Kdo pošle vojáky na Ukrajinu? |

Sdílet článek:

ZDENĚK KOUDELKA

Británie i Francie a některé jiné evropské státy NATO uvažují, že by poslaly své vojáky na Ukrajinu v rámci dohledu dodržování příměří či míru. Jak a kdo může vyslat vojáky na Ukrajinu?

Kdo rozhodne?

Mezinárodní politika i právo má zkušenosti s oddělením bojujících stran a dohledem na příměří vojsky třetích států. Tyto jiné státy se mohou zapojit na základě dvou právních důvodů. Buď se na tom, včetně výběru zapojených zemí, dohodnou bojující strany, nebo lze takovou akci uskutečnit na základě mandátu Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. První případ je založen na souhlasu Ukrajiny a Ruska. Druhý případ je založen na souhlasu většiny 15 členné Rady bezpečnosti, v tom však musí být i souhlas stálých členů – USA, Ruska, Francie, Británie, Číny.

Jaké armády lze zapojit

Pro výběr zapojených armád jsou dva modely. V prvním modelu si každá strana vybere státy, s nimiž má blízký vztah, a ti vyšlou stejný počet vojáků počítáno na každou bojující stranu. Například bude dohodnuto, že na dodržování příměří bude dohlížet 20 000 vojáků. Na každou stranu tak připadne 10 000 vojáků, ze zemí, které si sama zvolí. Dejme tomu, že Ukrajina si zvolí Británii, Francii a Německo. Rusko si pak zvolí Čínu, Severní Koreu a Írán. Tento model má nevýhodu tu, že strana konfliktu sice věří vojákům států, které si sama zvolila, ale má hlubokou nedůvěru v ty druhé.

Druhý model spočívá v tom, že na příměří dozorující vojáci nesmí být z armády, která by vadila jedné či druhé straně. Tedy by bylo vyloučeno, aby na příměří dohlížely státy NATO, které podporovaly Ukrajinu, či Severní Korea, Írán a Čína, které podporovaly Rusko. V zásadě by se hledali šedé myši – státy, které nebyly v konfliktu angažovány, tedy vůči nim nemá negativní vztah ani jedna z bojujících stran. Byť většina států Afriky či Latinské Ameriky se o válku na Ukrajině nezajímá a mohly by vyslat své armády, zároveň je nutné pamatovat na to, že tyto mise budou vysílající státy také financovat. Musí mít tedy dostatečné zdroje i chuť utrácet svůj vojenský rozpočet při dohlížení nad příměřím či mírem ve státu, který je dosud politicky nezajímal. A takových států příliš není. Snad Indie, Brazílie či některé bohaté arabské státy.

Evropa zase mimo

Pokud některé evropské státy NATO hovoří o tom, že pošlou svá vojska na Ukrajinu hlídat dodržování příměří, dokazují omezenost a nereálnost vlastní politiky. Je to pokračováním dosavadního přístupu k válce na Ukrajině, kde někteří evropští politici věřili, že ideologie překoná realitu. Ovšem ideologie při střetu s realitou vždy prohraje. Podstatou této reality je, že s tím, zda budou vojáci třetích zemí dohlížet na příměří a jaký bude způsob jejich výběru, musí souhlasit Rusko. A protože Rusko započalo válku kvůli možnému vstupu Ukrajiny do NATO, je souhlas s přítomností vojsk NATO na Ukrajině ze strany Ruska nepravděpodobný.