Kauza kolem ředitele civilní rozvědky ukazuje hlubší problémy |

Sdílet článek:

Neznalost a nedodržování zákona se prolíná celým příběhem jmenování pana Mlejnka ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace. Právní stát se musí červenat.

Kauza kolem ředitele civilní rozvědky je jednou z mnoha, kde těžko rozpoznáváme, jak se celý příběh vlastně ve skutečnosti stal a co je cílem publikování této aféry.

Co však lze jednoduše identifikovat, je neznalost zákona, případně pokřivení zákona, publikované novináři jako vyjádření vládních činitelů, zejména pak ministra vnitra Rakušana.

První a bezpochyby zásadní fakt je, že ředitel zpravodajské služby musí mít pro výkon své činnosti osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi na stupeň utajení přísně tajné. To pan ředitel Mlejnek nemá, a proto nesplňuje podmínku zastávat post ředitele služby. Vydání tohoto osvědčení může podle zákona trvat až 12 měsíců. Pro výkon řádné služby je to příliš dlouhá doba. Protože aby mohl seriózně řídit službu, musí se seznamovat se všemi informacemi, kterými služba disponuje, včetně těch nejcitlivějších.

Podivně je ministrem vnitra popisována procedura výběru ředitele. Podle sdělení v tisku se ke jmenování ředitele Mlejnka měly vyjadřovat zpravodajské služby. Žádné bezpečnostní sbory se nemají vyjadřovat ke jmenováni svého potencionálního budoucího kolegy. Zákon jasně říká, ze ředitele ÚZSI jmenuje vláda na základě návrhu ministra vnitra (a po projednání v příslušném parlamentním výboru). Zákon vůbec nehovoří o bezpečnostních sborech, o nějakém jejich posvěcení či dobrozdání.

Zcela mylné jsou také informace o probíhající prověrce. Podle zákona 412 Sb. o ochraně utajovaných informací si zpravodajské služby provádí prověrky svých zaměstnanců samy. Z toho vyplývá, že specializovaný útvar ÚZSI nyní provádí prověrku svého ředitele na stupeň přísně tajné. Kvůli tomu se také může stát, že příslušný ředitel odborného útvaru bude sdělovat svému řediteli, že nesplnil podmínky pro udělení osvědčení na požadovaný stupeň. K tomu není třeba nic dodávat.

Pozice NBÚ v případě prověrky na stupeň utajení tajné, kterou dnes pan Mlejnek disponuje, je ve výše uvedené prověřovací činnosti v principu dohledová (NBÚ nemá žádné operativní pracovníky) a za získání rozhodných informací jsou odpovědné zpravodajské služby. Tedy zejména BIS. Na její obranu je třeba říci, že prověrky pro stupeň utajení tajné se provádějí šetřením v okruhu žádající osoby a osob, které s ní žijí ve společné domácnosti. A to zmíněný pan Rédl nebyl. U prověrky na přísně tajné je šetření jiné, neboť se zkoumá i prostředí žadatele, a to vše nejméně 15 let zpátky. A v tomto prostředí a období už zmíněny pan Rédl figuruje. Je však otázkou posouzení, jak závažné a důležité byly kontakty ve vztahu k integritě žadatele o prověrku.

Každý z nás se může potkat s někým, kdo může být vyhodnocen jako bezpečnostní riziko. Proto je důležité získání přesných informací a jejich poskytnutí pro správné vyhodnocení. To je prací odborníků, zabývajících se posuzováním bezpečnostních rizik. Jinou dimenzí tohoto příběhu je politická rovina. Co je však opravdu alarmující, je elementární nevědomost vládních činitelů a přiznání, jak jsou pokřiveny procedury stanovené zákonem. A ještě jsou bez uzardění prezentovány veřejnosti. To je na tomto příběhu nejsmutnější.