Kniha o štěstí v neštěstí

Anicius Boethius byl římský politik a filozof, který se narodil v 5. století n.l. Díky svému vzdělání se již ve věku 25 let stal římským senátorem a následně vrchním správcem celého královského dvora. Ve věku 43 let byl za nejasných okolností obviněn z velezrady a uvržen do vězení, kde čekal na svoji popravu.

Kniha z vězení

Ve vězení napsal knihu s názvem Útěcha z filozofie, která je považována za poslední velké dílo antického období. Hluboce ovlivnila filozofii středověku a stala se jednou z nejpopulárnějších knih. Četli ji státníci, historikové i filozofové a samotnému Boethiovi přinesla přezdívku „poslední Říman”. Z knihy citoval italský Dante Alighieri ve své Božské komedii a do angličtiny ji přeložil významný anglický básník středověku Geoffrey Chaucer, autor Canterburských povídek. Největší znalec Tolkienova díla tvrdí, že některé dialogy z Pána prstenů byly motivovány Boethiovou knihou.

Sadistická bohyně

Kniha Útěcha z filozofie byla napsána v roce 523 n.l. během jednoho roku, ve kterém kdysi významný římský muž čeká v cele na popravu. V úvodu knihy si Boethius stěžuje, že je uvězněn za zločiny, které nespáchal, a žehrá na zlý osud, který jej z nejvyšších pater moci uvrhl do vězení. Pak se mu zjeví obdivuhodná žena, která se představí jako Filozofie a připomene mu, že byl kdysi jejím oddaným studentem.

Upozorní ho na to, že moudří muži byli vždy pronásledováni „silami zla” za svoje názory a že současní vládci Říma činí to samé. Štěstěna je sadistická bohyně, která škodolibě točí kolem štěstí a jednoho vynese nahoru, aby druhého uvrhla do zkázy. Kolo štěstí je vrtkavé, a proto by si Boethius neměl brát svůj osud osobně. Jeho současné vnímání věcí je zkresleno, protože nikdy nezažil nepřízeň osudu. Filozofie připomíná, že štěstí je stavem duše z jednoho prostého důvodu.

Největší dar

Největším darem člověka je jeho schopnost přemýšlet. Shromažďovat bezduché věci, honit se za politickou mocí nebo slávou jsou drobné a nepodstatné věci v porovnání s tím, jakých výšin může dosáhnout lidská mysl. Štěstí a ostatní materiální požitky nejsou důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Nejsou ani přirozeně dobré, ani špatné, jejich užitek tkví v tom, že lidem připomínají, jak křehký je pocit štěstí.

Ve své honbě za štěstím se lidé ženou za pěti věcmi: bohatství, postavení, moc, sláva a požitky. Nic z toho však neučiní člověka šťastným. Bohatství nezbaví člověka úzkosti a činí jej možná ještě chamtivějším než kdykoli předtím. Politické postavení umožní lidem přeměnit své nejhorší instinkty v zákony, moc činí člověka paranoidním v obavách z toho, že ji ztratí. Sláva je většinou založena na povrchních náladách a mnohdy si ji užívají hanební lidé. Honba za požitky je uspokojováním nízkých pudů, které lidi vedou k churavění a bolesti duše.

Opravdové štěstí

Opravdové štěstí, připomíná Filozofie Boethiovi, vyžaduje soběstačnost. Zcela soběstačný člověk má nějaké bohatství, postavení, moc, slávu a požitky, ale vnímá je jako celek, šťastný člověk se nehoní za jednotlivými cíli. Sledování jednoho cíle vyvede člověka z rovnováhy a nutí ho obětovat jeden cíl pro druhý.

Bohatství, sláva a podobné věci nesouvisejí se štěstím. Žena zosobňující Filozofii Boethiovi připomíná, že mu zůstaly všechny důležité aspekty štěstí. Jeho rodina a jeho přátelé při něm stále stojí a žil důstojný život plný úcty a respektu.

Takhle nějak to napsal „poslední Říman” Anicius Boethius ve vězení v roce 523. n.l. O způsobu jeho popravy vedou historici spory. Pravděpodobně jej před smrtí mučili provazem uvázaným kolem hlavy, dokud mu nevyhřezly oči, a poté mu rozbili lebku.

Post scriptum

V dalších částech knihy diskutuje Boethius s Filozofií na téma božské Prozřetelnosti, vztahu dobra a zla nebo Boha a svobodné vůle.

Hodně štěstí a pohodové vánoce přeje redakce!