Kam se poděla ODS?

Petr Drulák přesvědčivě popsal, do jakého stavu se dostaly naše dvě levicové strany, které ještě ne tak dávno byly stranami parlamentními. Stěží se lze ubránit dojmu, že z hlediska levicového voliče jsou dnes vnímány jako toxické.

Jak je na tom volič pravicový? Když Václav Klaus a jeho kolegové zakládali Občanskou demokratickou stranu, šlo jim o to, aby byla pravicová a zásadová. Pravicovost ODS je dnes tématem podobných pochybností jako levicovost ČSSD. I když se o tom tolik nemluví, se zásadovostí dopadli občanští demokraté ještě mnohem hůře než s pravicovostí. Nejnovějším svědectvím tohoto jejich selhání je způsob, jakým Fialovi lidé obhajují novinky, které přinesl úsporný balíček vládní koalice. Jelikož je ODS jedinou stranou pětikoalice, která v průzkumech vykazuje stále ještě stabilně dvouciferné preference, ze své zodpovědnosti za konečnou podobu zmíněného balíčku se nevykroutí.

To, jakým způsobem ODS ospravedlňuje navržená opatření, je pro její charakter snad ještě příznačnější než to, kolik svých předvolebních slibů dokázala zmíněným balíčkem porušit.

Vlajkovou lodí slibů občanských demokratů byla zásada nezvyšovat daně. Strana vycházela z pravicového principu, že nízké daně jsou cílem, výdaje státu je třeba tomuto cíli přizpůsobit. Je to mimochodem cíl docela promyšlený. Co nejnižší daňové zatížení občanů má být zárukou, že možnosti státních výdajů budou omezeny, čímž se otevře prostor pro privatizaci dalších částí veřejného sektoru.

Zvýšení daně z nemovitostí, které je v „ozdravném balíčku“ obsaženo, prosazuje ODS se zdůvodněním, že v naší zemi je tato daň nižší než v některých dalších zemích. Jinými slovy: občanská demokratická strana vyznávající zásadu snižování daní hodlá trestat občany za to, že nějaká daň je příliš nízká. S čím tato parodie na pravicové myšlení přijde příště?

Jiný příklad. ODS opětovně tvrdí, že dodatečné úpravy svých předvolebních slibů, které prosazuje, nedolehnou na sociálně citlivé vrstvy. Proklamací o tom, že „nenecháme nikoho padnout“, se strana snaží vyhnout dojmu asociálnosti, který by jí mohl být předhazován údajnými populisty. Svoji snahu působit sociálně citlivě prokazuje ovšem s dovedností slona v porcelánu. Zrušení školkovného je odůvodňováno tím, že z něho profitovaly spíše domácnosti středních a vyšších vrstev. Matky samoživitelky a obecně domácnosti s velmi nízkými příjmy tuto formu odečtu z daní často uplatnit nemohly. Aby takovou formu diskriminace odstranila, vláda zruší školkovné raději pro všechny. V záchvatu sociálního cítění dočista přehlédla, že matkám samoživitelkám a chudým rodinám tím ani trochu nepomůže.

Na druhé straně se zavádí nemocenské pojištění pro všechny zaměstnance. Každý pracující odevzdá státu navíc 0,6 % ze své mzdy. Aby státní kasa získala nějakých 13 miliard korun, připlatí si také ti, kteří jsou prakticky už teď bez rezerv. Tentokrát se na sociálně slabší žádné ohledy neberou. Do tohoto opatření se nám tedy zhmotnil slib vlády o tom, že „politiku bude vždy stavět na principu nízkého zdanění práce“.

Vrcholnou ukázkou zapomínání na pravicová předsevzetí je, pokud někdo obhajuje zdražení lihovin a tabáku jako formu pokuty za provozování zdraví škodlivých neřestí. Z lékařského hlediska se nepochybně v obou případech o neřesti jedná. Z hlediska pravicové ideologie však přece zatím platilo, že každý sám zná své preference nejlépe. Proč má stát občanům diktovat, co mají za své preference považovat? Jak lze pak ještě kázat o svobodě jednotlivce jako nejvyšším cíli pravicové politiky?

 „Ozdravný balíček“ ovšem zvedá přesunem do nejvyšší sazby DPH i cenu minerálek, džusů, šťáv a kojenecké vody. Buď tedy vůbec nejde o lidské zdraví, anebo občanští demokraté považují za formu neřesti také pití ovocných šťáv a za možný zdroj závislosti i kojeneckou vodu. Jedině neomezená konzumace tichých vín je z hlediska daňové politiky současné vlády zdraví prospěšná, neboť zde návrhy na zavedení spotřební daně neprošly.

Vynalézavost, s jakou jsou zdůvodňována úsporná opatření, je bezesporu obdivuhodná. Pravice klidně obětuje samotné pilíře své ideologie jen kvůli tomu, aby zamluvila podstatu celých těchto manévrů. Pokud by si lidé nepřiplatili za své byty a domky, pokud by si nepřiplatili za posílání dětí do školek, pokud by i ti nejhůře odměňovaní neodvedli státu více peněz ze své mzdy, pokud by nestoupla cena piva i všech nealkoholických nápojů, nemohla by jistá ministryně za ODS dostat navíc desítky miliard korun na nákup zbraní a střeliva.