KKD: Komunikační Karta Dezoláta |

Sdílet článek:

DAVID DVOŘÁK

Vážení, myslete si co chcete, ale ty komunikační karty soudruha lepševika Foltýna jsou v podstatě dost dobrý tah. Vezmu to postupně …

Historie

Dříve to přece bylo tak, že žádný internet nebyl, on-line výměna informací tedy neexistovala. Napřed někoho chytrého napadlo ovlivňovat a nasměrovávat lidi tam, kam potřebuje pomocí církve. Ustavila se hierarchie církevních hodnostářů a po vertikále to fungovalo bezvadně stovky let. Každý vesnický farář chodil na školení ke svému nadřízenému, který zase absolvoval tehdejší PŠM (Politické Školení Mužstva) u svého nadřízeného. Na vrcholu byl Papež a parta kolem něho, kteří v podstatě určovali co a jak bude. Obyčejní lidé, kteří se o politiku nezajímali žádný jiný zdroj kromě svého pana faráře neměli a tedy hodnotově nebloudili. Co řekl „jejich“ pan farář to byla pravda, co označil za výborné, to bylo výborné a co označil za zlo, to všichni svorně přijali jako nefalšované zlo. Čirou náhodu všichni ti faráři mluvili v podstatě jedno a to samé. Je pravda, že se občas objevil nějaký tehdejší dezolát a dezinformátor, ale takový nechápavý a neposlušný jedinec se srovnal do latě raz-dva. Napřed pomocí útrpného práva na mučidlech při lámání kostí bez anestezie dobrovolně přiznal, že ho platí Putin a je tedy členem Putinovy úderky a pak byla jeho hříšná duše spasena očistným ohněm … Mistr Jan Hus by mohl vyprávět.

Tady malá zajímavost – všimněte si, že i celá církev je v podstatě podle šablony „rozděl a panuj“. Máme totiž několik církví, kdy základ je v podstatě stejný, ale liší se v provedení. Věřící tak byli a stále jsou rozděleni do několika skupin, tedy nejednotní a v podstatě neustále spolu bojují … taková náhoda Máchale!

Pak přišla éra knihtisku a novin. Napřed církev nebo panovník povolovali kdo a co může vytisknout. Když se přišlo na to, že vytištěné už neodpovídá, tak se opět použil očistný oheň pod dohledem církevního hodnostáře vzor Koniáš. S rozvojem a dostupností technologie tisku začala upadat síla církve a její pozici začaly přebírat noviny, resp. mediální domy. Co napsali v novinách, to byla pravda, co nenapsali to se nestalo. Co v novinách vychválili, to bylo hodnotové, co poplivali to všichni měli za úplně špatné. Zlatá doba, na kterou jistě se slzou v oku musí vzpomínat nejedna totalitní, diktátorská duše.

Petr Bohuš z Modrého jelena si dal jednou práci a sestavil pavouka odkud vlastně přebírají mainstreamová média zprávy. A neuvěříte … čirou náhodou to funguje opět po vertikále, kdy nahoře jsou 2 agentury, které ale asi budou vlastněné jednou finanční partou. Prostě ta menší média přebírají zprávy od menších agentur, které ovšem ty své zprávy přebírají od svých větších bratříčků. A tak to běží po vertikále nahoru a dolů jako dobře promazaný výtah.

Naštěstí máme i dobré zprávy.

Jak se říká, čas oponou trhnul a máme tady hen ten internet a s ním i on-line výměnu informací. Najednou neplatí, že o čem se nepíše to se nestalo, protože kdejaký ňouma má v pazouře mobil s kvalitním foťákem a kamerou … a nejen to, má ten ďábelský přístroj, dezolát jeden, velmi často hezky on-line připojen k internetu a sociálním sítím. A novináři spolu s jejich loutkovodiči s hrůzou zjišťují, že ztrácejí mediální monopol, že ztrácejí nástroj k ovládání lidí. Pech, že jo? A proto sledujeme takové ty křeče, kdy se ozývá, že lidé mají právo na korigované informace … někteří to berou zkratkou a přímo volají po zákazu nesprávných informačních zdrojů. Ovšem, vývoj je záležitost objektivní a nelze ho zastavit.

Komunikační karty

Když si to tak vezmete kolem a kolem, tak ty komunikační karty jsou v dané situaci dost dobrá vychytávka. Je to takový pokus, jak zachránit co se dá a alespoň částečně opanovat mediální prostor. Státní úředníky nahnat k panu faráři již nelze, udělat pro ně PŠM (Politické Školení Mužstva) v pracovní době taky ne. Navíc nemůžete zajistit, aby čerpali informace jen z povolených zdrojů, protože technicky dostupné jsou informace na internetu všechny stejně. A někoho chytrého tedy napadlo (z výběru vylučuji soudruha Foltýna), že té mase úředníků pořídí „Komunikační karty“. Ve skutečnosti těm zaměstnancům říkají – tady máš nezávadný zdroj se správnými informacemi a … a nemůžeš říct, že jsi tu nebo onu informaci nečetl, nevíš o ní nebo nevíš co si máš myslet a jak se chovat. No není to geniálně jednoduché?

Takže já bych rád poděkoval autorovi nápadu a přidávám se s malým vylepšením – Komunikační Kartou Dezoláta (KKD).