Kdo ve skutečnosti může za evropský energetický armageddon?

Boom cen plynu a na něj navázaná energetická krize není něco, co by přišlo náhodně a neplánovaně. Za vším stojí především EU, americké korporace, které EU ovládají a Německo, což by nás mělo zajímat v kontextu faktu, že všechny dosavadní vlády udržovaly energetickou závislost na tomto našem protektorovi, bez ohledu na fakt, že tím škodí občanům této země.

Jakožto oddaného protektorátu, který z nás udělaly všechny předchozí vlády, se nás právě úloha  Německa, plně oddaného USA, týká víc než si sami možná myslíte. A možná vám konečně dojde, že volit stále dokola přesně ty, kdo naši závislost na Německu udržovali, je cestou do pekel.

Ale co se zde opět potvrzuje především je fakt, že EU zde není pro dobro Evropy, ale naopak, je zde proto, aby Evropany zničila…

22. srpna byla cena zemního plynu obchodovaná na burze v německém plynárenském uzlu THE (Trading Hub Europe) o více než 1000 % vyšší než před rokem. Většině občanů Scholzova vláda říká, že je to kvůli Putinově a ruské válce na Ukrajině. Pravda je ale zcela jiná. Politici EU a velké finanční zájmy využívají Rusko k zakrytí energetické krize v Německu a zbytku EU. Následky nejsou náhodné.

Není to proto, že by politici jako Scholz nebo německý ministr pro zelenou ekonomiku Robert Habeck nebo místopředseda Evropské komise pro zelenou energii Frans Timmermans byli hloupí nebo bezradní. Zkorumpovaní a nečestní však nejspíš jsou. A oni také přesně vědí, co dělají. Četli si scénář. To vše je součástí plánu EU na deindustrializaci jedné z energeticky nejúčinnějších průmyslových koncentrací na planetě. Toto je zelená Agenda OSN 2030, známá také jako Velký reset Klause Schwaba.

Co Evropská komise a ministři v Německu a v celé EU pečlivě tají, je změna, kterou přinášejí do způsobu, jakým se dnes určuje cena zemního plynu. Poslední dvě desetiletí začala Evropská komise podporovaná megabankami jako JP MorganChase nebo velkými spekulativními hedgeovými fondy pokládat základy dnešní úplné deregulace trhu se zemním plynem. Byl inzerován jako „liberalizující“ trh se zemním plynem v Evropské unii. Namísto dlouhodobých kontraktů se nyní ceny stanovují prostřednictvím neregulovaného obchodování v reálném čase na volném trhu.

Přibližně od roku 2010 začala EU prosazovat radikální změnu pravidel pro stanovování cen zemního plynu. Do této chvíle byla většina cen plynu fixována v dlouhodobých smlouvách na dodávky plynovodů. Největší dodavatel, ruský Gazprom, dodával plyn do EU, zejména Německa, na základě dlouhodobých kontraktů spojených s cenou ropy. Ještě před pár lety se s loděmi na LNG nedovážel téměř žádný plyn. Se změnou amerických zákonů, které v roce 2016 umožňují export LNG z rozsáhlé produkce břidlicového plynu, začali američtí producenti plynu ve velkém budovat terminály pro export LNG. Výstavba těchto terminálů trvá v průměru 3 až 5 let. Ve stejné době Polsko, Nizozemsko a další země EU začaly stavět terminály pro dovoz LNG,

Anglo-američtí ropní giganti, tehdy známí jako „Seven Sisters“, vzešli z druhé světové války jako přední světový dodavatel ropy a vytvořili globální monopol na ceny ropy. Jak poznamenal Henry Kissinger během ropných šoků v 70. letech, „Ovládejte ropu a ovládáte národy.“  Vzniklo obrovské kasino pro spekulativní zisky, ovládané hrstkou obrovských bank v New Yorku a Londýně.

Stejné mocné finanční zájmy léta pracovaly na vytvoření podobného globalizovaného futures trhu s plynem, který by mohly ovládat. Evropská komise a její agenda Green Deal na „dekarbonizaci“ ekonomiky do roku 2050, postupné vyřazování ropy, plynu a uhelných paliv, představovaly ideální past, která vedla k explozi cen plynu v EU od roku 2021. K vytvoření této „jednotné“ kontroly trhu byla EU dotlačena globalistickými zájmy k tomu, aby uvalila na Gazprom drakonické a de facto nezákonné změny pravidel, aby přinutila ruského vlastníka různých distribučních sítí plynu v EU, aby je otevřel konkurenčnímu plynu.

Velké banky a energetické zájmy, které řídí politiku EU v Bruselu, vytvořily nový nezávislý cenový systém, který běží souběžně s dlouhodobými, stabilními cenami ruského plynovodu, který nekontrolují.

Až do roku 2019 umožňovala řada byrokratických energetických směrnic bruselské komise EU plně deregulovaný obchod s plynem a de facto určovat cenu zemního plynu v EU, ačkoli Rusko bylo stále zdaleka největším zdrojem dovozu plynu. V několika zemích EU byla zřízena řada „virtuálních obchodních míst“ pro obchodování s futures kontrakty na plyn. Do roku 2020 byl nizozemský TTF (Title Transfer Facility) dominantním obchodním místem pro plyn z EU, tzv. EU Gas Benchmark. TTF je virtuální platforma pro obchodování s futures kontrakty na plyn mezi bankami a dalšími finančními investory, tedy „over-the-counter“. To znamená, že je de facto neregulovaný, mimo jakoukoli regulovanou burzu. To je zásadní pro pochopení hry, která se dnes hraje v EU.

V roce 2021 tvořil pouze 20 % veškerého dovozu zemního plynu do EU plyn LNG, jehož ceny byly z velké části určovány forwardovými transakcemi v uzlu TTF, de facto benchmarku EU pro plyn, vlastněným nizozemskou vládou, stejnou vládou, která vyvlastňuje tisíce farem pod záminkou znečištění dusíkem a uhlíkem.

Největší podíl na evropském dovozu plynu pocházel z ruského Gazpromu, který v roce 2021 dodával více než 40 % dovozu do EU. Tento plyn byl získáván prostřednictvím dlouhodobých smluv o plynovodu za cenu hluboko pod dnešní spekulativní cenou TTF. V roce 2021 země EU zaplatily za zemní plyn odhadem o 30 miliard dolarů více, než kdyby zůstaly u cen ropy indexovaných Gazpromem. Banky byly nadšené. Evropský průmysl a spotřebitelé ne.

S plnou podporou EU pro nový velkoobchodní trh s plynem začaly Brusel, Německo a NATO systematicky uzavírat stabilní, dlouhodobé plynovody do EU. Poté, co Alžírsko v srpnu 2021 přerušilo diplomatické styky s Marokem ohledně sporných území, oznámilo, že plynovod Maghreb-Europe (MGE), který zahájil provoz v roce 1996, ukončí provoz 31. října 2021, kdy vyprší platnost příslušné dohody.

V září 2021 Gazprom dokončil svůj mnohamiliardový podmořský plynovod Nord Stream 2 z Ruska přes Baltské moře do severního Německa. Zdvojnásobil by kapacitu Nord Stream 1 na 110 miliard metrů krychlových ročně a osvobodil by Gazprom od přerušení dodávek plynu přes jeho plynovod Sojuz přes Ukrajinu. Evropská komise podporovaná Bidenovou administrativou otevření ropovodu zablokovala byrokratickou sabotáží a nakonec 22. února kancléř Scholz uvalil na ropovod sankce kvůli ruskému uznání Doněcké a Luhanské lidové republiky. I přesto, že se od té doby prohlubuje plynová krize, německá vláda odmítla otevřít Nord Stream 2, i když je plynovod dokončen.

V květnu 2022 Zelenského režim v Kyjevě kontrolovaný NATO uzavřel klíčový ruský plynovod přes Lugansk, který směroval ruský plyn na Ukrajinu i do států EU, a prohlásil, že zůstane uzavřen, dokud Kyjev nezíská plnou kontrolu prostřednictvím svého plynovodu, který nadále zůstal funkční a vedl přes dvě republiky Donbasu. Tento úsek ukrajinského plynovodu Sojuz odřízl třetinu plynu vstupujícího do EU přes plynovod Sojuz. To rozhodně nepomohlo ekonomice EU, protože Kyjev prosil o více zbraní od stejných zemí NATO, které odřízl od plynu. Linka Sojuz byla otevřena za Sovětského svazu v roce 1980 a přiváděla plyn z plynového pole Orenburg.

Následoval ruský plynovod Jamal přes Bělorusko a Polsko do Německa. V prosinci 2021, dva měsíce před ukrajinským konfliktem, polská vláda uzavřela polskou část plynovodu a přerušila tak dodávky levného plynu Gazpromu do Německa i Polska. Místo toho polské plynárenské společnosti nakupovaly ruský plyn v zásobnících německých plynárenských společností přes polsko-německý úsek ropovodu Jamal za vyšší cenu v reverzním toku.

Německé plynárenské společnosti získaly svůj ruský plyn prostřednictvím dlouhodobých kontraktů za velmi nízkou smluvní cenu a s obrovským ziskem jej prodaly Polsku. Toto šílenství záměrně bagatelizoval ministr zelené ekonomiky Habeck a kancléř Scholz a německá média, ačkoli to vyhnalo německé (a potažmo i české) ceny plynu ještě více nahoru a zhoršilo středoevropskou plynovou krizi. Polská vláda odmítla obnovit smlouvu o plynu s Ruskem a místo toho nakupovala plyn na volném trhu za mnohem vyšší ceny. V důsledku toho do Německa přes Jamal již žádný ruský plyn neproudí.

Nakonec byly dodávky plynu přes podmořský plynovod Nord Stream 1 přerušeny, protože bylo potřeba opravit plynovou turbínu vyráběnou společností Siemens. Turbína byla poslána do speciálního zařízení Siemens v Kanadě, kde ji protiruský Trudeauův režim držel celé měsíce, než ji nakonec na žádost německé vlády uvolnil. Německá vláda však záměrně odmítla turbínu dodat jejímu ruskému majiteli a místo toho ji poslala do německého Siemensu, kde se nachází, protože německá a kanadská vláda odmítají udělit právně závazné zproštění sankcí za její předání Rusku. Tímto způsobem se také drasticky snížil přívod plynu Gazpromu přes Nord Stream 1 na 20 % normálního množství, aby byl posléze úplně zastaven.

V lednu 2020 začal Gazprom přepravovat plyn ze svého plynovodu TurkStream přes Turecko a dále do Bulharska a Maďarska. V březnu 2022 Bulharsko s podporou NATO jednostranně přerušilo dodávky plynu z TurkStreamu. Maďarsko si naopak zajistilo pokračování dodávek plynu TurkStream s Ruskem. V důsledku toho dnes Maďarsko nemá energetickou krizi a dováží ruský plyn za smluvně velmi nízké pevné ceny. V Bulharsku, které mělo ještě před měsícem nejdražší plyn v Evropě, záhy padla vláda, přičemž nová vláda již zajistila přímý kontrakt s Ruskem a tedy i levný plyn za podobné ceny jaké má Maďarsko.

Systematickým sankcionováním nebo zavíráním dodávek plynu z dlouhodobých nízkonákladových plynovodů do EU se spekulanti s plynem prostřednictvím nizozemského TTP dokázali vypořádat s jakýmkoli narušením nebo energetickým šokem ve světě.  V polovině srpna byla cena futures na TTP o 1 000 % vyšší než před rokem a nadále každým dnem roste.

Úmyslná sabotáž cen energií a elektřiny se stává ještě absurdnější. Německý ministr financí Christian Lindner, jediný člen kabinetu FDP, 28. srpna prozradil, že podle neprůhledných ustanovení složité reformy trhu s elektřinou v EU dostávají výrobci elektřiny ze solární nebo větrné energie automaticky stejnou cenu za svou „obnovitelnou“ elektřinu, za jakou ji prodávají nejdražší společnosti dodávající energii do sítě. Tyto spekulace opět ovlivnily ceny energií na lipské burze.

Lindner vyzval k „urychlené“ změně německého energetického zákona s cílem oddělit různé trhy. Fanatický ministr zelené ekonomiky Robert Habeck okamžitě odpověděl: „Pracujeme naplno na novém tržním modelu“, ale varoval, že vláda si musí dát pozor, aby příliš nezasahovala: „Potřebujeme fungující trhy a zároveň musíme nastavit správná pravidla, aby nedocházelo ke zneužívání pozic na trhu.“

Ve skutečnosti Habeck dělá vše, co je v jeho silách, aby dosáhl Zelené agendy a opustil plyn, ropu a jadernou energii, jediné spolehlivé zdroje energie v současnosti. Odmítá, že by uvažoval o restartu tří jaderných elektráren odstavených před rokem nebo o uzavření zbývajících tří v prosinci. Zatímco v rozhovoru pro Bloomberg vysvětlil, že nebude k této otázce přistupovat ideologicky,  dalším dechem dodal: „Jaderná energie není řešení, je to problém.“

Habeck i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová opakovaně prohlásili, že více investic do nespolehlivé větrné a solární energie je odpovědí na krizi cen plynu, kterou jejich politika záměrně vyvolala – a to v téměř celé EU…