Kádrování vlády |

Sdílet článek:

Je to jedna z absurdit české ústavy, ušité horkou jehlou po rozpadu federace se Slovenskem: od neděle máme nového premiéra, ale nemáme, a jak se zdá, ještě týdny nebudeme mít, novou vládu. Jestli je někdo generál bez vojska, je to v tuto chvíli Petr Fiala.

Prezident se před jmenováním vlády chce sejít se všemi navrženými ministry, s těmi, se kterými se už sešel mnohokrát, i s těmi, jejichž jméno před volbami pravděpodobně ani neznal. Ústava mu to nepřikazuje ani nezakazuje, ovšem, jak opakovaně a různými slovy řekli představitelé pětikoalikce, prezident na to má jakési morální právo – když se na jmenovacích listinách ministrů a ministryň bude skvít jeho podpis.

Ovšem prezident nemá právo ministry kádrovat nebo prověřovat – i když právě to v minulosti rád dělal: vzpomínám si třeba, jak Martin Stropnický musel na Hrad přinést k ověření svoji „modrou knížku“, když měl být jmenován ministrem obrany… Miloš Zeman totiž, jak známo, rozumí všem rezortům je schopen posoudit, zdali se dotyčný kandidát právě na tento post hodí, nebo nehodí.

A posuzuje důkladně; sice při jmenování premiéra hovořil o tom, jak chce jmenování nové vlády urychlit, ovšem na každý den si zve jen jednoho ministerského kandidáta: rozhovor se dvěma, třeba s jedním do oběda a s druhým po obědě, by ho už asi příliš vyčerpal.

Zatím z týmu Petra Fialy odmítl jen jednoho člověka, jak víme, a to aniž by se s ním sešel: kolik lidí asi odmítne poté, co se sejde se všemi? Můžeme se těšit. Vláda ovšem musí být jmenována kompletní, takže stačí ten jeden uchazeč, u kterého si prezident vzdorovitě dupne nožkou, a vláda by nebyla. Respektive by premiér Petr Fiala musel ustoupit, aby byla.

Sledujete účinnost a destruktivní sílu této hry?

Právě hra, právě nekonečné napínaní a stavění druhých do neřešitelných situací, je, pro co nemocný prezident žije a co ho těší než umře – každý z nás jednou umře.

Kdopak to asi je, ten první odmítnutý? Jde o hluboké státní tajemství – ovšem sám sobě prezident nestanovil okřídlené omezení „my nesmíme ani naznačovat“ a naznačuje rád. Takže dal zveřejnit několik nevhodných výroků dotyčného nevhodného člověka – a k převládajícím spekulacím o osobě Jana Lipavského z pirátské strany přibyla ještě Helena Langšádlová z TOP 09 – sledujete účinnost a destruktivní sílu té hry?

Strany pětikoalice dokázaly společně vyhrát volby, což je zázrak; dokázaly se okamžitě po volbách, přes problémy mezi piráty a starosty a nezávislými, dohodnout na memorandu o společném vládnutí. Dokázaly se v rekordním čase shodnout na struktuře a programu své budoucí vlády; což je taky něco jako zázrak. Ale je otázka, jak si dokážou poradit se – zdánlivě vstřícnou – obstrukční politikou Hradu.