Kam kráčíš Slovensko?

HARRYP

Odpověď je v tomto případě jednoduchá. Slovensko kráčí tam, kam ho nasměřovaly hlasy oprávněných voličů. Pro někoho do pekla, pro jiné k neservilnosti a suverenitě jak je  to  v daném okamžiku možné. Já se přiznám, že patřím k té druhé skupině.

Tak v první řadě poblahopřeji Slovensku a Peteru Pellegrinimu k jeho zvolení šestým slovenským prezidentem. Poblahopřeji také všem Slovákům, že už podruhé znegovali Sorosovu mediální štvanici vůči současné vládě a novému prezidentu Slovenské republiky. V České republice stále řada lidí kouká na Slovensko jako na mladšího bratříčka, kterému bychom měli napovídat, jak se má chovat. Já jsem opačného mínění. Podle mého názoru obyvatelstvo Slovenska prokázalo podstatně větší občanskou vyspělost než my tady v české kotlině. A to není jen v minulém a tomto roce. Oni ji prokazují už dlouhodobě. To musí být zřejmé každému, kdo sleduje slovenskou scénu, kdo sleduje alternativu, kdo není zblbnutý ideologií liberálních idiotů (dále jen LIBIOTŮ).

Tady se bere za velký úspěch třeba Xaverovo XTV, které má sledovanost kolem 100-150 000 diváků. Je to také naprosto nejvyprofilovanější alternativní médium, kam chodí veličiny typu prezidentů Václava Klause, Miloše Zemana či šéf ANO Andrej Babiš. Jeho dosah můžeme definovat 1-2 % voličské základny. Další významnější alternativou, která je spíše zaměřena ke zveřejňování zahraničních a analytických informací ke žhavým tématům s občasnými rozhovory, je portál Jany Bobošíkové – Aby bylo jasné. Nově zde mají své pořady paní Dostálová jako zastánkyně pravicovějších proudů a pan profesor Drulák jako zastánce levicovějších názorů. I zde se dosah pohybuje na úrovni 1 % možných voličů.

Srovnejme  to  se  Slovenskem. Tam mají Hlavné správy  s návštěvností  o něco větší než  má  třeba  web  Markíza.sk a o celou  1/4  více  než  je návštěvnost  webu  veřejnoprávní RTVS!!!! HS  zashují  500 tis. až  1 mio.  slovenských  voličů. Dále  například  Infovojnu, jejíž dosah je 150-400 000 posluchačů a diváků, což představuje 4-10 % možných voličů, Slobodný vysielač s výtlakem až 10-150 000 (dle typu pořadu), představující až 4 % možných voličů, mají Západoslovenskou TV, Hovory s Mimi Šramovou, Dannyho Kolára. I ti se pohybují ve sledovanosti 50-200 000 posluchačů a diváků. Ale co hlavní, slovenská alternativa výrazně pracuje s interaktivitou – to znamená, že místo sebe nechává pokládat i nepříjemné dotazy své posluchače a diváky. Zároveň ale dává všem zúčastněným možnost reagovat bez zasahování a neustálému skákání do řeči. Tedy dělá přesně to, co by měla dělat třeba veřejnoprávní média. A zvou i politiky z druhé strany, kteří samozřejmě s odkazem na dezinformační médium odmítají.

Ukazuje se tak velká schopnost alternativních médií oslovit opravdu značnou část společnosti. A do těchto médií chodí běžně ministerský předseda Robert Fico, ministr obrany Robert Kaliňák, ministr vnitra Matúš Šútaj Eštok, místopředseda parlamentu a šéf SNS Andrej Danko. Proto alternativa do značné míry odstavila mainstreamová média do role nepotřebných statistů. Kupříkladu kandidát na prezidenta JUDr. Štefan Harabín měl kolem 12 % voličů v 1. kole voleb, a všech těch více jak 200 000 hlasů pochází výhradně od posluchačů alternativy. A tahle  alternativa žije jen díky příspěvkům svých příznivců.

Považoval jsem za potřebné toto napsat z toho důvodu, abychom viděli občanskou vyspělost slovenských voličů, kteří v daleko větší míře jsou ochotni věnovat svůj čas nacházet informace jinde než v ideologických úderkách oficiálních  médií. A dokonce donutili majitele TV Markíza vykopat vedení zpravodajství, které bylo naprosto tristní a bez sledovanosti. U nás nic takového nevidíme a v brzké době asi ani neuvidíme. Jsme  si tím vinni sami.

My zde máme raději ten svůj „smradlavý klídek“, to pohodlí přebije jakýkoliv posun k odporu proti vládě národní katastrofy. Úplně markantní to bylo právě při prezidentských volbách.

Pellegrini není pro všech těch více jak 1 400 000 voličů příliš atraktivní, ba naopak, Harabínovi voliči mu nemohou přijít na jméno a voliči Fica mu  jen stěží odpouští „zradu“, kdy se po jeho zádech dostal do vysoké politiky a pak rozštěpil Směr-SD. Ale přesto Slováci dokázali potlačit své averze a při vysoké účasti velmi výraznou většinou dotlačili Petera Pellegriniho do funkce prezidenta. Sám  Pellegrini dokázal během několika let neuvěřitelně vyspět. Vyspěl od uraženého ješity, který se s Ficem a jeho lidmi ani nezdravil do pozice, kdy potlačil své ego a usedl s Ficem za jeden stůl, podali si ruce a vytvořili koalici. Podobně se zachoval i Danko, který otevřel kandidátku SNS různým osobnostem Slovenska, kteří neměli se SNS nic společného. A díky tomu je v parlamentu.

Viděli jste něco takového u nás? Poslechněte si Rajchla, Okamuru, Šlachtu, Majerovou a další představitele opozice. Ani jeden z nich není schopen potlačit své ego, své myšlení, své napoleonství ve prospěch národní suverenity a boje s ideologickými bludy západních libiotů. A co hůř, oni nejen nejsou schopni spolupracovat na změně systému a režimu, oni si navzájem střílejí do vlastních řad. A tak se kupodivu jako „nejmoudřejší“ z nich ukazuje dnes šéfka KSČM Kateřina Konečná, která otevřela kandidátku pro osobnosti a zorganizovala kandidátku „STAČILO“. Samozřejmě, že mám spousty jiných názorů na ekonomické otázky, sociální otázky, ale v tom podstatném jsem zajedno. Chci zastavit Green deal, chci zastavit bludy deviantních ideologů LGBT, chci zastavit devastaci školství, chci mír a ne válku, nechci žádná okupační vojska na našem území, nechci nesmyslně vyhazovat stovky miliard na zbytečnosti typu F-35, Leopard, CW-90 a podobné nesmysly, nechci fašizaci země.

Co následovalo? Hned do nich „kopou giganti“ alternativy. Proč? To opravdu netuším, nepředpokládám hloupost, napadá mě boj o koryta, boj o přízeň ANO, politická korupce. Řada lidí dnes vidí Andreje Babiše a jeho ANO za alternativu. Já nevím. Bylo to ANO, které schválilo s Fialovou vládou okupační DCA smlouvu, bylo to ANO, které nominovalo Jourovou do pozice komisařky a  to hned  2x, která snad nejvíce kope do vlastní země, stala se tváří bruselské cenzury a boje s „dezinformacemi“. Ano, tato žena si propagandou v ničem nezadá se severokorejským režimem, ale to koneckonců platí o celé evropské komisi. Kdo třeba neví, klub ANO je ve společné frakci s Progresívním Slovenskem – tou nejhorší snůškou hloupých progresivistických deviantů, kterou přímo řídí Soros a jeho neziskovka. Jejím „lídrem“ pro eurovolby je Ódor, který vyučuje na Sorosově „univerzitě“, předsedou je Šimečka, jehož rodina je Brna (pokud se podíváme na Fialu, Nerudovou atd., pravděpodobně té nejhorší líhně vlastizrádných kolaborantů proti vlastní zemi). Víte, co dělá ten úžasný Šimečka? Jezdí po Bruselu a lobuje za odebrání peněz z evropských fondů pro Slovensko, aby se mu povedlo položit vládu Fica. Umíte si představit větší protislovenskou špínu? Já ne. ANO je bohužel velmi nesourodá směska lidí, která drží pohromadě jen díky Babišovi. Ale  rozhodně nejsou žádnou šancí na suverenitu téhle země v mezích možného.

Pro mě zachování suverenity v současném světě znamená taková míra sebevědomé politiky, kterou dnes provádí Maďarsko. Co to znamená? Zamezit nelegální migraci, získat veškerou kritickou infrastrukturu do národních rukou, zachovat si vlastní měnu, nefinancovat politické neziskovky a zákon FARA, zakázat indoktrinaci dětí deviantní agendou, podpora porodnosti k posílení pro populační politiky – výstavba bytů, úleva na dani, výhodné hypotéky. To jsou základní atributy, které může akceptovat pravicový i levicový volič s národním cítěním. To ostatní pak může být předmětem politické  polemiky. Pro mě je zkrátka nepřijatelný každý opoziční  politik, který torpéduje úsilí jiné opozice.

Slovensko udělalo krok do budoucnosti. Jaká bude? To se teprve ukáže. Peter Pellegrini dostal bianco šek od statisíců voličů, pro které rozhodně nebyl – diplomaticky řečeno, první volbou. A pan Pellegrini bude muset nyní prokázat, že si jejich důvěru zaslouží. V jeho minulosti je dost kontroverze s covidem, koketováním se současnou slovenskou opozicí, podporou nezákonného vypínání alternativy, ministři jeho strany provádí i v současnosti kontroverzní kroky, které velice štvou slovenskou veřejnost. Paní Dolínková, resp. úředníci jejího ministerstva hází klacky šetřování MUDr. Kotlára (pověřenec vlády na vyšetření protiústavních kroků v době covidu), dále vyhazuje peníze na zřizování očkovacích center, o které nikdo nestojí. Ministr školství Drucker zase dále toleruje deviantní neziskovky na školách, zavádění idiotských nápadů svého předchůdce a podobně.

Přesto musím ocenit Pelleho posun. Dokázal potlačit svoji averzi a podržet Fica, kterého chtěli vyšetřovat za dvě tiskové konference. Dokázal odolat Sorosovým nohsledům, když mu po volbách nabízeli post premiéra. Dokázal i velice kultivovaně vést kampaň. Zatím se nepřenesl přes své předsudky a odmítl pozvání Slobodného vysielače i Infovojny, kteří mu nabízeli prostor pro interakci se svými posluchači. Čas ukáže, zdali jeho přerod je hraný nebo opravdový. Může se stát nadějí pro Slovensko, může být stejně nenáviděn jako Zuzana Čaputová, která se neštítila kopat do vlastních občanů, vyznamenávat nacistické přisluhovače a vzít si prachy z nadace nacistického prominenta Schwarzkopfa.

Poznámka pro méně zdatné v historii: Heinz Schwarzkopf nebyl totiž jen světově proslulý podnikatel, který vybudoval slavnou chemickou a kosmetickou značku. Byl především prominentním členem NSDAP a velitelem praporu SS, který se jako nejreprezentativnější jezdecká formace hlavního města říše účastnil všech relevantních vojenských přehlídek, pochodňových průvodů a shromáždění Reichstagu.

Přál bych občanům České republiky, aby našli stejnou odvahu při vykopání toho vizuála z Hradu, který neváhal 15. března s českým korunovační klenotem přijet do Německa a svým projevem vlézt do zadku vládcům současné 4. říše.

Jenže nutným předpokladem k něčemu takovému je  akceptace  alternativy a jejího  informačního potenciálu českým  voličem. Tak jako se  to podařilo na Slovensku.