Konec multikulturní utopie |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Poprvé po řadě desetiletí první pololetí roku klesla imigrace do Švédska, protože dnes už do této země z evropských zemí nikdo nebude emigrovat, jde o pokles imigrace ze zemí jiného civilizačního typu než je evropský. Ve Švédsku žije vysoké procento lidí původem ze zemí jako Somálsko, Kosovo, Sýrie, Afghánistán, Irák atd., v některých regionech je imigrační původ obyvatel většinový. V roce 2019 tvořili lidé narození v zahraničí 20% obyvatel (2 miliony), pokud se započtou i osoby narozené ve Švédsku z imigrovaných rodičů, počet dosahuje 33%. Např. jenom v roce 2015 přijalo 10milionové Švédsko 163 000 převážně Syřanů. Imigrované obyvatelstvo má silný civilizační fundament v islámském náboženství a je jasné, že ateističtí a konzumem přesycení Švédové nemají v jejich sevření šanci přežít jako etnikum, národ, rasa atd., pokud to ještě považují za významné, určitě je nebude mrzet, když se definitivně odpaří poslední zbytky křesťanství, které je jim tak jako tak směšné.

V zemích zaplavovaných civilizačně odlišnou imigrací dojde obvykle k jistému typu společenské krystalizace: na jedné straně amorfní režimech zhypnotizovaná většina oproti zbytku spravedlivých. Nekomplikujme pojem spravedlnost filozofickými slovníky, v dnešní jednoduché době stačí spravedlnost typu soudce Beama z amerického filmu, který v hořícím mrakodrapu na koni pomalu šplhá nahoru, aby vystřílel magnáty v dozorčí radě společnosti. Spravedliví to jsou v Německu AfD, ve Francii RN, alžírský žid Eric Zemmour, Florian Philippot a ve Švédsku strana Demokraté. Jejich šance jsou nepatrné, ale jsou silní spravedlností, kterou vyznávají, jsou posledním pokusem evropanství přežit, právo vyznávat svého boha, ctít své mrtvé a plodit další. Amorfní většině jde o bezpečí svého konzumu, jinak nemají žádného boha, zapomněli mrtvé a nechtějí nic dalšího. I když neznáme plány velké historie, v této sázce musíme z estetických důvodů, když už nenajdeme jiné, dát přednost malé skupině spravedlivých. Pořád se nechce věřit, že planetární historie evropanství definitivně přesunula na smetiště, a dává přednost smetí typu Leyenová, Macron, Fiala, Černochová atd.

Ve Švédsku vládne od října 2022 středová pravicová koalice vedená ministerským předsedou Kristerssonem, daleko nejsilnější strana národně orientovaní Demokraté (20%), kterým unijní mainstream nadavá do extrémních pravičáků, mohli požadovat křeslo ministerského předsedy, aby neblokovali formování vlády, zůstali mimo vládu. Demokraté svoji podporu vládě podmínili pouze jedním požadavkem: radikální omezení imigrace do země a vláda evidentně nezradila jejich očekávání. Postup švédských Demokratů nemá v Evropě paralelu, na kontinentu, kde vládne politické pletichaření, největší švédská politická strana tak akcentuje klíčový bod svého programu, že za příslib jeho realizace se vzdá podílu na moci.

Od šedesátých let bylo Švédsko zásluhou dlouhého vládnutí sociálních demokratů zaslíbenou zemí imigrace, zničující sociálnědemokratická politika přinesla Švédům hořké konce. Je to důkaz platnosti axiomu velkých společenských teoretiků, že žádná generace nemá právo ignorovat minulé a příští generace. Socani připravili dnešním etnickým Švédům peklo na zemi. Švédská utopie nenávratně shořela, negativní důsledky multikulturní společnosti, která kromě práva silnějšího a brutálnějšího, nepřinesla žádnou integraci a společný život ve vzájemném respektu. Ovšem v Evropské unii v křesle komisařky vnitřních záležitostí dál sedí fanatická propagátorka imigrace Ylva Johanssonová, v jednom interview říká bývalý šéf Frontexu Fabrice Legger, že Johanssonová mu tvrdila, že úkolem Frontexu není ochrana evropských hranic, ale bdít nad bezproblémovým přesunem imigrantů do EU. Předseda vlády Kristersson prohlásil: “Integrační politika, která po imigrantech nic nepožaduje a ničím je nemotivuje, aby se přiblížili švédské společnosti, vytvořila rozdělené Švédsko”, v Evropském parlamentu a Komisi se tváří, že neslyší.

Švédsko se nezadržitelně islamizuje, rostou počty antisemitských přečinů, nekontrolovatelný drogový byznys, řádí gangy, v některých městech muslimové nastolili šarii a přinutili etnické obyvatele, aby odešli. Kristerssonova vláda se snaží, zredukovala imigrační kvóty, zpřísnila poskytování sociálních podpor, píše se o povinnosti imigranta naučit se jazyk země a vzít práci, která se nabídne. Je ovšem otázkou jestli tato opatření mohou ještě něco zachránit. Šanci se zemí něco udělat by měla pouze vláda spravedlivých tj. Demokratů, která nikdy u amorfní konzumní většiny nezíská většinu, středová pravicová koalice se o něco pokusí, ale výsledek je predikovatelný.

Podle staťáku imigrace klesla, ale zároveň narostla emigrace ze země. V minulých letech byl vrchol emigrace etnických Švédů v roce 2015, kdy odešlo 55 tisíc lidí, tento vrchol překonal rok 2023, zemi opustilo 65 tisíc lidí. Počty málo uchopitelné na tak malou zemi. Jak už to bývá, odchází ti, kteří dlouhé roky režim volili a “pokrokové” imigraci aplaudovali, prchá nadrogovaná amorfní většina, protože její pohodlný konzum je dotčen. V zemích kam míří budou šířit svůj pekelný pokrok a bojovat s krajní pravicí. Spravedliví ponesou dál prapor do nejspíš předem prohraného boje.