Katarské pokrytectví Jaromíra Bosáka i některých politiků

Mistrovství světa ve fotbale začíná nabírat na obrátkách. Po bojích v základních skupinách již přišly na řadu osmifinálové zápasy, kde se zatím žádné překvapení nekonalo a v dosavadních šesti duelech vesměs zvítězili favorité, byť Chorvati vyřadili dosud největší překvapení turnaje, tým Japonska, až na pokutové kopy. Z hlediska kvality předvedené hry na mě zatím největší dojem zanechaly týmy Brazílie a Francie, které tradičně předvádějí líbivý technický fotbal, a proto budu těmto dvěma mužstvům držet v dalších bojích palce asi nejvíc.

Co se pak týká samotné atmosféry šampionátu, mnozí před jeho začátkem prognostikovali, že jelikož se hraje v islámské zemi, kde navíc žije jen něco málo přes dva miliony obyvatel, budou honosné stadiony, vybavené klimatizací, poloprázdné. Zvlášť, když se podle těchto prognóz měl kvůli vysokým cenám do Kataru vypravit jen malý počet zahraničních fanoušků.

Nevím, jak ostatní televizní diváci, ale já takový pocit při sledování přenosu z takřka kteréhokoliv zápasu katarského šampionátu rozhodně nemám. Tribuny vypadají při záběrech do hlediště téměř vždy plné a dle oděných dresů přítomných fanoušků je vidět, že své reprezentační týmy se do Kataru vypravili povzbudit fanoušci z téměř všech zemí, které se na letošní šampionát probojovaly. Česká fotbalová reprezentace mezi nimi bohužel opět není, i tak mi však přijde, že řada fanoušků u nás šampionátem žije, byť se koná v netradičním termínu a v zemi, kde fotbal dosud populární příliš nebyl.

V této souvislosti (jak už jsem částečně zmínil i v jednom mém předchozím článku) příliš nechápu ty novináře či reportéry, kteří se víc než sportovní stránce šampionátu věnují vnitropolitickým poměrům pořadatelské země. Samozřejmě, že každý rozumný člověk musí kroutit hlavou například nad tím, že v Kataru je stále homosexualita brána jako trestný čin, nebo že zde za některé prohřešky proti islámské víře hrozí trest bičováním či kamenováním.

Není však od představitelů řady demokratických zemí poněkud pokrytecké „bojovat“ proti těmto problémům bojkotem fotbalového šampionátu, a v případě obchodování a dovozů katarské ropy či plynu nad těmito problémy zavírat oči? Vždyť mnohé evropské země včetně České republiky se v současné době snaží navázat přátelské vztahy s vysoce postavenými katarskými politiky a docílit tak jednání o možném nákupu plynu z této blízkovýchodní země.

Jako jeden z největších pokrytců se pak v souvislosti s probíhajícím fotbalovým mistrovstvím světa projevil reportér České televize Jaromír Bosák. V rozhovoru pro internetovou televizi DVTV totiž tento známý sportovní komentátor například uvedl, že dnes už nejde neplést politiku do sportu a fotbalový šampionát má kvůli úmrtí zahraničních dělníků, kteří zemřeli při stavbách stadionů, na sobě nános, který poškozuje jméno celého fotbalu. Přičemž prohlásil, že největším zklamáním pro něho bylo, že fotbalové hvězdy jako Messi nebo Ronaldo šampionát v Kataru nebojkotovaly.

V této souvislosti se totiž nelze nezeptat, proč Jaromír Bosák i přes oprávněnou kritiku toho, co se v souvislosti s přípravou katarského šampionátu dělo, nezačal s jeho bojkotem u sebe. Je totiž jedním z několika reportérů, který zápasy aktuálně probíhajícího mistrovství světa pro Českou televizi komentuje. A byť samozřejmě Jaromír Bosák není v souvislosti s ním tak významnou postavou jako zmiňovaní Messi s Ronaldem, i on se svým komentováním podílí na jeho propagaci…