Kdo pojede na dovolenou pod větrníky?

Bruselem a Německem požadovaný přechod na občasné zdroje výrazně zasáhne do krajiny. Způsobem, který by za normálních okolností nikdo neschválil. Je to jedna ze skutečností, které lidem zelená lobby vytrvale tají, případně ji zlehčuje. Větší problém v tomto případě představují větrné elektrárny, jež již nyní běžně mají výšku 120 metrů.

Jaderná elektrárna Temelín dodává ročně zhruba 14 terawatthodin elektrické energie. Pro pozorovatele jej reprezentuje čtveřice do čtverce postavených chladicích věží. Takže při většině pohledů jsou vidět jen dvě. Elektrárna dodává výkon konstantně, bez ohledu na roční a denní dobu a bez ohledu na počasí. Její chladicí věže jsou dobře viditelní zdaleka, o tom není sporu. Ale jsou na jednom místě, nepohybují se, takže je možné je v podstatě nevnímat

Když stabilní výkon Temelína budeme chtít nahradit nestabilním výkonem zatím nejrozšířenějších větrných elektráren o výkonu dva megawatty, potřebovali bychom jich, podle výpočtů bývalého poslance Jana Zahradníka (ODS), celkem 3900. Obzor se tak po celé šíři (a ještě dál) zaplní několika řadami vrtulí. Když bude foukat vítr, budou se otáčet, což bude samozřejmě permanentně přitahovat pozornost. A v noci se na nich rozsvítí červená světélka, která se budou otáčet. Kdo nevěří, ať se vydá v noci na cestu z Vídně do Čech. Desítky kilometrů tam projíždíte něčím, co vypadá jako zábavní parke složený ze zapnutých centrifug. Leckomu to vůbec nedělá dobře na žaludek. A ještě ke všemu ten cirkus nedodává elektřinu pořád.

Mimochodem, instalace oněch 3900 větrníků by si vyžádala 50 krát více oceli a 15 krát více betonu, než stavba samotného Temelína. Celé by to – při cenách z roku 2019 – přišlo zhruba na 300 miliard korun (rozhovor zde). K tomu by ještě bylo nutné těch 3900 stožárů zhruba po 20letech zbourat a postavit místo nich nové. Kdežto jaderná elektrárna může sloužit 60 i 80 let.

Kromě toho zatím nikdo nepřišel na to, jak listy vrtulí recyklovat. Takže se zatím hází rozdrcené do zrušených hlubinných dolů. Jako izolant se v těchto „klimaticky neutrálních“ občasných zdrojích elektřiny používá syntetický plyn SF6, jehož skleníkové účinky jsou 23500 krát horší, než u oxidu uhličitého (zde). Vzhledem k tomu, že jde o syntetický plyn, v atmosféře se nerozkládá. Úniky SF6 do atmosféry přitom jen v roce 2017 měly ale stejný efekt, jakoby v zemích Evropské unie vjelo na silnice dalších 1,3 milionu automobilů. OZE se přitom mají instalovat právě proto, aby se zastavila jeho produkce, protože má skleníkové účinky.

Větrné elektrárny nejen vydatně hučí (víc než doporučují lékaři), což vadí lidem i ptákům (zde), ale ptáky také přímo zabíjí (např. zde o netopýrech). Zabíjí ovšem v obrovském množství také létající hmyz (zde). Jen Německu by tak měl skončit život 1200 tun hmyzu, což je trojnásobek toho, co spotřebují ptáci. Není to sice tolik, jako zabije chemie v zemědělství, ale stále je to obrovské množství, které pak chybí ptákům, jejichž množství dlouhodobě klesá.

Nepřekvapivě tak čím dál víc lidí odmítá mít ve své blízkosti větrné elektrárny. Dokonce i v zeleném Německu. Nyní portál Info.cz přinesl článek z Wall street journal (zde) o tom, jak mohou tyto OZE likvidovat soukromé podnikání v cestovním ruchu. Což je další téma, o kterém se v hlavních médiích nemluví.

Článek popisuje situaci v oblasti Galicie na severu Španělska, kde má vyrůst 200 větrných turbín s výškou 345 metrů. Ty jsou potřeba k tomu, aby obnovila činnost místní hliníkárna, jež přerušila provoz kvůli růstu cen elektřiny již v roce 2021. Místní lidé turbíny nechtějí, podnikatelé v turistickém ruchu se, nejspíš oprávněně, obávají o svůj byznys. Protože kdo by chtěl trávit víkend či dovolenou v sousedství otáčejících se monster vyšších, než Eiffelova věž v Paříži? Pro srovnání, zmíněné chladicí věže Temelína mají 155 metrů, elektrárny Prunéřov II a Chvaletice mají komín vysoký 300 metrů.

Tento aspekt větrné energetiky zatím nikdo seriózně nezkoumal. Ze současných zkušeností přitom nejde příliš vycházet, protože těchto OZE zatím existuje řádově méně, než plánuje zelená lobby a Evropská unie.

Na příkladu České republiky se dá ukázat i další možný dopad na cestovní ruch. Vhodné podmínky pro větrné elektrárny jsou v Česku zhruba na pětině území, především v pohraničních horách. Tam jsou také soustředěna prakticky všechna lyžařská střediska. I v současnosti mají leckdy problémy s nedostatkem sněhu. Pokud by se v těchto horách začaly ve velké stavět větrníky, sněhové podmínky by se tam zřejmě ještě zhoršily. Vyplývá to z rozsáhlé studie zveřejněné v The Harvard Gazette (zde). Zjednodušeně řečeno, vyplývá z ní, že větrné farmy samy ohřívají vzduch okolo sebe a míchají ho se vzduchem ve vyšších vrstvách.

O tom, že masivní výstavba větrných elektráren mění ráz krajiny k horšímu, asi není sporu. To, jak moc negativně může ovlivnit cestovní ruch a s ním spojené podnikání, je teprve potřeba prozkoumat. Že výsledky nebudou povzbudivé, je však pravděpodobné již nyní.

Ve srovnání s větrníky tak vychází fotovoltaické panely výrazně lépe, protože vytvářejí „jen“ černé lesklé lány. V zimních měsících však dodávají jen 20 a méně procent svého instalovaného výkonu. A v některých zimních týdnech dokonce vůbec nic.