. něco mohlo být, něco, co by třeba zpochybnilo legitimitu těchto režimů? Proč tyto režimy místo toho, aby – jsou-li si tak jisté o pravdivosti jejich verze historie – ve veřejné debatě s těmito „popírači“ nerozmetají jejich argumenty a místo toho zákonem zakazují podobné myšlenky vůbec vyslovovat a hrozí za to vězením? A proč nikomu za veřejné popírání či zpochybňování např. vyvražďování křesťanů římskými císaři či francouzskými revolucionáři (historie) nebo islamisty z Boko Haram (současnost) a mnohýcg dalších událostí žádná zákonná sankce nehrozí? Odpovězte si sami. Nezapomeňme, že historie není přírodní, nýbrž humanitní vědou a má tedy nutně vždy menší stupeň jistoty oproti např. matematice. A navíc je ve srovnání se zmiňovanou matematikou mnohem víc „politicky relevantní“ …

Jak Skálovi, tak Magátovi by se jistě podařil husarský kousek, pokud by toho druhého, tj, nesmiřitelného politického oponenta, nějakým způsobem veřejně podpořili v rámci zápasu za svobodu slova, protože oba jsou obětmi jejího užívání. Ne že by tím nějak oslnili mainstreamové liberály, ale ukázali by, že svoboda slova patří každému, i politickým nepřátelům. Naopak pokud by jeden či oba tvrdili, že taková svoboda by měla náležet jen jemu, ovšem tomu druhému ne, oba by se tak zdiskreditovali; nevěřím však (a doufám), že ani Skála, ani Magát, by něco takového udělali. Ne, že bych příliš věřil tomu, že k takoby vé vzájemné veřejné podpoře skutečně došlo, nicméně jsem v této věci zkusil nějakých 10-11 dní zpět poslat Skálovi email. (Zatím) bez odpovědi.

Budu nakonec parafrázovat známý citát: když si přišli pro Skálu, mlčel jsem. Když si přišli pro Magáta, mlčel jsem. Když si přišli pro mne … však to znáte. Jinak, Marián Magát má mít v úterý 22.10. v 9:00 na Špecalizovanom trestnom súdě v Pezinku další, pravděpodobně závěrečné soudní líčení, na němž pronese svou závěrečnou řeč. Veřejnost je srdečně zvána.

Zrušení všech anti-popíračských, anti-zpochybňovacích a anti-extrémistických paragrafů všech zemí zdar!