Jsem homofob a jsem na to hrdý! |

Sdílet článek:

Před nedávnem mi poslal kamarád odkaz s doporučením, abych si ke zhlédnutí připravil blicí pytlík. Spíš než pytlík jsem málem potřeboval jehlu a nit, protože rybička z Mikulášovic se mi začala samovolně otvírat v kapse.

Ve videu je prokazatelně zjevné zločinné chování tvůrců videa, kteří malým dětem ukazují teatrální nabídky sňatků mezi lesbami a buzeranty. Velmi zajímavé je sledovat reakce na nechutnosti s přibývajícím věkem dětí. Malé, člověkem v plísni neovlivněné děti, které viděly zatím líbat se jen maminku a tatínka, jsou zaražené, ale puberťáci, které už ultralevičácká agitace dohnala, již melou cosi o tom, že je to v pohodě. Je to hnus.

Máme ve firmě gaye. Říkejme mu Miloš. Když nastupoval, dávali jsme mu jako komunistovi měsíc dva. Nicméně byl jediný z uchazečů, který ovládal požadovanou kombinaci cizích jazyků, ale s oborem, kterým se firma zabývá, neměl dosud nic společného. Miloš překvapil. Nejen že se do problematiky vnořil celkem rychle, ale začal přicházet i s vlastními nápady, které po korekci zkušenějšími kolegy byly často i realizovány. Dalším plusovým bodem pro Miloše byl i fakt, že striktně dodržoval a dodržuje pravidlo „co je v domě, není pro mě.“ Jako typický gay se samozřejmě kámoší nejvíc s holkama, ale umí se zapojit do hovoru i s námi mužskými heterosexuály. Nemá vůbec problém se sebereflexí: Před rokem v kuchyňce jeden kolega kritizoval cukr a mléko v mé kávě s konstatováním, že je to buzerantský pití. Náhle se od dveří ozval Milošův hlas: „No to bych měl spíš posoudit já, ne?“ Ale to největší překvapení mne čekalo ve chvíli, kdy jsem měl na monitoru otevřený zpravodajský sever s titulním článkem o Prague pride. Citát si přesně nepamatuji, ale kolemjdoucí Miloš utrousil něco v tom smyslu, že je to sraz úchylů. Beru Miloše jako kolegu, a co dělá doma s tím svým registrovaným partnerem je mi fakt jedno, i když z mého podvědomí nikdy nezmizí agresivní averze díky útokům a návrhům buzerantů, kteří pro mě v mých jinošských letech šli jak slepice po flusu. Ale že bych Miloše obdivoval pro jeho jinakost, jak diktuje současná neomarxistická propaganda, to ani náhodou. Spíš je mi ho líto.

Nebezpečnost vlivu neziskových organizací, které provádějí na našich školách indoktrinaci ultralevičáckými myšlenami dost často bez našeho vědomí, není jen tak prvoplánová. Přítomnost dredatého chlapce Pánkovy levičácké úderky s Che Gevarou na triku musí být pro žáky zajímavou atrakcí a příležitostí ulejt se z matiky. Mnohem nebezpečnější než tolerance k buznám je princip, jakým je dětem tato tolerance vštěpována: Kdo uznává deviaci, je lepší, inteligentnější a spravedlivější než ten, který buzeranty nesnáší. Pak už stačí, aby doma otci či matce ujela pejorativní poznámka na téma homosexuality, a dítě už ví, že jeho rodiče nejsou tak chytří jako on a má právo jimi pohrdat. Nejedná se tedy o prosazení tolerance buzen, ale v prvním plánu o zasévání semínek nenávisti k těm, kteří mají jiný názor, i když jde o vlastní rodiče. Prostě výroba nových Pavlíků Morozovů ve velkém. Jako axiom je dětem vštěpováno, že člověk s odlišným názorem nemůže dosahovat stejné inteligence jako nositel správného myšlení. Sociální sítě umožňující zablokovat všechny, kdo nehýkají se stádem, jen podporují tento karcinom rozežírající rodiny a skutečnou toleranci k lidem s odlišnými názory. Manipulace s takovými jedinci je pak pro píáristy Pyjátů a dalších zájmových skupin už brnkačka.

Co říci na závěr? Rodiče, pokud již sami nejsou stiženi podobným ultralevičáckým morem, by měli bránit své děti a nedovolit žádným zmrdům z neziskovek, ale ani „progresivním“ kantorům před oblbováním a vnucováním neomarxistických myšlenek. Měli by dětem trpělivě vysvětlovat, že normální homosexuál nemává na ulici duhovou vlajkou s pavím pérem v prdeli a nežádá pražský magistrát o příspěvky na prezentaci svých deviací. Že homosexualita je slepá větev vývoje, a že k zachování lidského rodu je třeba muže a ženy.

A taky že svět není černobílý, ale naopak má mnohonásobně více odstínů než buzerantská duha.